spáru. Strážný ji naštěstí pustil a když se Angelica podívala dolů, na okamžik se cítila spokojeně. Strážný dopadl na nádvoří. Spokojenost ale vystřídalo zděšení, když jí došlo, že visí na palácové stěně.
Šmátrala po stěně a snažila se najít oporu. Něco pevného, čeho by se mohla zachytit. V jednu chvíli jí sklouzla noha, ale podařilo se jí došlápnout na vytesaný erb. S pobavením si uvědomila, že jde o erb královské rodiny. Kdyby tam nebyl, ona by už byla po smrti.
Měla pocit, jako by jí trvalo celou věčnost, než vyšplhala zpátky na střechu. Svaly ji pálily úsilím. Z nádvoří slyšela výkřiky. Kolem mrtvého strážného se shlukovali lidé. Nepochybně se některý z nich podíval vzhůru a viděl ji, jak šplhá zpátky na střechu. Pak se překulila přes okraj a prudce vydechovala.
„Seber se,“ přikázala si Angelica. „Jestli tu zůstaneš, jsi mrtvá. Seber se.“
Přinutila se vstát a snažila se něco vymyslet. Královna vdova se pokusila ji zabít. Přirozeně by se měla pokusit utéct, protože kdo by se mohl postavit královně? Musela najít cestu z paláce, možná by mohla zamířit do přístavu a za moře. Nebo by mohla proklouznout do města a vyhnout se strážným, kteří po ní budou pátrat. Mohla by se ztratit na venkově. Její rodina byla mocná. Měla přátele, kteří by se mohli ptát ve Šlechtické radě, kteří by—
„Udělali by to, co jim královna nařídí,“ pronesla Angelica polohlasem. Pokud by vůbec něco udělali, bylo by to příliš pomalé a ona by tou dobou už byla jistě po smrti. Mohla jen utéct a doufat, že přežije. Nikdy nebude v bezpečí, nikdy už nebude v centru dění. To se jí vůbec nelíbilo.
Čímž se vrátila k původní otázce: kdo by se mohl postavit královně?
Angelica se pečlivě oprášila, upravila si vlasy a přikývla. Byl to… nebezpečný plán, to ano. Nejspíš to bude nepříjemné, ale byla to ta nejlepší možnost, kterou měla.
Zatímco lidé dole zmatečně křičeli, ona vyrazila pryč ze střechy a zmizela v paláci.
KAPITOLA SEDMÁ
Sebastian už si pomalu začínal přivykat na temnotu, vlhkost, a dokonce i zápach, který panoval v jeho cele. Začínal si zvykat na slabé zurčení vody někde v dálce a zvuky lidí procházejících kolem. To nejspíš nebylo dobré znamení. Byla místa, na která by si člověk nikdy zvyknout neměl.
Cela byla malá – jen několik stop široká a mřížované dveře byly zajištěné pevným zámkem. Rozhodně nešlo o žádné vznešené vězení ve věži, ve kterém občas drželi šlechtice a kde jeho rodina mohla platit za dobré zacházení až do chvíle, kdy mu konečně sťali hlavu. Tohle bylo místo, na které zavírali lidi, aby na ně svět zapomněl.
„A pokud na mě zapomenou,“ zašeptal Sebastian, „získá korunu Rupert.“
O to přece muselo jít. O tom Sebastian nepochyboval. Jestli ho jeho bratr nechal zmizet, jestli se postaral, aby to vypadalo, jako by Sebastian utekl někam pryč, pak se z něj stal následník trůnu. Vzhledem k tomu, že ho rovnou nezabil, možná mu to tak stačilo. Možná, že Sebastiana propustí, jakmile dostane, co chce.
„Nebo si možná jen chce vychutnat moji smrt,“ pronesl Sebastian.
V temnotě teď nikoho neslyšel, i když čas od času sem dolehly hlasy odněkud z dálky. Sebastian předpokládal, že tam dole jsou i další cely. Možná i další vězni. Ať už tam dole bylo kdekoli. Nad tím by se měl zamyslet. Pokud to bylo někde pod palácem, mohlo by se mu podařit přitáhnout pozornost a přivolat pomoc. Pokud to bylo někde ve městě… no, záleželo na tom, kde přesně. Ale i tak by mu mohl někdo pomoct.
Snažil se vzpomenout si na cestu, kterou absolvoval, aby se sem dostal, ale nebylo možné přesně určit, kde je. V paláci určitě ne, uvědomil si. Ani Rupert by nebyl tak arogantní, aby ho uvěznil tam. Jeho bratr byl dost bohatý na to, aby si pořídil jiný dům. Dům pro svoje aférky nebo na špinavou práci.
„Nejspíš na obojí, je to přece Rupert,“ pronesl Sebastian.
„Sklapni,“ ozval se hlas. Z temnoty se vynořila postava. Nevýrazný muž, který pracoval jako jeden z dozorců. Chodil sem jen občas, přinášel nechutnou vodu a zatuchlý chleba. Teď praštil dřevěnou holí do mříží Sebastianovy cely. Sebastian sebou při tom náhlém zvuku trhnul.
Конец ознакомительного фрагмента.
Текст предоставлен ООО «ЛитРес».
Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.
Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.
