ŠESTÁ
Riley se děsila prvního dne Jilly v nové škole skoro stejně jako se děsila některých případů. Teenager se díval spíše chmurně a Riley přemýšlela, jestli třeba na poslední chvíli neztropí scénu.
Je na to připravena? Riley se ptala sama sebe. Jsem na to připravena?
Také se zdálo, že je to nešťastně načasované. Riley dělalo starosti, že musí hned ráno odletět do Seattlu. Ale Bill potřeboval její pomoc a co se jí týče, to rozhodovalo o všem. Zdálo se, že Jilly byla v pořádku, když o tom hovořily doma, ale Riley nevěděla, co by měla nyní očekávat.
Naštěstí nemusela brát Jilly do školy sama. Ryan se nabídl, že bude řídit a Gabriela a April se také přidaly, aby nabídly morální oporu.
Když všichni vystoupili z auta na parkovišti školy, April vzala Jilly za ruku a vyšly rovnou k budově. Obě štíhlé dívky měly na sobě džíny a vysoké boty a teplé bundy. Riley je včera vzala na nákup a nechala Jilly vybrat si novou bundu, přehoz přes postel, plakáty a polštáře, aby si podle sebe upravila svou ložnici.
Riley, Ryan a Gabriela následovali dívky a Riley hřálo u srdce, když je tak pozorovala. Po letech mrzutosti a revoltě se April náhle zdála být neuvěřitelně zralá. Riley přemýšlela, že to je možná to, co April celou dobu potřebovala – někoho, o koho se může starat.
"Podívej se na ně," řekla Riley Ryanovi. "Jak se sbližují."
"Nádhera, co?" Řekl Ryan. "Ve skutečnosti vypadají jako sestry. To je to, co tě k ní táhlo?"
To byla zajímavá otázka. Když poprvé přivedla Jilly domů, Riley především překvapilo, jak odlišné jsou obě dívky. Ale nyní si stále více uvědomovala, čím jsou si podobné. April byla sice světlejší, s oříškově hnědýma očima po své matce, zatímco Jilly měla hnědé oči a olivovou pleť.
Ale právě teď, když obě dvě hlavy s tmavými vlasy společně poskakovaly, byly si velmi podobné.
"Možná ano," odpověděla na Ryanovu otázku. "Nepřemýšlela jsem nad tím. Věděla jsem jen, že je ve vážných nesnázích a že bych jí možná mohla pomoci."
"Možná jsi jí zachránila život," řekl Ryan.
Riley pocítila sevření v krku. Tato možnost ji nenapadla a byla to pokořující myšlenka. Byla nadšená a vyděšená zároveň z pocitu nově nalezené zodpovědnosti.
Celá rodina šla rovnou do kanceláře poradkyně. Vždy vřelá a usměvavá Wanda Lewisová pozdravila Jilly s mapou školy v ruce.
"Vezmu tě přímo do tvé učebny," řekla paní Lewisová.
"Vidím, že je to dobré místo," řekla Gabriela Jilly. "Budeš tu v pořádku."
Jilly teď vypadala nervózně, ale šťastně. Všechny objala a pak následovala paní Lewisovou chodbou.
"Ta škola se mi líbí," řekla Gabriela Ryanovi, Riley a April na zpáteční cestě k autu.
"Jsem ráda, že s tím souhlasíš," řekla Riley.
Myslela to upřímně. Gabriela byla mnohem víc než jen hospodyně. Byla skutečným členem rodiny. Bylo důležité, aby měla ohledně rodinných rozhodnutí dobrý pocit.
Všichni nastoupili do auta a Ryan nastartoval.
"Kam teď?" Zeptal se Ryan vesele.
"Já se musím dostat do školy," řekla April.
"A pak hned domů," řekla Riley. "Čeká na mě v Quanticu letadlo."
"Jasně," řekl Ryan a vyjel z parkoviště.
Jak Ryan řídil, Riley sledovala jeho obličej. Vypadal opravdu šťastně – šťastně, že je součástí dění a šťastně, že má nového člena rodiny. Takový nebyl skoro celé jejich manželství. Skutečně se zdálo, že je z něj jiný člověk. A v takových okamžicích za něj byla vděčná.
Otočila se a podívala se na svou dceru, která byla na zadním sedadle.
"Tohle všechno opravdu skvěle zvládáš," řekla Riley.
April vypadala překvapeně.
"Vkládám do toho hodně energie," řekla. "Jsem ráda, že sis toho všimla."
Riley tím byla chvíli překvapena. Ignorovala svou dceru kvůli starostem s přivedením nového člena rodiny a snaze, aby se dobře zabydlel?
April byla chvíli potichu a pak řekla: "Mami, já jsem pořád ráda, že jsi ji přivedla domů. Hádám, že mít novou sestru je mnohem složitější, než jsem si myslela. Prožila si hrozné věci a někdy s ní není snadné mluvit."
"Já nechci, aby to pro tebe bylo těžké," řekla Riley.
April se chabě usmála. "Byla jsem na tebe tvrdá," řekla. "Jsem dost odolná na to, abych se vypořádala s problémy Jilly. A pravdou je, že se mi začíná líbit, pomáhat jí. My budeme v pohodě. Prosím, neměj o nás starost."
Riley uklidnilo, že Jilly zanechává v péči tří lidí, kterým může důvěřovat – April, Gabriely a Ryana. Přece jen jí ale vadilo, že právě teď musí odjet pryč. Doufala, že to nebude na dlouho.
*
Země se začala propadat, když Riley vyhlédla z okna malého letadla ÚACH - Úřadu pro analýzu chování. Letoun vystoupal nad mraky a zamířil nad severozápadní Pacifik – na téměř šest hodin dlouhý let. Za pár minut Riley pod sebou sledovala ubíhající krajinu.
Bill seděl vedle ní.
Řekl: "Vždycky, když takhle přelétávám celou zemi, pomyslím na to, jak lidé kdysi dávno museli chodit pěšky nebo jezdit na koních nebo na vozech."
Riley přikývla a usmála se. Bylo to, jako by Bill četl její myšlenky. Často se s ním tak cítila.
"Země musela lidem tehdy připadat obrovská," řekla. "Osadníkům trvalo několik měsíců, než ji přešli."
Mezi nimi se rozhostilo známé a pohodlné mlčení. Během let mezi ní a Billem proběhlo několik neshod a hádek a někdy se zdálo, že je jejich partnerství konec. Ale teď měla pocit, že k němu má kvůli těm těžkým časům blíž. Věřila mu a svěřila by mu život a věděla, že on stejně důvěřoval jí.
Zrovna teď byla ráda, že s Billem nepodlehli přitažlivosti, která mezi nimi byla. Někdy k sobě měli až nebezpečně blízko.
To by všechno zkazilo, pomyslela si Riley.
Bylo od nich chytré, že si zachovali odstup. Ztrátu jejich přátelství si ani nedokázala představit. Byl pro ni nejlepším přítelem na světě.
Po
