partnerství byli oba řízeni podobnými démony a pronásledováni podobnými duchy.
I když měla starost o Jilly a život doma, Riley si nyní uvědomovala, že udělala dobře, když souhlasila, že se k Billovi při práci na tomto případu připojí. Pokaždé, když spolu pracovali, se jejich pouto stávalo silnější a hlubší. A tento případ nebude výjimkou.
Tyto vraždy vyřeší, Riley si tím byla jistá. Ale co tím ona a Bill získají nebo ztratí?
Možná se oba trochu vyléčíme, pomyslela si Riley. Nebo se možná naše rány více otevřou a budou více bolet.
Řekla si, že na tom vůbec nezáleží. Vždycky společně pracovali, bez ohledu na to, jak obtížné to bylo.
Nyní možná budou čelit obzvláště ošklivému zločinu.
KAPITOLA SEDMÁ
Když letadlo ÚACH přistálo v Sea-Tacu, mezinárodním letišti Seattle-Tacoma, po oknech stékal silný proud deště. Riley se podívala na hodinky. Doma byly asi dvě hodiny odpoledne doma, ale tady bylo jedenáct hodin dopoledne. Díky tomu budou mít čas, aby dnes na případu ještě něco udělali.
Jak se s Billem přesouvali k východu, pilot vyšel ze své kajuty a každému z nich podal deštník.
"Budete je potřebovat," řekl s úsměvem. "Zima je v tomto koutu země to nejhorší období."
Když stáli na horní plošině schodiště, Riley s ním musela souhlasit. Byla ráda, že měli deštníky, ale přála si, aby se byla oblékla tepleji. Nejenže pršelo, byla také pořádná zima.
Na okraji asfaltu zastavilo SUV. Dva muži v pršipláštích spěchali z vozidla a směrem k jejich letadlu. Představili jako agenti Havens a Trafford z FBI úřadu v Seattlu.
"Vezmeme vás do kanceláře soudního lékaře," řekl agent Havens. "Vedoucí týmu tohoto šetření tam na vás čeká."
Bill a Riley nastoupili do auta a agent Trafford se rozjel prudkým deštěm. Riley cestou sotva rozeznávala známé letištní hotely a to bylo tak vše, co viděla. Věděla, bylo za tím je někde město, ale to bylo prakticky neviditelné.
Říkala si, zda se vůbec někdy podívá do Seattlu, když už tu je.
*
Ve chvíli, kdy se Riley a Bill posadili v konferenční místnosti v Seattlu, v budově soudního lékaře, Riley cítila, že přijdou potíže. S Billem si vyměnili pohledy a ona viděla, že on to napětí také cítí.
Vedoucí týmu Maynard Sanderson byl muž s velkou hrudí, velkými čelistmi a jeho přítomnost dělala na Riley dojem, jako by byl něco mezi vojenským důstojníkem a evangelickým kazatelem.
Sanderson se mračil na tělnatého muže, jehož hustý mroží knír vytvářel v jeho tváři dojem permanentního zamračeného výrazu. Byl představen jako Perry McCade, policejní šéf Seattlu.
Řeč těla obou mužů a místa, na která se u stolu posadili, prozrazovaly Riley vše. Být v jedné místnosti bylo z nějakého důvodu to poslední, co chtěli. A také si byla jistá, že oba muži si obzvláště nepřáli, aby byli Riley a Bill přítomni.
Vzpomněla si na to, co řekl Brent Meredith, než odjeli Quantica.
"Nečekejte příjemné přivítání. Policajti ani federálové nebudou rádi, že vás vidí."
Riley přemýšlela, na jaké minové pole se to s Billem vydali.
Odehrával se zde bez jediného slova naprostý mocenský boj. A věděla, že se za pár minut rozpoutá verbální souboj.
Naproti tomu vedoucí lékařka Prisha Shankarová vypadala pohodlně a lhostejně. Žena s tmavou pletí a černými vlasy byla asi tak stará jako Riley a působila stoicky a chladnokrevně.
Konec konců je na vlastní půdě, dovtípila se Riley.
Agent Sanderson si dovolil setkání započít.
"Agenti Paige a Jeffreysi," řekl Riley a Billovi, "jsem rád, že jste mohli přijet až z Quantica."
Jeho ledový hlas Riley prozradil, že opak je pravdou.
"Jsme rádi, že můžeme pomoci," řekl Bill, ale nezněl velmi sebejistě.
Riley se jen usmála a přikývla.
"Pánové," řekl Sanderson, ignorující přítomnost dvou žen, "jsme tu proto, abychom vyšetřili dvě vraždy. Tady v Seattlu možná začal řádit sériový vrah. A je na nás, abychom ho zastavili, než zabije znovu."
Policejní šéf McCade slyšitelně zavrčel.
"Chcete něco dodat, McCade?" Zeptal se Sanderson suše.
"To není sériový vrah," zabručel McCade. "A není to případ pro FBI. Mí poldové to mají pod kontrolou."
Riley si o tom začínala utvářet obrázek. Vzpomněla si, jak Meredith říkal, že místní úřady s tímto případem zápolí. A teď viděla proč. Nebyli stejně naladěni a nikdo se na ničem nemohl shodnout.
Šéf policie McCade se zlobil, že FBI leze do případu místní vraždy. A Sanderson se vztekal, že FBI posílá z Quantica Billa a Riley, aby to tu srovnali.
Dokonalá bouře, pomyslela si Riley.
Sanderson se obrátil ke vedoucí lékařce a řekl, "Doktorko Shankarová, možná byste chtěla shrnout, co v současné době víme."
Zdánlivě mimo napjatou situaci, doktorka Shankarová klikla dálkovým ovladačem, aby na projekci ukázala obrázek. Byla to fotografie nevýrazné ženy na řidičském průkaze, která měla rovné vlasy, mdlé hnědé barvy.
Shankarová řekla: "Před měsícem a půl zemřela doma ve spánku žena jménem Margaret Jewellová, vypadalo to na srdeční infarkt. Den předtím si stěžovala na bolesti kloubů, ale podle jejího manžela to nebylo neobvyklé. Trpěla fibromyalgií."
Shankarová znovu klikla dálkovým ovládáním a ukázala fotku jiného řidičského průkazu. Byl na ní muž středního věku s laskavou, ale smutnou tváří.
Řekla, "Před pár dny přišel do nemocnice South Hill Cody Woods a stěžoval si na bolesti na hrudi. Stěžoval si také na bolesti kloubů, ale to opět nebylo překvapující. Trpěl artritidou a před týdnem mu byl vyměněn kolenní kloub. Za několik hodin po přijetí do nemocnice také zemřel, také to vypadalo na infarkt."
"Zcela nesouvisející úmrtí," zamumlal McCade.
"Takže říkáte, že ani jedna z těchto úmrtí nebyla vražda?" Zeptal se Sanderson.
"Margaret Jewellová, pravděpodobně," řekl McCade. "Cody Woods,
