na otce.
„NE!“ rozkřičel se.
S hrůzou se díval, jak se ta ohromná hora masa řítila na nic netušícího otce a přes všechnu nepravděpodobnost se rozběhl mu pomoci. Věděl však, že je to marná snaha. Nikdo na světě nebyl tak rychlý, aby tohle stihl.
Slon sklonil svoje kly a potom jeden z nich v plné rychlosti prohnal otcovými zády.
Zasažený vykřikl, z úst se mu vyřinula krev a vzápětí byl zvednut do výše jako trofej.
Darius cítil, jak se mu do očí hrnou slzy, když se díval, jak neúžasnější bojovník na světě a jeho vlastní otec v jedné osobě umírá. I ve smrti se nadále pokoušel vytáhnout si sloní kel z těla a osvobodit se.
„OTČE!“ křičel Darius jako šílenec.
KAPITOLA DESÁTÁ
Thorgrin stál na přídi své lodi, v ruce svíral meč a s hrůzou se díval na tu strašlivou mořskou příšeru. Měla stejnou barvu jako krvavé moře, ze kterého se vynořila a vypínala se tak vysoko, že by se jejich loď ocitla ve stínu, kdyby Krvavá země měla dostatek světla, aby tu vůbec nějaký stín byl. Obluda otevřela masivní čelisti, odhalila řady ostrých zubů a zároveň roztáhla chapadla do všech stran. Některá z nich byla delší než celá loď a všechna se začala stahovat, aby ji objala.
Vrhla se na ně.
Thorgrin, Reece, Selese, O’Connor, Indra, Matus, Elden a Angela sevřeli své zbraně a zaujali bojové postoje. Thor cítil, jak Meč Mrtvých rezonuje v jeho dlani. Přál si vyrazit do akce a jeho majitel také. Musel ochraňovat Angelu a ostatní a věděl, že si nemohou dovolit, aby se ta obluda dostala až k lodi.
Thorgrin vyskočil kupředu na zábradlí, zvednul meč nad hlavu a plnou silou sekl tak, že uťal nejbližší z chapadel. Useknutá část dopadla s žuchnutím na palubu, přejela po ní na druhou stranu a narazila do zábradlí.
Ostatní také nelelkovali. O’Connor začal pálit své šípy jeden za druhým. Mířil na obludiny oči. Reecovi se zatím podařilo useknout další chapadlo, které se snažilo chytit Selese kolem pasu. Elden svou sekerou usekl hned dvě najednou. Pustili se do obludy jako dobře sehraný tým.
Nestvůra řvala bolestí, přišla hned o několik chapadel během pár vteřin a její tělo bylo navíc provrtáno šípy a oštěpy. Nečekajíc tak tuhý a koordinovaný odpor zastavila svůj prvotní nápor a stáhla se. Potom znovu zařvala, vynořila se ještě o něco výše, aby vzápětí zase celá zmizela pod hladinou. Vlna, kterou tím způsobila, jejich loď málem převrhla.
Thor se v náhlém klidu díval na rozbouřenou hladinu a na vteřinu si pomyslel, že ji možná zahnali. Fakt, že se nad hladinou objevila krev světlejší než zbytek moře, svědčil o tom samém. Přesto však věděl, že se nesmí nechat tak snadno ukolébat.
A potom si uvědomil, co se obluda nejspíše chystá udělat.
„DRŽTE SE!“ vykřikl na poslední chvíli.
Jeho hlas ještě ani nedozněl, když tu se celá loď otřásla a vystřelila vzhůru. Byli zvednuti několik metrů nad hladinu, kde je znovu objala dlouhá chapadla. Během mrknutí oka byla omotána všude od přídě až na záď. Thor si pomyslel, že budou rozdrceni.
Obluda však udělala něco jiného. Hodila lodí, jako kdyby to byla jenom dřevěná hračka. Skřípající plavidlo proletělo vzduchem a dopadlo do vody opodál.
Nikdo se nedokázal udržet na svém místě. Rozjeli se po palubě do všech stran, otloukali se o stěžně a jediné, co s tím mohli dělat, bylo chránit alespoň si hlavu. Thor spatřil Angelu, která byla prudce smýknuta přes palubu a přímo k okraji zábradlí. Na poslední chvíli zachytil její malou ručku a zachránil ji před pádem do krvavých vod. Věnovala mu pohled plný hrůzy.
Po chvíli se loď konečně narovnala. Všichni se sténáním vstali, aby se připravili na další útok. Spatřili, jak se k nim obluda žene po hladině a její chapadla přitom vlají do všech stran. Znovu obepjala trup lodi, propletla se mezi stěžni i zábradlím a zamířila k posádce.
Selese najednou vykřikla, když se jedno z menších chapadel omotalo kolem jejího kotníku, podrazilo jí nohy a začalo ji táhnout napříč palubou. Reece se rozmáchl a uťal jej jenom vteřinu předtím, než jeho ruku omotalo jiné. Další a další se plazila po palubě a brzy i Thor ucítil, jak se jej jedno snaží chytit za lýtko. Všichni se dali do zuřivého boje. Za každé useknuté chapadlo se dvě další objevila.
Brzy jimi byla pokrytá celá loď a Thor věděl, že musí rychle změnit taktiku a něco udělat, jinak budou brzy staženi pod hladinu. Tu se najednou nad nimi ozvalo skřehotavé zavrčení. Thor vzhlédl a spatřil jednoho z démonů, které vypustil ze Země Mrtvých. Přelétl nad nimi a posměšně se zašklebil.
Thor zavřel oči. Teď už věděl, že toto je jedna z jeho zkoušek. Jeden z rozhodujících momentů v životě. Pokoušel se oddělit se v mysli od okolního světa a plně se vnitřně soustředit na svůj trénink. Na Argona. Na matku. Na své schopnosti. Byl přece silný jako sám vesmír, to už dávno věděl. V jeho nitru třímaly síly, které překračovaly možnosti fyzického světa. Tato obluda byla z fyzického světa, a tak Thorova moc musela být vyšší. Mohl povolávat síly přírody. Stejné síly, které vytvořily tuto obludu. Proč by ji tedy nemohl poslat zpátky do pekla, odkud beztak připlula?
Cítil, jak se okolní svět zpomaluje. Tělem mu začaly stoupat již tak dobře známé vlny tepla, rozlévající se z břicha do rukou i nohou a nakonec jako lehce brnící energie tryskající z konečků prstů. Najednou se cítil nepřemožitelný. Otevřel oči. Žilami mu teď proudila ohromná síla, zcela jednotná s vesmírem.
Téměř jakoby mimoděk položil dlaň na jedno z chapadel a pustil do něj energetický náboj. Chapadlo se okamžitě stáhlo, jako kdyby bylo něčím popáleno.
Thor se narovnal. Podíval se nestvůře přímo do obludného obličeje, který se blížil s vyceněnými zuby k lodi, připraven ji pohltit. Thor viděl ostatní členy své družiny, jak jsou, omotáni chapadly a taženi po palubě.
Nadechl se, zařval a vyrazil do útoku. Vrhnul se kupředu a namísto meče mu za zbraně sloužily jenom holé dlaně, téměř zářící magií. Popadl obludu za vrásčitý obličej a pustil do ní další dávku energie. Okamžitě pocítil, jak se její kůže pod jeho dlaněmi škvaří.
Zároveň nasál část její energie, aby se mu nemohla ze sevření vymanit. Obluda sebou zmítala, řvala, ale Thor ji držel pevně. Jediný ústup, který jí povolil, se týkal chapadel. Ta se teď začala stahovat z lodi do bezpečí. Cítil, jak jeho moc ještě roste. Zabořil prsty do její zpečené tkáně a začal tu ohromnou hlavu zvedat do výše. I když proti ní byl až směšně maličký, připadala mu lehká jako pírko. Netrvalo dlouho a byla celá ve vzduchu, zcela vydána na milost a nemilost Thorově moci.
Ten ještě přidal na magickém toku a obluda začala sama od sebe stoupat nad zem, jako kdyby měla křídla. Když byla dobrých patnáct metrů vysoko, Thor najednou prudce předpažil.
