Afghánistánu, a ačkoliv se Kate nikdy nedozvěděla, co tam dělal, kolovaly o něm legendy. Byl svědkem i přímým aktérem hodně drsných věcí, což se dalo mnohdy vyčíst z jeho tváře. Ale dnes se zdál být v dobré náladě. Zajímalo ji, jestli to nebylo proto, že už k ní nemluvil jako ke své podřízené. Bylo to spíš jako náhodné setkání se starým známým.
O to snazší pro ni bylo říct mu o vraždě Julie Hicksové – dcery její dobré kamarádky Deb Meadeové. Převyprávěla mu rozhovor s Meadeovými v jejich domě, i to, jak jistí se zdáli být. Poté udělala to samé se scénou na Neilboltově verandě. Vysvětlila, jak vše začalo pouhou sebeobranou, ale pak to nepochybně zašlo příliš daleko.
Logan se během jejího vyprávění párkrát zachichotal, zatímco Duran si zachovával kamennou tvář. Když domluvila, čekala od něj nějakou reakci, avšak k jejímu překvapení jen pokrčil rameny.
„Podívejte… z mého pohledu,“ řekl, „jde o prkotinu. Sice jste strkala nos tam, kam jste neměla, ale ten chlápek na vás rozhodně neměl sahat – zvlášť, když jste mu řekla, že jste bývalá agentka FBI. To od něj bylo opravdu hloupé. Akorát se mi nelíbí, že jste ho zpoutala.“
„Jak jsem řekla… uznávám, že jsem šla trochu přes čáru.“
„Ty?“ zeptal se Logan a předstíral překvapeného. „Ne!“
„Co o tom případu víte?“ zeptal se Duran.
„Jen tolik, že byla zavražděna ve svém domě, zatímco byl její muž na služební cestě. Jedinou opravdovou stopou byl její ex-přítel, kterého ale policie bleskurychle propustila. Nicméně později jsem se dozvěděla, že měl neprůstřelné alibi.“
„Nic víc?“ zeptal se Duran.
„Nic, o čem bych věděla.“
Duran pokýval hlavou a pak se od srdce zasmál. „A jak jde vlastně důchod, kromě házení chlápků z jejich verand?“
„Je to děs,“ přiznala. „Prvních pár týdnů jsem si ho užívala, ale potom to strašně rychle zevšednělo. Chybí mi moje práce. Přečetla jsem hromadu krimi knížek a sleduju až nezdravě moc detektivních pořadů na kanálu Biography.“
„Asi by vás překvapilo, kdybyste věděla, jak často tohle slýcháme od vysloužilých agentů po prvních šesti až dvanácti měsících v důchodu. Někteří volají a škemrají alespoň o nějakou práci, berou cokoliv. Dokonce i papírování spojené s odposloucháváním.“
Kate neřekla ani slovo, jen přikývla, že tyhle pocity zná.“
„Ovšem vy jste ještě nevolala,“ řekl Duran. „Abych byl upřímný, čekal jsem, že zavoláte. Nemyslel jsem si, že byste s tím mohla jen tak seknout. A tenhle malý incident mi dává za pravdu.“
„Se vší úctou, pane,“ řekla Kate, „zavolal jste si mě kvůli pokárání, nebo jste mi chtěl vymáchat nos v tom, že se nedokážu přenést přes svou starou práci?“
„Ani jedno,“ odpověděl Duran. „Po tom telefonátu z Richmondu jsem si pročítal vaši složku a všiml si, že jste byla požádána o svědectví ve slyšení o podmínečném propuštění. Je to tak?“
„Ano. Jedná se o případ Mueller. Dvojitá vražda.“
„To je poprvé, co vás někdo kontaktoval ohledně práce od doby, co jste v důchodu?“
„Ne,“ řekla Kate a byla si jistá, že už předem znal odpověď. „Asi po dvou měsících v důchodu mi zavolal asistent agenta a vyptával se na jeden odložený případ, na kterém jsem naposled dělala v roce 2005. A ještě se se mnou spojilo pár lidí z oddělení evidence a průzkumu, aby se zeptali na metodologii u několika mých starých případů.“
Duran přikývl a mírně se na své židli zaklonil. „Měla byste ještě vědět, že instruktoři v akademii používají některé vaše starší případy jako názornou ukázku pro ročníkové práce. Zanechala jste tu po sobě nesmazatelný otisk, agentko Wise. A upřímně, doufal jsem, že zrovna vy budete jedna z těch, kdo zavolá, a projevíte zájem o spolupráci, i když už jste v důchodu.“
„Znamená to tedy, že chcete, abych vypomáhala u některých případů?“ zeptala se Kate a snažila se skrýt v hlase svá očekávání.
„No, to ještě úplně nevíme. Uvažujeme, že přidělíme jednoho nebo dva agenty s mimořádnými záznamy na odložené případy. Nic dlouhodobého, ani na plný úvazek. A vaše jméno bylo jediné, na kterém jsme se všichni shodli. Ovšem ještě než se nadchnete, tak vezměte v potaz, že se nejedná o okamžitou věc. Zatím ještě chceme, abyste odpočívala. Dala si pauzu od práce. Opravdovou pauzu.“
„To zvládnu,“ řekla Kate. „Děkuju.“
„Ještě mi neděkujte,“ odpověděl Duran. „Může to trvat několik měsíců. A obávám se, že budu muset svou nabídku stáhnout, pokud se teď vrátíte domů a začnete mlátit mnohem mladší muže na jejich verandách.“
„Myslím, že se dovedu ovládat,“ řekla Kate.
Logan si nemohl pomoci a znovu se vedle ní potichu zasmál.
I Duran vypadal pobaveně, když se zvedl ze židle.
„Teď… jestli opravdu budete vypomáhat, obávám se, že budeme muset absolvovat ty méně zábavné části naší práce.“
Kate očekávala nějaké papírování a povzdechla si. „Formuláře? Dokumenty?“
„Ale kdeže, nic takového,“ odpověděl Duran. „Naplánoval jsem schůzi, abychom se trochu posunuli. Myslím, že to je ten nejlepší způsob, jak všechny informovat.“
„Jé, schůze nesnáším.“
„To já vím,“ řekl Duran. „Moc dobře si to pamatuji. Ale hele… znáte snad lepší způsob, jak vás přivítat zpátky?“
Logan se vedle ní neubránil smíchu, když následovali Durana ven z kanceláře. A Kate to celé přišlo tak nějak zvláštně povědomé.
***
Nakonec to vůbec nebyla špatná schůze. V malé konferenční místnosti na konci chodby na ně čekali pouze další tři lidé. Dva z nich, muž a žena, byli agenti. Kate byla přesvědčená, že ani jednoho z nich ještě nepotkala. Třetí muž jí však připadal nějak povědomý; byla si jistá, že se jmenuje Dunn. Poté, co za nimi Duran zavřel dveře, jeden z agentů vstal a okamžitě jí podal ruku.
„Agentko Wise, jsem moc rád, že vás poznávám,“ řekl.
Poněkud
