těch dvou, evidentně mladších, agentů. Byl to nějaký nadřízený, což bylo zřejmé z jeho stoického výrazu a nažehleného obleku.
„Agentko Wise,“ řekl Duran, „toto jsou agent Rose a agentka DeMarco. Jsou partneři zhruba sedm měsíců, ale jen proto, že jsme pro ně s asistentem ředitele Dunnem nemohli najít místo. Oba mají výjimečné schopnosti. A pokud nakonec dostanete případ v Richmondu, jednoho z nich k vám nejspíš přidělíme.“
Agent Rose stále ještě vypadal trochu zahanbeně, ale nenechal se vyvést z míry. Kate marně pátrala v paměti, kdy z ní byl někdo takhle viditelně nervózní. Bylo to patrně v předposledním roce její kariéry, když s ní dotyčný člověk spolupracoval na nějaké jednodenní záležitosti v laboratoři v Quanticu. Byla to pokorná, ale zároveň trochu odpudivá zkušenost.
„Měl bych dodat,“ řekl asistent ředitele Dunn, „že jsme společně se zástupcem ředitele Duranem usilovali o tento program, totiž přivést nedávno vysloužilé agenty zpět do služby. Netuším, zda vám to již řekl, ale vaše jméno bylo první na seznamu.“
„Ano,“ přitakal Duran. „Nemusím asi zdůrazňovat, že bychom opravdu ocenili, kdybyste si to zatím nechala pro sebe. A samozřejmě očekáváme skvělé výsledky.“
„Udělám, co bude v mých silách,“ řekla Kate. Rázem si uvědomovala, že je na ni vyvíjen mírný nátlak. Ne, že by jí to nějak vadilo. Pod tlakem obvykle pracovala nejlépe.
„Skvěle,“ řekl Duran. „Chcete si teď projít detaily tohoto případu?“
Kate přikývla a okamžitě se vrátila do své staré role. Zdálo se, jako by nevynechala jediný den, natož pak celý rok. Zatímco Kate podávala informace o situaci v Richmondu a o tom, jak se do případu zapletla, agenti Rose a DeMarco s ní udržovali neustálý oční kontakt. Nejspíš ji podrobně studovali, aby viděli, jak s ní případně spolupracovat.
Kate se však nenechala rozptýlit. Probírala jednotlivé detaily případu a připadala si zase jako dřív.
A bylo to o mnoho lepší než přítomnost, ve které žila.
KAPITOLA SEDMÁ
O tři hodiny později už Kate seděla s Loganem venku, pod plátěným přístřeškem, v malé italské restauraci. Logan si dal masem plněný sendvič, zatímco Kate jedla těstovinový salát se sklenkou bílého vína. Nebyla moc zvyklá pít, a už vůbec ne před pátou hodinou odpolední, avšak toto byla zvláštní příležitost. Dokonce i pouhá myšlenka na skutečnost, že by se mohla opět stát aktivní agentkou FBI, jí připadala jako důvod k oslavě.
„Takže na jakých případech teď děláš?“ zeptala se Kate.
„Na takových, které by tě jistě nudily,“ odpověděl. Kate ale věděla, že jí o nich nakonec řekne, protože miloval svou práci stejně jako ona.
„Snažím se dostat nějaké podvodníky, kteří manipulují s bankomaty. A částečně spolupracuji s pár dalšími agenty na něčem, co vypadá na menší obchod s prostitutkami, který přichází z Georgetownu, toť vše.“
„Jejda,“ řekla Kate.
„Však jsem ti to říkal, nuda…“
„Takže úplně něco jiného než ty odložené případy, o kterých mluvil Duran? Co o tom vlastně víš? Jak dlouho už ten projekt připravují?“
„Moc dlouho ne, myslím. Zasvětili mě teprve před dvěma týdny. Duran se mě s dalšími kuplíři vyptával na pár našich případů, které se nikdy nevyřešily. Nezajímaly je naše pracovní metody nebo tak něco, chtěli jen detaily a dokumentace ke starým případům.“
„A neřekli ti důvod?“
„Ne. A… počkej, proč jsi tak podezřívavá? Myslel jsem, že po téhle příležitosti skočíš.“
„Však to mám taky v plánu. Jen mě zajímá, jestli nejdou po nějakém konkrétním odloženém případu. Něco přece muselo zažehnout ten náhlý zájem o staré případy. Fakt pochybuji, že se jen Duran snažil vymyslet způsob, jak mě přivést zpátky.“
„To netuším,“ řekl Logan. „Byla bys překvapená, jak tě tu postrádali. Někteří nováčci o tobě neustálé básní, jako bys byla nějaké mytologické stvoření.“
Ignorovala ten kompliment a soustředila se dál na svůj tok myšlenek. „Mimo to, proč by si mě zavolal zpět do DC, aby mi následně řekl, že si mám dát oraz, než začnu pracovat? Říkám si, že ať už je pravý důvod jakýkoliv, ještě tak úplně nevyplul na povrch.“
„No, víš,“ řekl Logan. „Vzhledem k tomu, jak moc nad celou tou věcí přemýšlíš, má nejspíš pravdu. Uvolni se, Kate. Přesně jak řekl… je tu plno agentů, kteří by pro podobnou šanci vraždili. Takže jo, jeď domů a odpočívej. Nedělej vůbec nic.“
„Znáš mě dost dobře na to, abys věděl, že to neudělám,“ řekla. Napila se svého vína a přemýšlela, jestli náhodou nemá pravdu. Možná by se měla jen radovat z toho, že se vrací zpět do práce… alespoň částečně.
„Důchod to moc nezměnil, co?“ zeptal se Logan.
„Ne. Spíš je to teď ještě horší. Nemůžu prostě jen tak sedět a nic nedělat. Nedokážu vypnout mozek. A křížovky nebo pletení to opravdu nezachrání. Možná to Duran, někde hluboko uvnitř, tuší, že jsem ještě příliš mladá na to, aby mě odsunuli někam na pastvinu.“
Logan se usmál a zavrtěl hlavou. „Jenže na těch pastvinách je nádherně šťavnatá a zelená tráva.“
„Jo, a taky jsou tam všude kravská lejna.“
Logan si povzdychl a dojedl poslední sousto na talíři. „Dobře,“ řekl. „Někteří z nás musí zpátky do práce.“
„To byla rána pod pás,“ odpověděla Kate a dopila víno.
„Takže, co teď hodláš dělat?“ zeptal se. „Pojedeš domů?“
Popravdě ještě nebyla rozhodnutá. Na jednu stranu chtěla, jen tak pro zábavu, zůstat v DC. Zajít si na nákupy nebo vyrazit na své oblíbené místo v National Mall, a tam si sednout a přemýšlet. Den byl na to jako stvořený.
Na druhou stranu však chtěla být doma. Brian Neilbolt už byl sice ze hry, ale faktem zůstávalo, že někdo zavraždil Julie Meadeovou. A policie se zdála být bezradná.
„Ještě nevím,“ řekla. „Možná se trochu podívám po městě, ale domů nejspíš vyrazím ještě před setměním.“
„Pokud
