Náčrtky z dětství. Milan Svanderlik
Чтение книги онлайн.
Читать онлайн книгу Náčrtky z dětství - Milan Svanderlik страница 2
![Náčrtky z dětství - Milan Svanderlik Náčrtky z dětství - Milan Svanderlik](/cover_pre1104029.jpg)
To vše se odehrávalo ve stejnou dobu, kdy se Československo pustilo do koordinované práce na přestavbě svých měst, reaktivaci průmyslu a opravě bytů a infrastruktury poničené ve válce. K dosažení tohoto cíle potřebovala země řadu profesionálů, dělníků a dalších energických mladých dělníků, které Československo prostě nemělo. Vláda tak apelovala i na příslušníky české menšiny v Jugoslávii a prosila, aby se vrátili do vlasti předků a pomohli s poválečnou rekonstrukcí. Vládní nabídka byla lákavá – nabízely se granty na přesídlení, bydlení a zemědělská půda. V zemi, která přišla o přibližně 2,5 milionu svých německých občanů, byla spousta pracovních příležitostí, a téměř všichni navrátilci byli na několik let osvobozeni od placení jakýchkoli státních daní.
Nabídku přijalo mnoho většinou idealistických mladých mužů a žen, kteří si přáli lepší život. Šlo většinou o první generaci Čechů, kteří se v Chorvatsku narodili rodičům, kteří se v minulém století přistěhovali z Čech a Moravy, ale i nadále udržovali nostalgické spojení s jejich původní domovinou. Život Čechů v Chorvatsku nebyl vždy snadný a je také pravda, že se někteří čeští přistěhovalci, jako malá menšina v nové Jugoslávii, necítili úplně dobře. Někteří Češi z Daruvarska atraktivní nabídku české vlády využili a v několika vlacích reemigrovali do Československa. Tito noví reemigranti, plní optimismu, doufali v lepší budoucnost a očekávali, že nový život bude jednodušší jak pro ně, tak pro jejich děti. Je těžké si představit, že by někdo z nich předvídal dramatickou změnu režimu jen o několik let později, která měla hluboký a těžký dopad na celý jejich život.
Stejně jako mnoho dalších, i moje rodina se okamžitě po válce přestěhovala do Československa. Usadili se v malém městečku Jiříkov na samém severu Československa, poblíž hranic s tehdejším východním Německem (DDR). Státní hranice ve skutečnosti procházela samotným městem a dělila ho na dvě části. Jiříkov se nachází v oblasti Sudet, proto měl také německé jméno Georgswalde. Ale obyčejné městečko Jiříkov bylo neobyčejné tím, že mělo několik velmi známých továren na výrobu luxusního zboží – klavíry, lustry, koberce a porcelán – a tyto dobře zavedené podniky zajišťovaly práci pro většinu místního obyvatelstva. Bylo tam dokonce i železniční nádraží, i když tam dráha končila. Moji rodiče a jejich dvě dospívající děti se usadili ve vilce obklopené zahradami a zasazené mezi vysokými stromy. Za ní byly rozsáhlé pozemky a jehličnaté lesy. Na tomto místě jsem se já stal asi spíše nečekaným pozdním přírůstkem do rodiny Švandrlíků.
Snad nešťastnou náhodou jsem se narodil právě 27. února 1948, na den, v dějinách Československa připomínaný jako významný den, protože toho dne čeští komunisté se sovětskou pomocí svrhli legitimní demokratickou vládu a převzali moc. K získání absolutní moci bylo zapotřebí o něco delšího času, ale poté, co byl poslední ministr starého režimu Jan Masaryk v Praze vyhozen z okna, bylo převzetí moci dokončeno. Jak nyní víme, komunistická vláda v Československu trvala čtyři desetiletí.







ČÁST 2
DOBA NEVINOSTI?
Moje první vzpomínky z dětství jsou z doby, kdy jsem byl ještě v kočárku. Vzpomínám si, jak jsem se velice těšil, když mi matka na nožičku navlékla nově upletenou ponožku, aby vyzkoušela velikost. Teplá a měkká vlna vyvolala tak intenzivní pocit, že mi zůstal po všechny ty roky. Později mi řekli, že jsem prý hlasitě protestoval, když mi ponožku zase stáhla z nohy, aby ji mohla dokončit. Prostě jsem nechtěl, aby tento nádherný pocit skončil, a zřejmě jsem několik dní potom vystrkoval nohu z kočárku v naději, že by se takový příjemný a uklidňující zážitek mohl opakovat. Je ovšem divné, jak takové malé, bezvýznamné zážitky zůstávají v paměti po celý život, a na mnohem důležitější věci se zapomíná.
Také si docela jasně pamatuji své první Vánoce – oheň v krbu, nádherně ozdobený stromek osvětlený svíčkami, s lesklými ozdobami a čokoládami zabalenými do barevného staniolu. Po mnoho let jsem si kouzlo Vánoc spojoval s nadšením z dárků, teplým a pohodovým domovem a vůní skořice, vanilky a pomerančů. Tento úžasný, útulný interiér byl ve výrazném kontrastu s nehostinným vnějším světem, kde vzduch chladně štípal a zahrada byla pokryta sněhem.
V této části Československa byly zimy velmi chladné, obvykle s velkým množstvím sněhu, avšak jara a léta byla většinou teplá a krásná. Jasně si vzpomínám na cestu do nedalekého borového lesa, kde jsem měl sbírat borůvky, kterých tam rostlo hojně. Stromy mi připadaly obrovské a vůně pryskyřice a jehličí byla silná. Prostě jsem většinu borůvek, které se mi podařilo nasbírat, snědl. Dodnes pamatuji na to, jak chutné byly a jak obarvily mé rty a jazyk strašidelně fialovým odstínem. Chutnaly mi tak dobře, že se až dodnes, kdykoli jím borůvky, což je docela často, přenesu zpět do někdejších slunečných dnů v českých lesích. Je škoda, že dnešní borůvky nikdy nechutnají tak dobře jako tehdy; bezpochyby se zažité chutě a vůně z dětství registrují s nepřekonatelnou intenzitou.
Jakmile jsem absolvoval plazení a dokázal jsem se postavit na vlastní nohy, zkoumal jsem náš velikánský dům, tak mi tehdy připadal – se širokým, chladným mramorovým schodištěm, které představovalo velkou překážku pro mé nožičky a kolena. Jasně si vybavuji honosnou knihovnu mého otce, s tmavým, těžkým koženým nábytkem a knihami, které lemovaly stěny. Vzpomínám si také na slunečné dny v naší zahradě plné stromů a keřů; bylo to takřka naše vlastní miniaturní arboretum. Dobře si pamatuji na hry v altánu v zahradě, ve stínu velkých