«ale v odpovědi – žádnou smysluplnou akci, opět bombastické proklamace. Někdo z cestujících, pár slov prodchnutý řidiče spěchá k volantu, ale Vladimir Vladimirovič dá tu ruku. «Nemáte žádná práva.»
Nyní je to situace.
Literární zdroje jsou plné knih, ve kterých stalinistickou diktaturou, autokracie, bezpodmínečná popření demokracie, vylíčil v nejatraktivnější světla. Takové jsou sbírky doslova «ze strany úřadu prezidenta Ruska v knihách registru, doporučená četba pro úředníky a veřejné a politické osobnosti,» v průběhu let jsou obsaženy v horní části elektronického «E-čtenáři». Ano… určitá svoboda projevu na internetu je stále k dispozici. Jiní autoři se také přímo postavili proti, Joseph Vissarionovich Stalin. Ale když odkazují své argumenty chválit politický systém moderní Ukrajiny, schvalovat vraždy «Vatnikov» v Donbass, ostřelování «Grad» obydlí, chválil gruzínského ex-prezident Saakašvili, a také se snaží všemožně ponížit ruský lid. S podobnými «nepřátel» a žádný obhájci styl Dzhugashvili není nutné… Hluboký zmatek v hlavách, uzavřené na sebe a sousedy, apatie, ernichane, vzteku a bezmoci – jedná se o moderní stav noosphere (2018) v Rusku.
V letech 2000—2008, Lidé jsou závislí na konzumaci: nákup nových strojů, gadgets, utrácet peníze za prázdné zábavy, výlety do zahraničí, atd. Je to samozřejmě není tak špatné… Nicméně, za všechno, co se nesnaží zvýšit úroveň svého vědomí, vzdělání, nesnažte se naučit alespoň základy nejznámější vlády prostřednictvím demokratických postupů. V důsledku toho se na konci, mnozí občané vydělané peníze se stávají pružnější zmizí v neznámém směru. Ztracené památky kapitán, jeho tým nasazuje loď ne tam, kde ochotné cestujících a neznámá, jak se zdá, a prezident sám, stranou.
V současné době se koloniální Rusko a lidé, kteří mají rádi lásku, co si ostatní myslí, se připravují na přijetí čtvrtého funkčního období VVP. Neexistuje prakticky žádná alternativa. Bez houpání, s jistotou, že guvernér je schopen řídit jen zemi, možná guvernér prezidenta. Ale všichni vedoucí regionů (od roku 2004) jsou kandidáty stávajícího prezidenta a podle zákonů některé «korporátní etiky» nepředkládají své kandidatury na toto vysoké místo.
Soukromý život. Od roku 1983 do roku 2013 – manželství s Lyudmila Aleksandrovna (Shkrebneva), profese – filolog. Děti – dvě dcery (které studovaly na Moskevské státní univerzitě a St Petersburgské státní univerzitě pod cizími příjmeními), jsou nyní ženaté. Podle některých zpráv se Lyudmila oženil podruhé v roce 2016 za vedoucího určitého Centra mezilidských komunikací.
Zájmy Vladimíra Putina – horské lyžování, džudo, hokej. V.P. plynule anglicky a německy.
3. 2 Alexis (Alexis Riediger) – narozen v roce 1929, Tallinn… od dětství – pomůže kněží na oltáři (jako nováček), … 1946 – Service žalmista (kostelník) v kostele Panny Marie v Kazani v Tallinnu. Vstup do Leningradského teologického semináře a poté do akademie. V roce 1950 – jeho manželství s bývalým spolužákem Vera Alekseeva, o čtyři dny později, v závislosti na statutu ruské pravoslavné církve – realizace možnost přijmout kněžství (ačkoli Riediger nepřijal mnišského řádu). A v prvním roce služby je mezera mezi otcem Alexejem a matkou Věrou. Povolení k rozvodu (a následnou službu) dává jistý vládnoucí kněz, Gregory.
Připomeňme, že v souladu se základními kánony ruské pravoslavné církve, kněz razvedshiysya kromě přes nejvzácnější případech, kdy žena kněze, a to bez jakéhokoliv důvodu iniciátorem je zakázáno v uctívání (tj okamžitě přeruší poskytování jej). Ano, po smrti své ženy, nebo po dobrovolném odchodu do kláštera, může pokračovat v lezení na církevní hierarchii. Ale znovu se oženit (neexistují výjimky) – ne.
Alexey působí v kostele, pokračuje ve studiu na teologické akademii a dokončuje jej titul kandidáta teologie (složení kurzu «Metropolitan of Moscow Filaret jako dogmatik»). V roce 1959 přijal klášterní sliby. Na oddělení Tallinna slouží Alexis, který se nakonec stane metropolí a arcibiskupem, až do roku 1968.
1974 – Metropolitan Tallinn a Estonsko veřejně podporuje vyhnání (dle vyhlášky Nejvyššího sovětu SSSR), spisovatel, denouncer Gulagu, Alexandra Solženicyna.
V roce 1975, založený na důvěryhodných nezávislých zdrojích, založil Ridiger společnost Rodina, která slouží jako pokrytí činnosti KGB. Stejný «úřad» přispívá k jeho další úspěšné kariéře.
V roce 1984 se Alexy stal teologickým doktorem. Nějakou dobu byl vedoucím záležitostí Moskevského patriarchátu. V roce 1989, Metropolitan; je zajímavě zvolen zástupcem lidu SSSR ze sovětského fondu milosrdenství a zdraví.
Po smrti patriarchy Pimen v květnu 1990, místní rada (7 června téhož roku), známe volit Metropolitan Alexijem II – ruské pravoslavné církve patriarcha.
V roce 1996, s podáním nového patriarchy, pomocí reprezentace státům privilegia ROC získává z Německa a prodává, 18 miliard. Bezaktsiznyh cigarety 7% procent legální trh Ruska. Později, v důsledku skandálu vzneseného dalšími «tabákovými králi», Alexy II odmítá toto pokušení.
V roce 1998 udělila Alexis II A. Solženicynovi Řád svatého prince Daniela z moskevského II. Stupně.
V roce 2008 umírá Alexejová z infarktu. Dědictví je asi 300 milionů rublů. přechází na nejbližšího spolupracovníka patriarchy od poloviny 60. let, Abbess Philaret (Alexandra Smirnová).
Výnosy ROC:
1. «Hrnek» – dary farníků, které se prováděly během a po službě. Nejsou považovány za hlavní zdroj příjmů, ale za cenu dobrého zaměstnání pro kněze (černé peníze).
2. Prodej svíček – «Svíčka», asi 65% všech příjmů.
3. «Zboží» – vše prodávané chrámovým obchodem kromě svíček – kostelní víno, ikony, knihy, ozdoby.
4. «Trebs» – křest, pohřební služba, čtení pamětních poznámek a podobně.
Navíc příjmy ruské pravoslavné církve zahrnují přímý příliv státu, velké dary od soukromých osob (často s důkladnou trestní minulostí) a také částky získané v důsledku «zpeněžení» různých druhů dávek.
Co si přeje ROC, jsou k dispozici autorovi této knihy?
Nejprve. Když vstoupím do nějakého chrámu ruské pravoslavné církve, nikdo mi tam na mě nevěnuje pozornost? Čtenář možná bude naplněn smíchem: «Jak to, kdo jste vy, hmm, autor …, že by vám někdo měl dávat pozor?». Odpovím: «Muž, který přišel k křesťanské církvi.» To už je docela hodně.
…Pamatuji si čas první poloviny devadesátých let. Zahraniční pastýři si za účelem výkonu svých činností pronajímají kulturní domy, kina a paláce sportu. Byl jsem tam. U vchodu vám přátelské mladé dívky dávají Nový zákon, říkají «Hello» a úsměv. V hale přednášejí (nebo kázou), což je především sada lehkých
