místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo mrtvými, je čistě náhodná.
Jacket image Copyright Photosani, v licenci Shutterstock.com.
OBSAH
“Nevcházej mezi draka a jeho hněv.”
—William Shakespeare
Král Lear
(překlad F.L. Čelakovský)
KAPITOLA PRVNÍ
Král McCloud se řítil na svém koni ze svahu směrem k té části Vysočiny, která už ležela na MacGilské polovině Prstenu. Následovaly jej stovky mužů. Musel vynaložit veškeré své síly a jezdecké umění, aby se v tom krkolomném cvalu udržel v sedle. Sáhl za sebe, vytáhl bič a s rozmachem několikrát silně švihnul koně. Ne že by zvíře potřebovalo v tak příkrém svahu ještě pobízet. On si však působení bolesti zvířatům užíval.
McCloudovi se téměř začaly sbíhat sliny, když viděl, co všechno leželo před ním. Idylicky působící MacGilská vesnice, její muži venku na polích a neozbrojení, jejich ženy u domků věšely prádlo na šňůry a v horkém letním dni byly oblečené jenom v tom skutečně nejnutnějším. Dveře domků byly otevřené, slepice se volně potulovaly kolem a v kotlích se nad ohništi už připravovala večeře. Pomyslel si, jak velké škody je tímhle MacGilům schopen napáchat, jakou kořist tu může získat, a všechny ty ženy, jichž se bude moci zmocnit – a jeho úsměv se rozšířil. Na jazyku už téměř cítil krev, kterou se chystal prolít.
Pokračovali v jízdě, kopyta jejich koní hřměla jako přicházející bouře, připraveni rozlít se jako přílivová vlna po údolí, když tu si jich konečně někdo všimnul. Vesnický strážný. Žalostná náhražka vojáka, náctiletý chlapec s kopím, který stál na stráži a právě otočil hlavu směrem k nim, když zaslechl dusot kopyt. McCloud zahlédl bělma jeho očí a četl v nich paniku, která chlapce zachvátila. V téhle ospalé osadě se ten vojáček pravděpodobně nikdy nedostal do opravdové šarvátky. Byl očividně žalostně nepřipraven.
McCloud neplýtval časem: přál si první krev prolít sám, tak jako to dělával v každé bitvě. Jeho muži o něm věděli dost na to, aby mu to dopřáli.
Přetáhl koně znovu tak silně až zaržál, ještě přidal do kroku a dostal se daleko před ostatní. Král pozvedl kopí, které se v jeho rodu předávalo po generace, byla to těžká železná zbraň, a vrhnul na cíl.
Jeho muška byla jako vždycky přesná. Chlapec se ještě ani nestačil celý otočit, když už se kopí zakouslo do jeho zad, prošlo tělem na druhou stranu a silou své váhy jej přišpendlilo k nedalekému stromu. Ze strážcových zad se vyhrnula krev a bylo jí dost na to, aby byl McCloud spokojený.
Radostně vykřikl a spolu s ostatními pokračoval napříč bohatými pozemky MacGilů, poli plnými obilí, jehož zlatá stébla se vlnila ve větru, směrem k vesnické bráně. Skoro
