podle U.S. Copyright Act 1976, žádná z částí této publikace nesmí být reprodukována, distribuována nebo žádnou formou či médiem vysílána nebo ukládána v databázích či úložných systémech, bez předchozího svolení autora.
Tento ebook je licencován výlučně pro Vaše osobní využití. Tento ebook nesmí být dále prodáván nebo předáván jiným lidem. Pokud chcete knihu sdílet s další osobou, zakupte si, prosím, další kopie pro každého příjemce. Pokud čtete tuto knihu, ale nezakoupili jste si ji, nebo nebyla zakoupena pouze pro Vaše použití, vraťte ji prosím a zakupte si svou vlastní kopii. Děkujeme, že respektujete usilovnou práci, kterou autorka na vznik tohoto titulu vynaložila.
Obsah této knihy je fiktivní. Jména, postavy, organizace, místa, události a konflikty jsou beze zbytku produktem autorčiny představivosti, nebo je jejich použití fiktivní. Jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, ať již živými nebo zesnulými, je čistě náhodná.
Obrázek na přebalu Copyright f9photos, použit s licencí Shutterstock.com.
OBSAH
“Zbabělci zemřou před svou skutečnou smrtí mnohokrát;
Stateční ochutnají smrt jen jedenkrát.
Ze všech divů, které jsem doposud zaslechl,
Zdá se mi nejpodivnější, že člověk by měl mít strach
Pochopit, že smrt, ten nevyhnutelný konec,
Přijde, až přijde.“
--Shakespeare, Julius Caesar
J E D N A
Jsou dny, které se prostě zdají být perfektní. Dny, za kterých svět zahalí určité ticho, kdy tě klid zahalí tak důsledně, že se cítíš, jako by ses mohl ztratit, kdy pocítíš takovou duševní pohodu, že jsi imunní všem strarostem ve světě. Imunní vůči strachu. Od zítřka. Takové okamžiky mohu spočítat na prstech jedné ruky.
A jeden z nich nastal právě nyní.
Je mi třináct let, Bree je šest, a stojíme na pláži s jemným a hebkým pískem. Otec mě drží za ruku a matka drží za ruku Bree, a všichni čtyři kráčíme po horkém písku na cestě k oceánu. Je tak příjemné cítit na obličeji ty chhladné jemné kapičky z vln, které tlumí horko tohoto srpnového dne. Všude kolem nás naráží vlny a otec s matkou se bezstarostně smějí. Nikdy jsem je neviděla tak uvolněné. Přistihnu je, jak se jeden na druhého dívají s takovou láskou a ten obraz si vštípím do paměti. Je to jeden z mála momentů, kdy jsem je viděla společně tak šťastné a nechci to zapomenout. Bree je jako u vytržení a křičí, je nadšená z nárazů vln, které jí sahají až po hruď, z tažení spodního proudu, který cítí až na stehnech. Matka ji pevně drží a otec pevně svírá mou ruku, brání oceánu, aby nás vtáhl dál.
“RAZ! DVA! TŘI!” křičí otec.
Jsem nadzvednuta do vzduchu, jak otec zatáhne za mou ruku a matka za ruku Bree. Vzlétnu vysoko nad vlnu a křičím, když se jí vyhnu a ona za mnou narazí. Jsem udivená z toho, že otec tam dokáže jen tak stát, je silný jako skála, lhostejný k síle přírody.
Jak se ponořím zpět do oceánu, jsem v šoku, studenou vodu mám až po hruď. Pevněji stisknu otcovu ruku a jak se vrátí zpětný proud, znovu mě pevně drží na místě. V ten moment cítím, že mě navždy od všeho uchrání.
Vlna za vlnou naráží a poprvé za velmi dlouhou dobu matka i otec nespěchají. Znovu a znovu nás vyzdvihují, Bree křičí s ještě větším nadšením. Ani nevím, kolik času uběhlo v tento nádherný letní den, na této mírumilovné pláži, pod nebem bez mráčku, s kapičkami vody na mém obličeji. Přeji si, aby slunce nikdy nezapadlo, aby se nic z toho nezměnilo. Chci zde takto zůstat navždy. A v tento moment cítím, že to snad bude možné.
Pomalu otevřu své oči, jsem dezorientovaná z toho, co vidím před sebou. Nejsem v oceánu, ale sedím na sedadle spolujezdce na motorové lodi, která se žene proti proudu řeku. Není léto, ale zima a břehy jsou lemované sněhem. Kolem nás občas proplují kusy ledu. Na obličej mi stříká voda, ale nejsou to chladivé kapičky z vln letního oceánu, ale mrazivé kapičky zimního Hudsonu. Snažím se přijít na to, co se stalo, jak se vše změnilo.
Se zamrazením se posadím a rozhlédnu se kolem sebe, mám se okamžitě na pozoru. Za denního světla jsem neusnula už ani nepamatuji a překvapilo mě to. Rychle se zorientuji a vidím Logana, který stojí se stoickým klidem za kormidlem, jeho oči jsou upřené na řeku a on naviguje po Hudsonu. Otočím se a uvidím Bena, v dlaních třímá
