dlouhodobější štěstí by v jejich případě bylo také těžce dosažitelné.
Bude moci jednou odejít do penze a užívat si čas s někým, koho miluje?
Anebo skončí osamělá jako agent Crivaro?
Riley se podívala ze svého okna. Krajina, která jí přebíhala před očima byla tak odlišná od čehokoli, co kdy viděla. V porovnání s oblastmi, které lidi zastavěli a zkultivovali tam zeleň, se jí zdejší krajina zdála úplně bez života.
Někde v poušti podobné téhle přišla mladá žena brutálním způsobem o život. Stalo se to poprvé? Nebo už ta stejná zrůda vraždila dřív?
Pokud ano, pak ho Crivaro a Riley musí nadobro zastavit.
KAPITOLA ŠESTÁ
Rileyině pozornosti neuniklo, že jak se blížili k městu Tunsboro, Jillian začala opět vypadat znepokojeně.
Možná k tomu má důvod, pomyslela si Riley.
Muži vepředu se už nebavili o cestování a dalších běžných věcech. Harry přerušil svůj monolog a vrátil se k tématu, které ho nepřestalo tížit.
„Taky už mám rozpracovanou teorii k těm dvěma vraždám,“ řekl. „Chceš ji slyšet?“
Riley zaslechla, jak si Jillian povzdechla. Určitě si dělala starosti, že na poslední chvíli její manžel nedodrží slib a že se přece jen zaplete do případu.
Crivaro vypadal podrážděně a téměř neslyšně zamručel.
Riley byla přesvědčená, že tím chtěl říct „ne“. Ale Harry byl očividně odhodlaný se o svou teorii stejně podělit.
„Myslím si – ne, jsem si skoro jistý – že vrah má obytný vůz a cestuje od kempu ke kempu.“
„Takže je to někdo jako ty?“ zeptal se suše Crivaro.
Harry se zachechtal.
„Jo, někdo jako já, až na to, že já strávil roky snahou tyhle neřády chytat. Ale jo, svým způsobem máš pravdu. Vrahem je někdo, kdo naprosto splynul s lidmi, co kempují a s jejich kulturou. V kempech si určitě vyhlíží oběti.“
Crivaro zavrtěl hlavou: „Já ti nevím, Harry.“
Harry ho ignoroval a dál rozvíjel svou teorii. Riley měla naprosté pochopení pro Crivarovy pochybnosti. I kdyby měl Harry pravdu a ty dvě vraždy byly propojené, tak to ještě určitě neznamenalo, že by vrah své oběti „pronásledoval“. Byla si vědoma, že některé vraždy jsou spontánní činy, ke kterým došlo, protože někdo měl k jejich spáchání vhodnou příležitost. Necestují navíc většinou lidé v karavanech ve skupinách nebo aspoň v párech? Představa kempujícího psychopata, který křižuje kempy v celé zemi se zdála poněkud přitažená za vlasy.
Nakonec Harry dodal: „Takže, Jakeu, ne že bych ti chtěl říkat, jak máš dělat svou práci…“
Riley si všimla, jak s sebou Crivaro při těchto slovech škubnul. Opět zamručel: „Ve skutečnosti, tohle není moje práce.“
Harryho to ani trochu nezarazilo. Nerušeně pokračoval: „Myslím, že byste měli obrazit kempy v okolí a poptat se lidí. Dřív nebo později najdete potřebnou stopu.“
Crivaro protočil očima a Riley s ním naprosto souzněla.
Aniž by věnoval pozornost Crivarově nelibosti, Harry pokračoval: „A mějte na paměti, že si nemůžete nakráčet do kempu takhle, jak teď vypadáte. Vždyť na sobě v podstatě máte nápis „FBI“. Znám ty lidi v kempech, většinou jsou neskutečně přátelští a rozpovídají se s kýmkoli. Ale víte, že lidi jsou různí. A někteří jsou víc – jak se to říká?“
„Rezervovaní,“ zavrčela Jillian. „Někteří jsou prostě plaší.“
„Jo, to je ono, plaší,“ řekl Harry. „Někteří nejsou tak sdílní. A když vás spatří někdo takový, tak se vyplaší a nic z něj nedostanete. Takže bych vám radil, abyste pracovali v utajení a předstírali, že taky kempujete. Můžeš být třeba její strýček, nebo něco takového. Určitě víš, jak na to, ale tady by to mohlo být těžší, než se na první pohled zdá. Nejdřív si budete muset opatřit nové oblečení, oblečte se víc jako já a Jillian. A budete potřebovat vlastní přívěs nebo obytný vůz…“
V tom okamžiku mu Crivaro rázně skočil do řeči: „Harry, já si přece nebudu kupovat karavan.“
„Jo, to je jasný, ale můžete si nějaký pronajmout,“ sdělil mu Harry. „V okolí budou nějaké k dispozici. Ale poohlídni se po něčem alespoň trochu slušném, neber žádný vrak. Některé lepší kempy by vás se starým nebo polorozpadlým karavanem ani nepřijali. Šéf policie v Tunsboro vám určitě poradí, kde si můžete něco pronajmout.“
Riley se nemohla ubránit tomu, aby jí myšlenka na to, že kempuje s Crivarem a předstírá, že je jeho neteř, nevykouzlila na tváři lehký úsměv. Byla to naprostá šílenost.
Vždyť by nás museli hned prokouknout, řekla si v duchu.
V Harryho neustávajícím přívalu rad se odrážel jeho zápal pro tento případ. Soudě dle Jillianina zasmušilého mlčení si toho jeho žena byla dobře vědoma.
Zatímco Harry dál pokračoval v monologu o tom, jak mají Riley s Crivarem tento případ vyšetřovat, projížděli kolem golfových resortů a kovbojských rančů pro turisty v okolí města Tunsboro.
Po příjezdu do Tunsboro nabyla Riley dojmu, že vjeli do starého městečka z doby westernu, který se někdo neúspěšně snažil zahalit do moderního hávu. Hlavní ulici lemovaly budovy s falešnými čtvercovými štíty. Před domy se nacházely vachrlaté verandy podepírané dřevěnými trámy. Sem tam byl některý dům nově natřený, ale jinak se nezdálo, že by ostatní byli připravené na moderní dobu a blížící se rok 2000.
Betonový chodník, dlážděné ulice, semafory, a hlavně auta byly ve skutečnosti to, co se v tomto městě zdálo nepatřičné.
Harry zaparkoval před policejní stanicí, která měla také zastaralé průčelí.
Otočil se na Riley a Crivara.
„Velitel Webster vás nebude očekávat. Neříkal jsem mu nic o tom, že jsem kontaktoval oddělení behaviorální analýzy. Mě zná alespoň z našeho hovoru po telefonu. Asi bych měl tedy jít s váma dovnitř a – „
Jillian ho rázně přerušila: „Ani o tom nepřemýšlej, Harry.“
Harry se otočil na svou ženu s prosebným výrazem v očích.
„Byla by to jen minutka, zlato,“ řekl.
„Ty to na minutku mít nebudeš a moc dobře to víš. Tady se rozloučíme s tvými
