poznámku o svém bývalém partnerovi.
Chloe byla tak soustředěná na tu ženu, že si ani nevšimla muže, který šel k pódiu přímo vedle ní.
„Nevím jak ty,“ řekl, „ale mám pocit, jako bych si musel zakrývat obličej. Když je člověk součástí programu, který má v názvu slovo násilný… mám pocit, jako by mě lidi odsuzovali.“
„Takhle jsem se nad tím asi nikdy nezamýšlela,“ řekla Chloe.
„A co ty, máš sklony k násilí?“
Tuhle otázku položil s křivým úsměvem, při kterém si Chloe uvědomila, jak zatraceně dobře tenhle chlap vypadá. Ta poznámka o sklonech k násilí její dojem samozřejmě trochu kazila.
„O žádných nevím,“ odpověděla rozpačitě, když se spolu se zbytkem skupiny zastavila u pódia.
„Dobře,“ řekl starší instruktor v džínách a černém tričku. „Nejdřív oběd, pak se setkáme v Zasedací místnosti číslo tři, kde si projdeme některé detaily a dám vám prostor pro otázky a odpovědi. Ale nejdřív…“ odmlčel se a podíval se do papíru. Začal po něm přejíždět prstem, dokud nenašel, co hledal. „Je tady nějaká Chloe Fineová?“
„To jsem já,“ řekla Chloe a málem ji polil pot z toho, že ji někdo takhle vyvolal před skupinou lidí, které ani neznala.
„Potřeboval bych s vámi na chvíli mluvit.“
Chloe se vydala směrem k instruktorovi a všimla si, že pokynul ještě jednomu člověku, aby ho následoval.
„Agentko Fineová, vidím, že vás k ViCAPu přidělili přímo na doporučení ředitele Johnsona.“
„Přesně tak.“
„Jsme rádi, že jste s námi. Teď bych vás rád představil vašemu partnerovi, agentce Nikki Rhodesové.“
Pokynul k agentce, které předtím signalizoval, ať ho následuje. A jak jinak, byla to ta otravná ženská, kterou Chloe předtím slyšela mluvit. Nikky Rhodesová se na Chloe usmála způsobem, ze kterého bylo naprosto jasné, že si je vědoma své krásy. A dokonce i Chloe jí to musela uznat. Byla vysoká, měla dokonale opálenou kůži, zářivě modré oči a až nechutně rovné blond vlasy.
„Ráda tě poznávám,“ řekla Rhodesová.
„Nápodobně,“ řekla Chloe.
„Teď se běžte s ostatními najíst,“ řekl instruktor. „Z toho, co jsem pochopil, máte vy dvě zítra začít dělat na případu. Obě jste byly nejlepší ze třídy, takže očekávám, že o vás ještě hodně uslyším.“
Rhodesová se na ni usmála a Chloe cítila, jak falešný ten úsměv byl. Nesnášela, když někoho hned zaškatulkovala a automaticky předpokládala, že k ní někdo není upřímný, ale intuice jí v těchto věcech nikdy nelhala. Instruktor se otočil, vydal se za zbytkem skupiny a nechal tak obě ženy o samotě. Jakmile Rhodesová zaregistrovala, že se na ně instruktor už nedívá, otočila se na patě a bez dalšího slova odešla.
Chloe se od zbytku skupiny chvíli držela zpátky a snažila se utřídit myšlenky. Ráno se vzbudila do nového dne se vzrušením, že započne svou kariéru jako členka Týmu pro zajišťování důkazů. Blízká budoucnost byla v základu naplánovaná. A nakonec dopadla tak, že ji přidělili k oddělení, o kterém nevěděla zhola nic a dali ji dohromady s agentkou, která měla očividně v zadku zaraženou násadu od smetáku.
„Ta nepůsobí moc jako lidumil, co?“ pronesl někdo za ní.
Otočila se a uviděla toho muže, který šel vedle ní k pódiu – toho pohledného chlapa, který se jí ptal, jestli nemá sklony k násilí.
„Ne, to nepůsobí.“
„A teď si představ, jaké to je, mít s ní většinu přednášek,“ řekl. „To byla hrůza. Když už je o tom řeč… nepamatuju se, že bychom spolu chodili na nějaké kurzy nebo hodiny.“
„Jo… Jsem tak trochu nová. Do tohohle oddělení mě přidělili ráno.“
Tváří se mu mihl náznak údivu. „Aha, dobře. No, v tom případě vítej u ViCAPu. Jsem Kyle Moulton a jestli s tebou tvoje nová parťačka nebude chtít poobědvat, rád zaujmu její místo.
„Posluž si,“ řekla Chloe, když konečně dohnala zbytek skupiny. „S tím, jak dnešek zatím probíhá, by to celkem sedělo.“
„Jak to?“
„Protože zatím nic jiného nešlo podle plánu.“
Moulton jen kývl. Celá skupina vyšla ze sálu a zamířila k jídelně, která se nacházela na druhém konci budovy. Přestože pro ni byl Moulton cizinec (ačkoliv, musela přiznat, dost pohledný cizinec), bylo fajn mít ho po svém boku. Měla strach, že pokud by do téhle nejisté budoucnosti musela vykročit sama, mohla by si to celé rozmyslet.
„Lidi plány stejně přeceňují,“ řekl Moulton.
„Já ne. Plán znamená strukturu. Plán znamená předvídatelnost.“
„Neřekl bych, že předvídatelnost byla v popisu téhle pozice,“ zavtipkoval Moulton.
Chloe se usmála a souhlasně přikývla, ačkoliv se na to takhle nikdy nedívala. Aby k sobě byla upřímná trochu ji to děsilo. Což vlastně nedávalo žádný smysl. Její život nikdy nebyl nic víc než nepředvídatelná jízda odpadovou rourou, takže proč by to teď mělo být jinak?
Naštěstí už díky tomu byla celkem ostřílená. A jestli se jí měla pod nohy začít motat nějaká nafoukaná mrcha jako Nikky Rhodesová, tak se bude muset buď přizpůsobit nebo se Chloe rychle klidit z cesty.
TŘETÍ KAPITOLA
Následujícího rána na Chloe čekalo drsné probuzení a připomenutí toho, jak bude zbytek její kariéry vypadat. V 5:45 jí zazvonil mobil. Volal jí jeden z asistentů, kteří pracovali pod ředitelem Johnsonem. Sotva se jí podařilo zakrákorat rozespalé „Prosím?“ a muž na druhém konci už ji zavalil informacemi.
„Dobrý den, asistent ředitele Garcia. Hovořím s agentkou Chloe Fineovou?“
„Ano.“ Chloe se posadila na posteli a srdce se jí rozbušilo návalem adrenalinu, který úspěšně zapudil zbytky ranní únavy.
„V sedm se setkáte s agentkou Rhodesovou v Bethesdě. Budete spolu pracovat na otevřeném případu, který má podle našich informací na svědomí nějaký gang, pravděpodobně MS-13. Budete-li mít jakékoliv dotazy, zavolejte přímo mně na tohle číslo. Agentka Rhodesová dostane naprosto stejné instrukce. Po ukončení tohoto hovoru vám přijde zpráva s přesnou adresou setkání. Máte nějaké dotazy, agentko Fineová?“
Chloe si byla jistá, že nějaké otázky má, ale schovávaly
