Bylo jí tolik, že Oliviina mysl to zpočátku nemohla pochopit. Vidět to za zvuku klepání Kola štěstí jí to ještě více ztěžovalo.
„Mami…“
Olivia měla pocit, jako kdyby se její srdce zastavilo. Pomalu couvala zpátky, protože ji pohlcovala realita toho, co viděla. Cítila, jako kdyby se malá část její mysli zastřela a odplula někam pryč do neznáma.
Další slovo se vyformovalo na jejím jazyku—Tati—jak ustupovala dozadu.
A tehdy ho spatřila. Byl přímo tam na zemi. Ležel přímo před konferenčním stolkem a na sobě měl tolik krve, jako její máma. Ležel obličejem dolů, zcela nehybně. Ale vypadalo to tak, jako kdyby byl v pozici lezení, jako kdyby se chtěl dostat pryč. Následně si všimla, že na jeho zádech je alespoň šest velmi viditelných bodných ran.
V tom pochopila, proč její máma neodpověděla na její zprávu. Její máma byla mrtvá. Její táta taky.
Cítila, jak se v jejím hrdle stupňuje výkřik, když se snažila odblokovat nohy paralyzované tímhle momentem. Věděla, že ten, kdo to udělal, tam stále může být. Této myšlence se to podařilo—přinesla výkřik, přinesla pláč a odblokovala její nohy.
Olivia vyběhla z domu a běžela—a běžela—a nepřestala běžet, dokud se jí výkřiky nezasekly v krku.
KAPITOLA PRVNÍ
Bylo legrační, jak se přístup Kate Wise rychle změnil. Když byla rok v důchodu, dělala všechno, co mohla, aby se vyhnula zahradničení. Zahradničení, pletení, bridžové kluby—a dokonce i knižní kluby—tomu všemu se vyhýbala jako moru. To všechno se jí zdálo jako klišé věci, které dělaly ženy v důchodu.
Ale těch posledních pár měsíců, co je zpátky v FBI sedle, s ní něco udělalo. Nebyla tak naivní, aby si myslela, že ji to zcela změnilo. Ne, jednoduše ožila. Zase měla důvod těšit se na další den.
Takže možná to je důvod, proč se jí zdálo v pořádku, když se teď čas od času pro zábavu uchýlila k zahradničení. Nebylo to tak uvolňující, jak si nejprve myslela. Pokud z toho měla nějaký pocit, tak to byla úzkost; proč vkládat čas a energii na výsadbu něčeho, když jste museli bojovat proti počasí, aby to zůstalo naživu? Přesto tam byla alespoň nějaká radost—vložit něco do země a vidět z toho plody v průběhu času.
Začala s květinami—nejprve sedmikrásky a bugenvily—a pak se pustila do výsadby malé zeleninové zahrádky v pravém zadním rohu jejího dvora. To je místo, kde právě dávala hlínu kolem rajčat, když si pomalu uvědomila, že neměla žádný zájem o zahradničení, dokud se nestala babičkou.
Zamýšlela se nad tím, jak mohou tyto dvě odlišné věci spolu souviset. Přátelé a knihy jí říkaly, že být babičkou je něco jiného—něco, na co žena nepřijde, když je zatím jenom matkou.
Její dcera Melissa ji ujišťovala, že byla dobrou mámou. Bylo to ujištění, které Kate čas od času potřebovala slyšet, vzhledem na práci, kterou měla. Kariéru umísťovala před rodinu příliš dlouho a měla obrovské štěstí, že jí to Melissa nikdy neměla za zlé—kromě období, kdy ztratila svého otce.
Ach, ta nevýhoda zahradničení, pomyslela si Kate, když se zvedla a oprášila si ruce a kolena. Myšlenky mají tendenci bloudit. A když se to stane, začne se vkrádat minulost. Tiše a bez pozvání.
Odešla ze zahrady, prošla se dvorem svého domu v Richmondu ve Virginii až k zadní verandě. Pečlivě si u zadních dveří očistila své Keds boty od nánosu hlíny. Vedle nich hodila rukavice, aby se do domu nedostaly žádné nečistoty. Poslední dva dny strávila tím, že gruntovala celý dům. Tuto noc měla hlídat svou vnučku Michelle, a přestože nebyla Melissa žádný úzkostlivý blázen, chtěla, aby její dům zářil čistotou. Bylo to už téměř třicet let od té doby, co naposledy měla na starost malé dítě, takže nechtěla nechat nic na náhodu.
Podívala se na hodiny a zamračila se. Za 15 minut očekávala společnost. To byl další negativní aspekt zahradničení: člověk dovede ztratit pojem o čase moc rychle.
Osvěžila se v koupelně a pak šla do kuchyně, aby postavila na čerstvou kávu. Asi v polovině odkapávaní zazvonil zvonek. Šla ihned otevřít, šťastná jako vždy, když se měla setkat s těmito dvěma ženami na pár hodin alespoň dvakrát týdně, a to poslední přibližně rok a půl.
Jane Patterson prošla dveřmi jako prvá nesouc talíř s tradičním holandským moučníkem. Byl domácí a vyhrála s ním dva roky po sobě soutěž Carytown Cooks. Clarissa James vešla dovnitř jako druhá s velkou miskou nakrájeného čerstvého ovoce. Obě byly oblečeny v hezkých outfitech, které by se hodily buď na posezení u přátel, anebo pro běžné nakupování—což bylo něco, co obě dělaly celkem často.
„Zase jsi byla v zahradě, že jo?“ zeptala se Clarissa, když pokládaly jídlo na kuchyňský ostrůvek.
„Jak to víš?” Kate se zeptala.
Clarissa ukázala na Kateiny vlasy v místě, kde jí padaly na ramena. Kate se natáhla a zjistila, že nějakým způsobem se jí podařilo neodstranit větší kus hlíny, který se jí tam při práci v její zahrádce dostal. Obě kamarádky se na tom dobře bavily, zatímco Jane dávala pryč plastovou fólii z její holandské dobroty.
„Jen se smějte,“ řekla Kate. „Ale ono vás to přejde, až zakousnete do jednoho z mých fantastických rajčat.“
Bylo páteční ráno, díky čemuž bylo vše automaticky ještě lepší. Tři ženy si posedaly kolem kuchyňského ostrůvku na barové stoličky a pustily se do jezení jejich brunche a popíjení horké kávy. A přesto, že společnost, jídlo a káva byly moc dobré, ještě stále bylo těžké nevšímat si toho prázdného místa.
Debbie Meade již nebyla součástí jejích skupiny. Poté, co zemřela její dcera, jedna ze třech obětí vraha, kterého nakonec Kate chytla, Debbie a její manžel Jim se přestěhovali. Bydleli někde při pláži v Severní Karolíně. Debbie čas od času poslala fotografie pobřeží. Žili tam už dva měsíce a zdálo se, že jsou šťastní—že se jim podařilo pokračovat dál i přes tu hroznou tragédii, co je postihla.
Konverzace byla obecně lehká a příjemná. Jane mluvila o tom, jak její manžel má v plánu odejít do důchodu následný rok a již začal plánovat, jak napíše knihu. Clarissa se podělila o novinky ohledně obou jejích dětí, které mají něco po dvacítce a o to, jak se oběma nedávno dostalo povýšení.
„Když mluvíme o dětech,“ řekla Clarissa, „jak se má Melissa? Užívá si mateřství?“
„Och, ano,“ odpověděla Kate. „Je do své malé holčičky úplný blázen.“ Holčičky, kterou budu tenhle večer ve skutečnosti hlídat.“
„Poprvé?“ zeptala se Jane.
„Ano. Je to poprvé, co si Melissa a Terry někam vyrazí bez miminka. Jako přes noc.“
„Už
