paní…“ začal Akorth, ale hned se zarazil, když uviděl Godfreyho.
„Ty starej parchante!“ vykřikl radostně. „Já to věděl. Tak jako jsi v životě dokázal ošidit všechny a všechno, tak se ti nakonec povedlo vytahat za fusekli i samotnou zubatou!“
„Bylo jasný, že žádnej korbel s pivem tě přece nemůže položit do hrobu,“ přidal si Fulton.
Oba se rozběhli ke Godfreymu, který pomalu vstal z postele, aby se s kamarády objal.
Potom se Akorth obrátil ke Gwen a jeho tvář zvážněla.
„Má paní, je mi líto, že tě vyrušuju, ale uviděli jsme na obzoru vojenskou jednotku. Řítí se na město a jsou čím dál blíž.“
Gwen se na něj poděšeně podívala a potom okamžitě vyběhla ven. Všichni ostatní jí byli v patách, drali se ven a mžourali v ostrém ranním slunci.
Dívala se na obzor a ke svému ulehčení poznala, že tou skupinou jezdců jsou Stříbrní. Bylo jich jenom deset a řítili se po cestě vedoucí kolem domku plnou rychlostí. Bylo jasné, že za chvíli budou projíždět kolem nich.
Godfrey tasil svůj meč, ale Gwen mu okamžitě položila ruku na zápěstí a přiměla jej zasunout čepel zpátky do pochvy.
„Tohle nejsou Garethovi muži. Tihle patří Kendrickovi. Jsem si jistá, že nemají zlé úmysly.“
Jezdci dojeli až k nim a když je uviděli, okamžitě zarazili koně a seskočili. Potom jeden jako druhý poklekli před Gwendolyn.
„Má paní,“ řekl jejich velitel. „Přinášíme skvělé zprávy. Odrazili jsme McCloudy! Tvůj bratr Kendrick je v pořádku a posílá ti zprávu: Thor je živ a zdráv.“
Gwen při těch zprávách vytryskly slzy. Její nadšení a úleva byly tak obrovské, že musela obejmout Godfreye, aby neomdlela. Všechno, čeho se předešlé noci tak obávala, nakonec dobře dopadlo.
„Všichni se vrátí ještě dnes,“ pokračoval posel, „a ve městě bude na počest vítězství uspořádána velká oslava.“
„To jsou skvělé zprávy!“ vydechla Gwen.
„Má paní,“ ozval se další, hlubší hlas muže, v němž Gwen poznala jednoho z vysokých lordů, Sroga. Byl oblečený v typických rudých barvách západu. Znala jej odmalička. Byli si s otcem velmi blízcí. Teď došel k ní, poklekl a hluboce se uklonil. Gwen se náhle cítila nepatřičně.
„Prosím, sire,“ řekla, „vstaň, nekleč přede mnou.“
Byl to jeden z nejmocnějších mužů království, sám velel tisícům vojáků a celé město Silesia bylo jeho lénem. Byla to neobyčejně silná pevnost, vybudovaná přímo na okraji Kaňonu. Téměř nedobytná. Lord Srog byl jedním z mála mužů, kterým její otec bez výhrad důvěřoval.
„Přijel jsem s těmito muži, protože se mi donesly zprávy o změnách v Králově Dvoře,“ řekl. „Trůn je nestabilní. Musí na něj být dosazen nový vládce a měl by být silný a spravedlivý. Doneslo se mi, že přáním tvého otce bylo, abys novou vládkyní byla ty. Tvůj otec mi byl bratrem a jeho přání je mým úkolem. Pokud si to přál on, přeji si to i já. Přijel jsem, abych ti pověděl, že pokud se rozhodneš ujmout se vlády, moji muži ti budou s radostí přísahat věrnost. Já sám bych ti doporučoval jednat v tomto co nejrychleji. Události posledních dní jenom dokázaly, jak zoufale potřebuje Králův Dvůr lepšího vládce.“
Gwen se na něj zaraženě dívala a stěží věděla, jak na takový projev oddanosti reagovat. Cítila zároveň stud i hrdost, ale obojího na ni bylo příliš.
„Děkuji ti, můj pane,“ řekla. „Jsem ti vděčná za tvá oddaná a laskavá slova i tvou nabídku. Budu o ní uvažovat. Ale pro teď si přeji pouze uvítat doma svého bratra – a Thora.“
Srog se jí uklonil téměř zároveň se zvukem válečných rohů, které se ozvaly na obzoru. Všichni se podívali tím směrem. Spatřili velký oblak prachu, který zvěstoval návrat armády. Gwen si zaclonila rukou oči a její srdce zaplesalo. I odtud mohla vidět, že to byli Stříbrní a celý zbytek královské armády.
V jejich čele jel Kendrick. A hned za ním jeho panoš Thor.
KAPITOLA JEDENÁCTÁ
Thor jel v čele armády tisíce mužů, která se vracela zpátky do Králova Dvora. Dmul se pýchou. Stále nemohl uvěřit, co se to na bitevním poli přihodilo. Byl pyšný na to, co se mu povedlo, hrdý, že když už se zdálo, že je všechno ztraceno, on se svému strachu nepoddal, a namísto toho se té ohromné přesile postavil. To, že to přežil, pro něj bylo dosud nepochopitelné a šokující.
Celá ta bitva byla jak z jiného světa. Měl obrovské štěstí, že se mu zrovna podařilo probudit své síly. Nikdy se na jejich sílu, ani na to, jestli se vůbec ukážou, nemohl spoléhat. A ještě nikdy se neprobudily v takovém rozsahu jako tentokrát. Stále jim nerozuměl, a co hůř, nevěděl ani, odkud se vlastně berou a jak je pořádně ovládat. Více než předtím si díky tomu uvědomoval, že musí zlepšovat své běžné lidské schopnosti, protože na ty se přece může spolehnout vždy. Musí se pokusit být tím nejlepším bojovníkem, jak jen to bude možné. A stát se opravdu tím nejlepším znamenalo naučit se oběma cestám, být skvělý se zbraní v ruce, ale zároveň i na poli kouzel a tajemných sil.
Byli na cestě celou noc a ani jednou nezastavovali, aby už ráno stačili dojet zpátky do Králova Dvora. Nejenomže Thor byl teď na pokraji vyčerpání, ale také šílený radostí. První slunce vycházelo na obzoru a obrovská šíře bezmračného nebe se barvila odstíny růžové a oranžové. Měl pocit, jakoby viděl svět zase poprvé. Přežil nejhorší noční můru, byl obklopen svými přáteli. Reece, O’Connor, Elden, dvojčata se vraceli z bitvy spolu s ním, stejně jako Kendrick, Kolk, Brom a všichni Stříbrní i řadoví vojáci. Namísto aby to všechno ale sledoval spíše z povzdálí, tak jako ostatní chlapci z Legie, byl Thor přímo ve středu všech událostí. Po té bitvě už se na něj nikdo nedíval tak, jako dříve. Teď se v jejich pohledech zračil úžas i obdiv zároveň, a nešlo při tom pouze o pohledy legionářů, nýbrž i opravdových, dospělých válečníků. Vlastně se postavil úplně sám celé McCloudské armádě a poslal ji na úprk.
Byl šťastný, že se většině jeho bratrů z Legie podařilo vyváznout maximálně s lehkými zraněními a zároveň truchlil za těch pár, kteří v bitvě bohužel padli. Ty chlapce neznal, ale i tak si přál, aby je býval mohl zachránit také. Byla to krvavá, zuřivá bitva a i teď, když už byl Thor v bezpečí, stále viděl její hrůzné výjevy před sebou pokaždé, když zavřel oči. McCloudové byli tvrdý národ a on měl velké štěstí. Kdoví jestli jej taková štěstěna bude provázet i příště, když se s nimi potká. Kdo mohl vědět, jestli bude schopen znovu povolat svoje zvláštní síly. On nemohl s jistotou ani
