rozesmál.
Velitel se potom otočil k dalším Thorovým bratrům.
„Tři kusy z jednoho stáda,“ hladil si strniště na bradě. „To se může hodit. Všichni jste pěkně urostlí. I když zelenáči. Budete potřebovat spoustu tréninku, aby z vás nakonec něco bylo.“
Na chvíli se odmlčel.
„Myslím, že pro vás najdeme místo.“
Kývnul bradou směrem k prvnímu vozu.
„Hybaj dovnitř. Ale pospěšte si, než si to rozmyslím.“
Všichni tři bratři se celí rozzáření rozeběhli k vozu. Thor si dobře všiml, že otcova tvář se rozjasnila také.
On sám se cítil pod psa, když je sledoval jak nastupují.
Voják už pomalu odcházel k dalšímu domu. Thorova sebekontrola a trpělivost právě došla.
„Sire!“ zakřičel Thor.
Otec po něm vrhl rozzlobený pohled, ale Thor se o to už nezajímal.
Voják se zastavil zády k Thorovi a pomaloučku se otočil.
Thor postoupil dva kroky kupředu a, se srdcem bijícím až v krku, vypínal hruď jak jenom dokázal.
„Ještě jste neposoudil mne, sire,“ řekl.
Voják si překvapeně prohlédl Thora od hlavy k patě, jako by to byl nějaký vtip.
„Opravdu?“ zeptal se a propukl v smích.
Jeho muži se začali smát také. Ale Thora to vůbec nezajímalo. Tohle byla jeho chvíle. Bylo to teď, nebo nikdy.
„Chci vstoupit do Legie!“ řekl Thor.
Voják předstoupil před chlapce a tyčil se nad ním jako hora.
„Ještě pořád tam chceš?“
Vypadal pobaveně.
„Bylo ti už vůbec čtrnáct let?“
„Bylo, sire. Před dvěma týdny.“
„Před dvěma týdny!“
Voják znovu vyprskl smíchy, stejně jako jeho druhové.
„V tom případě by se naši nepřátelé měli začít třást strachy jakmile tě spatří.“
Thor opět začínal cítit ponížení. Musel rychle něco udělat. Takhle to nemohl nechat. Voják se otočil a odcházel – přesně tomu musel Thor za každou cenu zabránit.
Postoupil o další krok kupředu a zařval: „Sire! Děláte chybu!“
Dav zděšeně zalapal po dechu, když se voják zastavil a znovu se velice pomaloučku otočil.
Teď už se ale mračil.
„Kluku hloupá,“ řekl Thorův otec a chytil chlapce za rameno, „koukej mazat domů!“
„Nikam nejdu!“ zakřičel Thor a setřásl otcovu ruku.
Voják znovu předstoupil před chlapce. Otec se okamžitě stáhnul.
„Víš jaký je trest za urážku člena Stříbrných?“ vyštěkl.
Thorovo srdce bušilo jako o závod, ale dobře věděl, že teď se nesmí poddat.
„Prosím, odpusťte mu, sire,“ řekl Thorův otec. „Je to ještě pořád jenom malé děcko a…“
„S tebou nikdo nemluví,“ řekl voják a neústupným pohledem donutil otce aby mlčel.
Potom se voják otočil zpátky k chlapci.
„Odpověz!“ řekl.
Thor těžce polkl. Tohle nešlo tak, jak si to plánoval.
„Urazit člena Stříbrných je stejné jako urazit krále samotného,“ řekl Thor pokorně tak, jak se mu to vynořilo z paměti.
„Přesně tak,“ řekl voják. „To znamená, že ti teď můžu nechat vysázet čtyřicet ran bičem jestli budu chtít.“
„Nechtěl jsem tě urazit, sire,“ řekl Thor. „Jenom chci být vybrán. Prosím. Snil jsem o tom celý svůj život. Prosím. Nechte mě stát se jedním z vás.“
Voják se na něj upřeně díval. Jeho tvář pomaloučku nabývala měkčích rysů. Po dlouhé chvíli pokýval hlavou.
„Jsi mladý, kluku. Máš statečné srdce. Ale ještě nejsi připravený. Vrať se k nám až přestaneš pít mámino mléko.“
Poté se otočil, rychle odkráčel pryč a vyskočil na koně. Ostatních chlapců si přitom už ani nevšiml.
Naprosto sklíčený Thor pozoroval, jak se kolona dala do pohybu a stejně rychle jako se ve vsi objevila, byla najednou ta tam.
Poslední věcí, kterou Thor z kolony zahlédl, byli jeho bratři sedící na konci vozu. Všichni tři mu věnovali pohledy plné posměchu. Odjížděli pryč přímo před jeho očima. Odjížděli daleko odsud, za lepším životem.
Thor cítil, že v něm cosi právě zemřelo.
Jakmile podívaná pominula, vesničané se opět začali rozcházet do svých domovů.
„Uvědomuješ si vůbec, jakou hloupost jsi udělal, ty kluku bláznivej?“ vyštěkl Thorův otec a chytil chlapce za ramena. „Uvědomuješ si, že jsi mohl naprosto zničit šance svých bratrů?“
Thor hrubě setřepal otcovy ruce z ramen. Ten se napřáhl a uštědřil synovi políček hřebetem ruky.
Chlapec se na otce také zamračil. Část jeho já chtěla zpočátku otcovi ránu oplatit. Ale nakonec se dokázal ovládnout.
„Dojdi pro moje ovce a přiveď je zpátky. Teď hned! A až se vrátíš, nečekej, že tu dneska budeš mít večeři. A doporučuju ti hodně popřemýšlet o tom co jsi vyvedl.“
„Možná se nevrátím vůbec!“ zakřičel Thor, otočil se a naštvaně odcházel pryč. Pryč od domova. Do kopců.
„Thore!“ křičel otec. Posledních několik vesničanů, kteří se ještě nerozešli domů, celé scéně přihlíželo.
Thor přešel do klusu a potom do běhu, ve snaze dostat se od toho místa co nejdál. Skoro si ani nevšiml, že jeho tváře
