možná skutečně chápeš, jak svět funguje.“
Ano, to Stephania chápala velice dobře. Mnohem lépe než by lidé jako je Lucious kdy tušili. On měl svoje postavení, které ho chránilo před všemi světskými nástrahami. Stephania měla pouze svoji hlavu.
„A pak sis uvědomil, že se přesně hodíme jeden k druhému?“ zeptala se Stephania. „Tak to mi řekni, jak chceš vyřešit můj sňatek s Thanem.“
„To je věc, kterou není nutné se trápit,“ pronesl Lucious, jako by to šlo vyřešit lusknutím prstu. „Potom, co udělal, jsem si myslel, že bys byla ráda, kdyby ses toho závazku zbavila.“
Bylo by výhodné, kdyby to vyřešili kněží, protože jinak by Stephania riskovala možnost, že ji poskvrní Thanovy zločiny. Pořád by byla ženou zrádce, dokonce i když se Lucious postaral o to, aby nebyla spojená s jeho útěkem.
„Nebo, pokud bys chtěla,“ prohlásil Lucious, „jsem si jistý, že by nebylo složité zajistit jeho skon. Konec konců, tobě se to už málem podařilo. Nezáleží na tom, kam uprchl. Dal by se zajistit další zabiják, který ho najde a odstraní. Ty bys mohla truchlit… nějakou dobu. Jsem si jistý, že by ti černá slušela. Vlastně ti sluší úplně cokoli.“
V Luciově pohledu bylo něco, co Stephanii znepokojovalo. Jako kdyby se snažil odhadnout, jak by vypadala, kdyby na sobě nic neměla. Podívala se mu zpříma do očí a snažila se znít, jako by se jednalo o obchodní jednání.
„A pak co?“ zeptala se.
„A pak by ses vdala za mnohem vhodnějšího prince,“ odpověděl Lucious. „Pomysli na to všechno, co bychom spolu mohli dokázat. S tím, co ty víš, a tím, co já dokážu. Společně bychom mohli vládnout Impériu. Rebelové by nic nezmohli. Musíš uznat, že bychom byli nádherný pár.“
Stephania se rozesmála. Nemohla si pomoct. „Ne, Lucie. Nebyli, protože k tobě krom opovržení necítím vůbec nic. Jsi obyčejný hrdlořez. A co hůř, jsi příčinou toho, že jsem přišla o všechno. Proč bych vůbec měla přemýšlet nad sňatkem s tebou?“
Sledovala, jak rysy v Luciově obličeji tvrdnou.
„Mohl bych tě k tomu přinutit,“ podotkl Lucious. „Mohl bych tě přinutit udělat cokoli, co bych si přál. Myslíš si, že se nemohu postarat o to, aby všichni zjistili, jakou roli jsi hrála v Thanovu útěku? Možná jsem si tu tvoji služebnou nechal jako pojistku.“
„Snažíš se mě přinutit ke sňatku?“ zeptala se Stephania. Jaký muž by se snížil k něčemu takovému?
Lucious rozpřáhl ruce. „Nejsme tak rozdílní, jak si myslíš, Stephanie. Ty hraješ svoji hru. Nemáš zájem o nějakého blázna, který by k tobě přišel s pugétem květin a několika cetkami. Navíc by ses mě naučila milovat. Ať už bys chtěla nebo ne.“
Znovu k ní natáhl ruku a Stephania mu položila dlaň na hruď. „Dotkni se mě a neodejdeš odsud živý.“
„Takže chceš, abych odhalil tvoji roli v Thanově útěku?“ zeptal se.
„Zapomněl jsi na svoji vlastní část,“ řekla Stephania. „Konec konců, ty jsi o tom věděl. Jak by asi král reagoval, kdybych mu to všechno řekla?“
Čekala, že se Lucious rozzuří, možná že ji dokonce uhodí. Místo toho se ale usmál.
„Věděl jsem, že se ke mně přesně hodíš,“ řekl. „Dokonce, i když jsi na tom tak strašně špatně, jsi našla způsob, jak se mnou bojovat. Skvělé. Společně bychom dokázali naprosto cokoli. Samozřejmě to bude chtít trochu času, než si to uvědomíš, to je jasné. Hodně jsi toho prožila.“
Zněl přesně tak, jak by měl znít zhrzený nápadník, kvůli čemuž mu Stephania věřila ještě míň.
„Udělej si čas a zamysli se nad vším, co jsem ti řekl,“ pronesl Lucious. „Popřemýšlej nad vším, co by ti sňatek se mnou mohl přinést. Určitě si to porovnej s tím, co by tě čekalo jako ženu, která si vzala zrádce. Možná mě zatím nemiluješ, protože lidé jako my nedělají rozhodnutí založená na podobných bláznovstvích. Děláme je podle toho, co nám přinese užitek. Jsme lepší než ostatní. A poznáme ty, kteří jsou stejní jako my.“
Stephania nebyla v žádném případě jako Lucious, ale věděla, že bude lepší mlčet. Prostě jen chtěla, aby už konečně odešel.
„A mezitím,“ řekl Lucious, když viděl, že neodpoví, „pro tebe mám dárek. Služebná, o které jsme se bavili, si myslela, že bys ho mohla potřebovat. Řekla mi o tobě všechno možné, když žebrala o život.“
Z váčku na opasku vytáhl ampuli a položil ji na stolek u okna.
„Řekla mi, proč jsi musela utéct z hostiny krvavého měsíce,“ pronesl Lucious. „Řekla mi o tvém těhotenství. Je jasné, že Thanovo dítě bych nikdy vychovávat nemohl. Vypij to a nebudou problémy. V žádném smyslu slova.“
Stephania chtěla ampuli sebrat a hodit ji po něm. Uchopila ji do ruky, aby to udělala, ale on už byl pryč.
I tak ji chtěla zahodit, ale neudělala to. Posadila se k oknu a podívala se na lahvičku.
Byla průhledná s průzračnou tekutinou. Slunce ji prozařovalo a vypadala mnohem nevinněji, než skutečně byla. Když to vypije, bude si moct vzít Lucia. Děsivá myšlenka. Dostalo by se jí tak ale jednoho z nejmocnějších postavení v Impériu. Když to vypije, zbaví se tak poslední památky na Thana.
Dlouho nehnutě seděla a nevěděla, co má dělat. Po chvíli se jí začaly po tváři pomalu kutálet slzy.
Možná by to opravdu měla vypít.
KAPITOLA TŘETÍ
Ceres se ze všech sil snažila probrat. Bojovala se závoji temnoty, které se ji snažily stáhnout dolů. Připadala si, jako kdyby se topila a bojovala s vodním proudem. Dokonce i teď slyšela křik umírajících. Léčka. Bitva. Nutila se probudit, jinak bude všechno ztraceno…
Prudce otevřela oči a vyskočila na nohy, aby pokračovala v boji. Nebo se o to spíš pokusila. Něco, co ji drželo za kotníky a zápěstí, jí v tom zabránilo. Konečně ze sebe setřásla spánek a uviděla, kde je.
Obklopovaly ji kamenné stěny, vymezovaly prostor stěží dost velký k tomu, aby si Ceres mohla lehnout. Nebyla tu postel, jen tvrdá kamenná podlaha. Malé zamřížované okénko dovnitř pouštělo trochu světla. Ceres cítila svazující tíhu okovů na zápěstích a kotnících. Viděla masivní okov ve zdi, kterým procházel řetěz. Těžké dveře pobité železem, které ji ubezpečily v tom, že je vězněm. Řetěz procházel okovem ve zdi a od zdi pak vedl do otvoru ve dveřích. Ceres došlo, že když za řetěz někdo zvenčí zatáhne, přinutí ji dojít až k okovu ve zdi.
To,
