jak zvítězit.
Sartes si také musel připomenout, že to, co se děje s ním, je rovněž pouze dočasné. Rebelové zvítězí, což znamenalo, že zajmou Stephanii a ona jim bude muset říct, co udělala. Přijdou si pro něj. Stejně, jako ho Anka a otec vysvobodili, když ho drželi v armádním táboře.
Ale na jaké místo to mířil? Sartes ucítil, že rytmus pohybu vozu se změnil. Vyhlédl skrz škvíru v prknech a zjistil, že rovná krajina se změnila v krajinu posetou krátery a skalisky, v jámách bublala horká jezírka tekuté temnoty. Dokonce i ze svého místa cítil ostrý, hořký zápach dehtu.
Viděl pracující lidi stojící v řadách. Sartes viděl řetězy, které poutaly vždy dva muže k sobě. Nabírali dehet do věder a předávali je ostatním, aby ho dopravili dál. Viděl strážné s biči, kteří na vězně dohlíželi. Také viděl, jak se jeden vězeň kvůli bičování zhroutil. Strážný ho osvobodil z pout a skopnul ho do nejbližší jámy. Dehtu trvalo neskutečně dlouhou dobu, než zadusil jeho řev.
Sartes se nutil odvrátit zrak, ale nedokázal to. Nemohl odtrhnout oči od hrůzy, která se před ním odehrávala. Od klecí, které očividně sloužily jako ubikace pro vězně. Od strážných, kteří se k vězňům chovali hůř než ke zvířatům.
Sledoval to tak dlouho, až vůz zastavil. Otevřeli ho vojáci, kteří vždy měli v jedné ruce zbraň a v druhé řetězy.
„Vězni, vystoupit,“ vykřikl jeden. „Nebo ten vůz zapálíme i s vámi uvnitř, šmejdi!“
Sartes s ostatními se vyšoural do slunečního světla a teprve teď si uvědomil skutečnou hrůzu, kterou tohle místo na všechny působilo. Výpary tu byly tak husté, až ho téměř omráčily. Dehtové jámy kolem bublaly v podivném nepředvídatelném rytmu. Zatímco se Sartes díval, okraj jedné jámy se zřítil a sesunul přímo do dehtu.
„Tohle jsou dehtové jámy,“ oznámil voják, který je předtím vyháněl z vozu. „Ani se na ně nesnažte zvykat. Všichni budete mrtví dřív, než se vám to podaří.“
Nejhorší na tom je, pomyslel si Sartes, zatímco mu připínali pouta ke kotníku, že má možná pravdu.
KAPITOLA PÁTÁ
Thanos vytáhl člun na kamenitou pláž a odvracel přitom zrak od pout pod linií přílivu. Pokračoval vzhůru po pláži a s každým krokem měl pocit, že si ho určitě musí někdo všimnout. Nebyl vůbec krytý. Bylo příliš snadné ho tu zahlédnout a Thanos rozhodně nechtěl, aby ho někdo viděl na místě, jako bylo tohle.
Vyškrábal se na stezku a zastavil se. Ke znechucení, které cítil, se přidal ještě vztek, když si všiml, co se nachází po obou stranách cesty. Byly tam těsné klece pro vězně, kůly, lámací kola a šibenice. Všechno očividně určené k tomu, aby přinášelo co nejméně příjemnou smrt odsouzencům. Thanos už samozřejmě o Ostrovu vězňů hodně slyšel, ale i tak ho pohled na všechno kolem znechucoval. Nejraději by celý ostrov smetl z povrchu světa.
Držel se stezky a přemýšlel, jaké to je pro ty, které tudy vodí. Být obklopen skalními stěnami a vědět, že jediné, co na konci čeká, je smrt. Opravdu Ceres skončila na tomhle místě? Už jen z té myšlenky se Thanovi svíral žaludek.
Kdesi vepředu uslyšel Thanos výkřiky, skřeky a nářky, které zněly tak, že mohly pocházet od zvířete stejně, jako od člověka. Něco v tom zvuku ho přinutilo zastavit se, podvědomí mu řeklo, aby se připravil na násilí. Rychle sešel z cesty a snažil se nahlédnout přes skalisko, které mu bránilo ve výhledu.
To, co uviděl, mu vyrazilo dech. Viděl běžícího muže, jehož bosé nohy nechávaly na kamenitém povrchu krvavé stopy. Měl na sobě rozedrané šaty, jeden rukáv volně visel z ramene. Na zádech měl tržnou ránu. Vlasy i vousy měl neudržované a zacuchané. Jen to, že jeho rozedrané šaty byly vyrobené z hedvábí, naznačovalo, že původně pochází z vyšší vrstvy.
Muž, který ho pronásledoval, vypadal ještě divočeji. Něco v jeho vzhledu či pohybu způsobovalo, že si Thanos připadal jako kořist. Pronásledovatel byl oblečený do směsi koženého oblečení. Vypadalo, jako by ho nakradl od různých lidí, navíc bylo podivným způsobem zabahněné a ušpiněné. Thanos předpokládal, že to tak bylo schválně, aby se muž mohl v lese lépe maskovat. V jedné ruce svíral biják a v druhé krátkou dýku. Skřeky, které vydával, zatímco pronásledoval prvního muže, způsobovaly, že se Thanovi ježily vlasy na hlavě.
Bez přemýšlení vyrazil kupředu. Nemohl jen tak přihlížet a sledovat, jak jeden člověk vraždí druhého. Dokonce ani tady ne, na místě, kde všichni spáchali nějaký zločin, protože jiná možnost, jak se sem dostat, neexistovala. Překonal hřeben a spěchal dolů na místo, kolem kterého oba muži museli proběhnout. První z nich se mu vyhnul a proběhnul kolem. Druhý se zastavil a vycenil na něj ostré zuby.
„Tak tu máme další kořist,“ pronesl a vrhl se na Thana.
Thanos díky svému výcviku zareagoval dostatečně rychle. Vyhnul se bodnutí dýkou. Biják ho ale zasáhl do ramene. Thanos si nevšímal bolesti a udeřil pěstí v rychlém háku. Ucítil náraz, jak jeho pěst trefila mužovu čelist. Divoch se zhroutil v bezvědomí k zemi.
Thanos se rozhlédl a všiml si, že na něj pronásledovaný muž zírá s vykulenýma očima.
„Neboj se,“ řekl Thanos. „Nechci ti ublížit. Já jsem Thanos.“
„Herek,“ pronesl muž chraplavým hlasem. Thanovi to připadalo, jako by muž dlouhou dobu s nikým nemluvil. „Já—“
Od zalesněné části ostrova se ozval další křik. Tentokrát to znělo jako spousta hlasů spojených v jednom pokřiku, který vyděsil dokonce i Thana.
„Rychle, tudy.“
Muž chytil Thana za paži a vyrazil s ním směrem k řadě skalisek. Thanos následoval a přikrčil se v mezeře, do které nebylo vidět z cesty, ale odkud měli dostatečný rozhled pro případ nebezpečí. Thanos z muže cítil strach, a tak se snažil zůstat co nejvíc v klidu.
Thanos si přál, aby ho předtím bývalo napadlo sebrat omráčenému muži nůž, ale na to už bylo pozdě. Teď mohli jen tiše čekat, až se ostatní lovci dostanou na místo, na kterém ještě před chvílí bojoval.
Viděl je přicházet ve velké skupině. Každý z nich vypadal úplně jinak. Všichni byli ozbrojení zbraněmi, které byly očividně vyrobené z čehokoli, co bylo po ruce. Ti, kdo na sobě měli víc než jen nejzákladnější hadry, byly oblečení do nejrůznějších nakradených věcí. Ve skupině byli muži i ženy a všichni vypadali hladově a nebezpečně. Divocí a napůl umírající hladem.
Thanos sledoval, jak jedna z žen přistoupila k omráčenému muži a šťouchla do něj nohou. Na okamžik se mu zastavil dech, protože kdyby se muž probral, řekl by ostatním, co se stalo a všichni by se je vydali hledat.
Ale
