tvrdě. Naopak měl pocit, že ho právě kvůli tomu zbili ještě víc. Ať už kvůli tomu, jak obrovské zrady se měl údajně dopustit, nebo proto, aby dokázali, že nejsou na straně prince podporujícího rebely.
Thanovi se podařilo se posadit a rozhlédnout. Měl pocit, že se přitom svět kolem pohnul. Na chvíli si myslel, že je to jen nějaká hra myšlenek způsobená bolestí, přelud způsobený údery do hlavy. Pak si ale uvědomil, že se skutečně pohybuje. Jediným nehybným bodem byly svislé mříže, zbytek světa kolem se neustále houpal.
„Klec,“ zamumlal Thanos. Slova mu ale vázla v hrdle. „Zavěsili mě do klece.“
Když se rozhlédl, jeho domněnka se potvrdila. Byl v kleci podobné těm, ve kterých si dámy u dvora chovaly exotické ptáky. Tahle ale byla dost velká na to, aby se do ní vešel člověk. Téměř vešel. Thanos měl nohy vystrčené ven, a tak mu visely z klece dolů. Přesto jimi nedosáhl na zem, protože klec byla zavěšená na krátkém řetězu.
O něco dál bylo malé ohrazené nádvoří. Jedno z těch míst, na kterém se obvykle bavila vrchnost, nebo kde se sloužící scházeli kvůli událostem, které obvykle nebyly zrovna příjemné. Odtoky v dlažbě naznačovaly, že se tam často umývá krev nebo něco horšího.
V jednom rohu připravovali strážní popraviště. Ani se neobtěžovali na Thana podívat. Ten si uvědomil, že nechystají obyčejné popraviště se špalkem na setnutí hlavy.
Přepadla ho náhlá vlna vzteku, a tak se rukama chytil mříží. Rozhodně nebude čekat jako dobytek na jatkách. Nebude tu jen tak sedět, zatímco se ho chystají popravit za něco, co neudělal.
Zatřásl mřížemi, chtěl vyzkoušet, jestli drží, ale byly pevné. Na dvířkách klece visel zámek zajištěný řetězem, jehož každý článek byl silný jako Thanův palec. Zkusil jím zatřást, zkoušel zjistit, jestli nemá nějaký slabý článek, jestli se nenajde jakákoli možnost úniku z téhle neutěšené situace.
„Hej! Ruce pryč!“ vykřikl jeden ze strážných a praštil Thana holí přes prsty. Ten zalapal po dechu bolestí a bojoval s potřebou hlasitě vykřiknout.
„Můžeš být drsný, jak chceš,“ pronesl strážný s nenávistným výrazem. „Až s tebou skončíme, budeš brečet, jako malé děcko.“
„Patřím ke královským,“ řekl Thanos. „Mám právo na soud před zraky urozených obyvatel Impéria, a pokud by k tomu došlo, vybrat si způsob své popravy.“
Tentokrát hůl práskla o mříže Thanovi před obličejem.
„Královrazi dostanou to, co jim je určeno,“ vyštěkl strážný. „Pro zrádce rychlou smrt stětím nechystáme!“
Thanos cítil, jak moc ho muž nenávidí. Vyzařoval z něj skutečný hněv, jako kdyby se strážný cítil osobně zrazen. Thanos to dokázal pochopit. Možná to dokonce znamenalo, že tenhle muž je ve skutečnosti dobrý člověk.
„Myslíš si, že se věci nedají změnit, že?“ hádal Thanos. Bylo to riskantní, ale musel to zkusit, pokud chtěl najít způsob, jak dokázat svoji nevinu.
„Myslel jsem si, že ty bys mohl,“ uznal muž. „A pak se ukázalo, že jsi spolupracoval s rebely, abys mohl zabít krále!“
„Já ho nezabil,“ řekl Thanos. „Ale vím, kdo to udělal. Pomoz mi dostat se ven a—“
Tentokrát dostal holí přes zraněná žebra. Když se strážný napřahoval k dalšímu úderu, chtěl se Thanos pokusit nějak krýt. Nebylo ale kde se schovat.
Přesto ale úder nedopadl. Thanos viděl, jak se strážný zarazil, spustil ruku s holí a pak se hluboce uklonil. Thanos se pokusil obrátit, aby viděl, co se děje, a roztočil tak klec.
Když se klec zastavila, stála před ním královna Athéna. Oděná ve smuteční černi. Vypadala, jako by ona sama přišla vykonat jeho popravu. Kolem ní stál zástup strážných, jako by se snad bála, že by ji Thanos mohl zabít stejným způsobem, jakým dle všech kolem zabil krále. Jako by ho železné pruty klece nedokázaly spolehlivě zadržet.
„Proč tu visí?“ dožadovala se královna Athéna vysvětlení. „Snad jsem řekla, že ho máte prostě popravit.“
„Prosím za odpuštění, výsosti,“ pronesl jeden ze strážných, „ale byl v bezvědomí, a navíc nějakou dobu trvá postavit popraviště odpovídající jeho zradě.“
„Co pro něj chystáte?“ zeptala se královna.
„Chystáme se ho pověsit, ale ne na tak dlouho, aby zemřel. Potom mu vytáhneme z těla vnitřnosti, a nakonec ho budeme lámat v kole. Po tom všem, co udělal, si nezaslouží zemřít rychle.“
Thanos sledoval, jak to královna na moment zvažovala a nakonec přikývla. „Možná máš pravdu. Už se ke svým činům přiznal?“
„Ne, výsosti. Dokonce tvrdí, že nic nespáchal.“
Thanos viděl, jak královna zavrtěla hlavou. „Bláznovství. Našli jsme ho stát nad tělem mého muže. Chci s ním mluvit o samotě.“
„Výsosti, je to opravdu—“
„O samotě, už jsem řekla.“ Výraz v její tváři dokonce Thana na okamžik přiměl strážného politovat. „Je zavřený v kleci. Popožeňte práci na popravišti. Chci, aby byl muž, který zabil mého manžela, mrtvý!“
Thanos sledoval, jak strážní odešli pryč. Rozhodně už byli dost daleko na to, aby nic neslyšeli. Thanos věděl, že královna něco chystá.
„Já jsem krále nezabil,“ trval na svém Thanos, dokonce i když věděl, že to k ničemu nebude. Neměl žádný důkaz. Proč by mu měl kdokoli věřit, natož pak samotná královna, která ho nikdy neměla v oblibě.
Výraz královny Athény zůstával nehnutý. Thanos viděl, jak se opatrně rozhlíží, skoro jako by se bála, že by je někdo mohl slyšet. V tu chvíli to Thanovi došlo.
„Ty už to víš, že ano?“ zeptal se. „Víš, že jsem to neudělal já.“
„Jak bych mohla vědět něco takového?“ zeptala se královna Athéna. V jejím hlase byla cítit změna. „Chytili tě s krví mého milovaného manžela na rukou. Byl jsi přímo u jeho těla.“
„Milovaného,“ zopakoval Thanos. „Vzala sis krále jen kvůli politice a upevnění spojenectví.“
Thanos sledoval, jak si královna složila ruce na srdci. „A to jsme se do sebe nemohli postupně zamilovat?“
Thanos zavrtěl hlavou. „Mého otce jsi nikdy nemilovala. Milovala jsi moc, kterou ti přinášelo postavení královny.“
„Tvého
