vyčkávali. Měl své způsoby. Takové, kterým Irrien nikdy nerozuměl, protože to byl tupý barbar, který přišel odnikud. Byla to výhoda, kterou měl Druhý kámen nad Prvním a hodlal ji naplno využít.
Pozvedl ruku a jeden z jeho sloužících mu podal tmavou róbu. Ulren si ji oblékl, kápi si ale nenasadil. Vyrazil ke dveřím a zakrvácenou čepel při tom stále svíral v ruce. Raději ať všichni jasně vidí, o co tu jde.
Přistoupil k jednomu z vysokých okem a zadíval se na město. Další prašná bouře způsobila, že nebylo téměř nic vidět. Přesto si ale dokázal představit, co se dole děje. Válečníci pročesávají ulice a zabíjejí ty, které tu Irrien zanechal. Za nimi prochází vyvolávači oznamující nastávající změny. Rváči vysvětlují obchodníkům, komu teď budou odvádět daně. Město dole se měnilo a Ulren se ujistil, že se změní v jeho prospěch.
I tak si ale dával pozor. Už jednou byl připravený se zmocnit křesla Prvního kamene. Připravil si nejsilnější žoldáky, nashromáždil tajemství, která mohl využít proti ostatním, a pak přišel nějaký povýšenec, který se zmocnil trůnu dřív, než to stihl Ulren.
Kdo byl První kámen tenkrát? Maxim? Thessa? Bylo těžké si je všechny pamatovat. Vláda nad městem v poslední době většinou netrvala příliš dlouho. Šlo ale o to, že se objevil Irrien a sebral to, co mělo být Ulrenovo. Ulren přežil jen díky tomu, že se s tím navenek smířil. Teď, když První kámen odplul, byl čas s tím něco provést.
Vstoupil do místnosti, kde obvykle Pět kamenů přijímalo svá rozhodnutí. Ostatní už tam byli, přesně tak, jak doufal. Kas si nervózně mnul vousy vyčesané do trojzubce. Vexa si četla hlášení. Borion se snažil tvářit statečně, ale jasně chápal, jakému problému čelí.
„Co to má být?“ zeptal se.
Ulren neztrácel čas zdvořilostmi. „Rozhodl jsem se vyzvat Irriena k boji o jeho místo.“
Sledoval, jak ostatní zareagují. Kas si dál mnul vousy. Vexa pozvedla obočí. Borion reagoval nejvýrazněji, ale s tím Ulren počítal. Před kolika vyzyvateli už Irriena varoval? Kolikrát pomohl Irrien Borionovi pokrýt jeho hráčské dluhy?
„Irrien tu není, nemůžeš ho vyzvat,“ podotkl Borion.
Jako kdyby k tomu byl nějaký precedens. Myslel si snad, že Ulren jako člen rady Pěti kamenů neznal všechny její možnosti.
„Pak by to mělo být ještě snazší, že ano?“ prohlásil. Vykročil, aby se posadil na Irrienovo místo.
K jeho překvapení mu Borion zastoupil cestu a tasil kord.
„A ty si myslíš, že se jen tak pasuješ na místo Prvního kamene?“ zeptal se. „Staroch, který zaujal svoje místo tak dávno, že si to už nikdo ani nepamatuje? Staroch, který zaujímá pozici Druhého kamene hlavně proto, že se jím Irrien nechce zabývat?“
Ulren se přesunul do volného prostoru, strhl ze sebe černou róbu a volně si ji omotal kolem ruky.
„Myslíš, že jsem na svém místě zůstal jen kvůli tomu?“ zeptal se. „Skutečně mě chceš vyprovokovat, chlapče?“
„Toužím po tom už hodně dlouho, ale Irrien mi to nechtěl dovolit,“ přiznal Borion. Zaujal soubojové postavení. Ulren se musel pousmát.
„Dávám ti poslední šanci,“ varoval ho Ulren, i když pravdou bylo, že Borion svoji šanci promarnil ve chvíli, kdy proti němu pozvedl zbraň. „Všimni si, že Kas a Vexa mají víc rozumu než ty a nemíchají se do toho. Odlož zbraň a zaujmi své místo. Možná bys dokonce mohl postoupit o úroveň výš.“
„Proč jen o jednu, když můžu zabít starocha a posunout se o tři?“ nedal se Borion.
Vrhl se kupředu a Ulren musel uznat, že byl rychlý. Ulren byl v mládí pravděpodobně rychlejší, ale to už bylo dávno. Měl ale spoustu času naučit se válečnickému umění a muž, který dokázal správně odhadnout vzdálenost, nemusel být rychlý. Zavířil svinutou róbou a omotal ji kolem Borionova kordu.
„To je všechno, co umíš, starochu?“ obořil se na něj Pátý kámen. „Špinavé triky?“
Ulren se při těch slovech zasmál a ještě než skončil, zaútočil. Borion byl dost rychlý na to, aby uskočil dozadu, ale ne dost rychlý, aby ho Ulren neškrábl na hrudi.
„Nepodceňuj triky, chlapče,“ poučil ho Ulren. „Muž musí využít všechny možnosti, které má k dispozici.“
Udělal krok zpátky a vyčkával.
Borion se rozběhl. Samozřejmě, že ano. Mladí tak reagovali vždycky, nechávali se unést svými emocemi. Nepřemýšleli. Rozhodně ne dost. Borion se pokusil Ulrena přechytračit pomocí falše, kterou už ale Ulren viděl snad stokrát. To byl problém mladých – mladí si vždy mysleli, že vymysleli něco, co jim pomůže. Přitom to ale pokaždé byl starý trik, který přivedl do záhuby už spoustu lidí.
Ulren ukročil stranou a když mladík provedl skutečný výpad, přehodil přes něj plášť. Borion hmátl po látce a pokusil se ji strhnout. V tu chvíli Ulren zaútočil. Dostal se Borionovi na tělo, sevřel jeho paži, přitáhl si ho tak, aby se nemohl bránit kordem, a začal ho bodat.
Prováděl to metodicky a soustavně, s trpělivostí, kterou získal v průběhu let strávených nespočtem soubojů. Viděl krev prosakující jeho pláštěm ovinutým kolem Boriona, ale nepřestal, dokud jeho protivník nepadl. Viděl už muže, kteří se vzpamatovali z horších zranění, takže nehodlal nic riskovat.
Zůstal stát a zhluboka oddechoval. Jako by nestačilo, že musel vyjít všechny ty schody. Měl pocit, jako by mu při zabíjení jeho soupeře měly prasknout plíce. Nedával to ale najevo. Přesunul se k Irrienovu místu a zastavil se těsně u něj.
„Má někdo nějakou námitku?“ zeptal se Kase a Vexy.
„Jen proti té spoušti tady,“ pronesl Kas. „Ale myslím, že se o ni postarají otroci.“
„Ať žije První kámen,“ pronesla Vexa bez jakéhokoli zaujetí.
Byl to okamžik jeho vítězství. Víc než to. Byl to okamžik, ke kterému Ulren směřoval celé roky. A teď byl tady a bylo skutečně zvláštní konečně usednout na místo Prvního kamene. Cítit pod rukama tvrdou žulu.
„Už jsem převzal Irrienova aktiva,“ oznámil Ulren. Mávl rukou Borionovým směrem. „Ale vy si klidně rozdělte ta jeho.“
Udělají to. Ulren o tom ani v nejmenším nepochyboval. Konec konců, tohle bylo jeho město.
„A samozřejmě budeme potřebovat Čtvrtý a Pátý kámen,“ doplnil Ulren.
Chtěl je tím navést, aby se posunuli o pozici výš. Ani jeden z nich to ale neudělal. Ponechali si místa, která si vybojovali,
