„Zvládne to?“ zeptala se Ceres bratra.
Sartes k ní vzhlédl. Na rukou měl krev. Leyana po jeho boku byla celá bledá.
„Nevím,“ odpověděl Sartes. „Viděl jsem už dost zranění mečem a myslím, že tohle nezasáhlo důležité orgány. Předpokládám to ale jen díky tomu, že je ještě na živu.“
„Vedeš si dobře,“ prohlásila Leyana a vzala Sarta za ruku. „Ale víc na lodi udělat nedokážeme. Potřebujeme léčitele.“
Ceres byla ráda, že tu Leyana je. Z těch několika chvil, kdy ji mohla sledovat, se jí zdálo, že se k sobě s jejím bratrem hodí. Rozhodně se jim společně dařilo udržovat Akilu při životě.
„Dostaneme tě k léčiteli,“ slíbila Akilovi Ceres, i když si nebyla jistá, jestli svůj slib bude schopná dodržet. „Nějak.“
Thanos byl teď na přídi lodi. Ceres přešla k němu a doufala, že vymyslel, jak pokračovat. Ve stínu cizí lodi nemohli zůstat napořád. Přístav byl plný nepřátel. Invazní flotila vypadala, jako kdyby zástavba města, které se rozprostíralo na pevnině, plynule pokračovala i na moře.
„V Šeropelu to bylo ještě horší,“ pronesl Thanos. „Tohle je hlavní flotila, ale spousta lodí sem ještě připluje.“
„Chystají se rozebrat si Impérium,“ odhadla Ceres.
Nebyla si jistá, co si o tom má myslet. Celou dobu se snažila Impérium svrhnout, ale tohle… tohle jen přinášelo utrpení dalším lidem. Obyčejní lidé, stejně jako ti urození, budou odvedeni do otroctví, budou vydáni na milost a nemilost nájezdníkům. Touhle dobou už pravděpodobně nájezdníci našli i Stephanii. Ceres by asi měla cítit uspokojení, ale jediné, co cítila, byla úleva z toho, že je Stephania pryč a už se jim nebude míchat do života.
„Lituješ, že jsi opustil Stephanii?“ zeptala se Ceres Thana.
Naklonil se k ní a položil jí ruku kolem ramen. „Lituji toho, že to zašlo až tak daleko,“ řekl. „Ale po tom všem, co udělala… ne, toho nelituju. Plně si to zasloužila.“
V jeho hlase zněla jistota, ale Ceres věděla, jak komplikované občas všechno je. I když šlo o Stephanii. Každopádně už byla pryč, pravděpodobně po smrti. Byli volní. Nebo budou, pokud se jim podaří dostat se z přístavu.
Všimla si, že na ni z druhé strany paluby otec kývá hlavou a někam ukazuje.
„Tamhle, vidíš ty lodě? Zdá se, že odplouvají.“
Skutečně tam byla skupina galér a kog, které opouštěly přístav. Držely se pohromadě, ve skupině, jako by se kapitáni báli, že jim někdo sebere jejich náklad. Vzhledem k tomu, jak to v Šeropelu fungovalo, byly jejich obavy určitě na místě.
„Co jsou zač?“ zeptala se Ceres. „Obchodní lodě?“
„Některé možná,“ odpověděl její otec. „Budou plné nakradených věcí. Řekl bych, že některé převážejí otroky.“
Ceres se to hnusilo. Při myšlence na lodě, které odvážejí obyvatele jejího města někam pryč, aby tam žili své životy v řetězech, měla chuť je vlastníma rukama rozbít a všechny osvobodit. Nemohla s tím ale nic dělat. Měla k dispozici jen jednu malou loďku.
I přes to, že ji naplňoval vztek, vycítila Ceres i příležitost.
„Pokud se k nim dokážeme dostat, nikdo si nevšimne další odplouvající lodi,“ pronesla.
„Dělí nás dost velká vzdálenost,“ podotkl Thanos, ale Ceres viděla, že už začal přemýšlet, jak se ke skupině přiblížit.
Natěsnané lodě u sebe byly tak blízko, že plavba jejich malého člunu vypadala spíš jako pohyb po kanálech, než jako skutečná plavba na moři. Používali vesla a snažili se nepřitahovat pozornost. Teď, když byli mimo dohled nepřátel na pobřeží, neměl nikdo důvod si myslet, že je něco v nepořádku. Mohli se ztratit v obrovském množství šeropelských lodí a využít je jako krytí, i když po nich zřejmě pátraly některé posádky.
Ceres potěžkala meč, který vytáhla ze zraněného Akily. Byl tak velký, že ho téměř neuzvedla, ale kdyby na ně někdo zaútočil, zjistil by, jak se s ním umí ohánět. Možná, že ho jednoho dne dokonce bude moct vrátit právoplatnému majiteli. Nejlépe hrotem přímo do srdce Prvního kamene.
Prozatím si ale nemohli boj dovolit, protože by to znamenalo jejich prozrazení. Všichni by zjistili, že jsou nepřátelé, a všechny posádky okolních lodí by se na ně vrhly. Ceres proto čekala a cítila napětí, když míjeli nejrůznější nepřátelské bárky, proplouvali kolem vypálených lodí a lodí, na kterých se odehrávala nejrůznější zvěrstva. Ceres viděla lodě, na kterých se k lidem chovali jako k dobytku, viděla loď, na které dva muži bojovali na život a na smrt a povzbuzovali je přitom námořníci, viděla loď, kde—
„Ceres, podívej,“ vyhrkl Thanos a ukázal na loď poblíž.
Ceres vzhlédla a spatřila další příklad hrůz, které se odehrávaly kolem. Podivně vypadající žena, která měla obličej pokrytý něčím, co vypadalo jako popel, byla připoutaná k přídi lodi jako bezmocná figurka. Dva vojáci se střídali v jejím bičování. Údery biče jí pomalu stahovaly kůži zaživa.
„Nemůžeme s tím nic dělat,“ pronesl Ceresin otec. „Nemůžeme bojovat s nimi se všemi.“
Ceres chápala, že má pravdu, přesto se jí nelíbila myšlenka na to, že by měla jen přihlížet, zatímco někoho jiného mučí.
„Ale to je Jeva,“ odpověděl Thanos. Očividně si všiml Ceresina zmateného pohledu. „Přivedla mě ke Kostějům a ti zaútočili na šeropelskou flotilu, abych se mohl dostat do města. Tohle se jí děje kvůli mně.“
Ceres se při té myšlence sevřelo srdce v hrudi. Thanos se vrátil jen kvůli ní, takže jako by za to mohla ona sama.
„To nic nemění,“ nedal se její otec, „když jí zkusíme pomoct, vystavujeme se všichni nebezpečí.“
Ceres mu rozuměla, ale přesto chtěla pomoct. Zdálo se, že Thanos uvažuje stejně.
„Musíme jí pomoct,“ odpověděl. „Omlouvám se.“
Ceresin otec ho chtěl zachytit, ale Thanos byl příliš rychlý. Skočil do vody a plaval k lodi. Nebral na vědomí příšery, které se mohly skrývat pod hladinou. Ceres chvíli zvažovala, jaké představují nebezpečí … a pak se vrhla za Thanem.
S obrovským mečem se jí plavalo těžko, ale potřebovala jakoukoli zbraň, kterou měla k dispozici. Prodírala se chladnými vlnami a doufala, že žraloci už se dostatečně nasytili, nebo že ji nezahubí
