style="font-size:15px;"> Ten pohled na krev se z jejích vzpomínek postupně vytratil. Na toho tlustého policistu zapomněla už za pár týdnů a stejně tak i na celé to zatčení.
Ale tohle zvláštní obětí si Chloe pamatovala po zbytek života.
A také na ten pocit, který cítila, jako by se něco rozbilo a sesypalo.
Opravdu jejich otec zabil jejich matku?
KAPITOLA PRVNÍ
O 17 let později
Chloe Fine vyšla po schodech svého nového domu – domu, který se snažili spolu s jejím snoubencem najít celé měsíce – a uvnitř sebe pocítila vlnu vzrušení.
„Není ta krabice moc těžká?“
Steven vycházel nahoru po schodech vedle ní, v ruce měl krabici s nápisem POLŠTÁŘE.
„Ne, v pohodě,“ řekla a podívala se na krabici, kterou nesla, a na které stálo NÁDOBÍ.
Steven položil svou krabici na zem a vzal tu její.
„Radši si to vyměníme,“ řekl, s velkým úsměvem na rtech.
Poslední dobou se často usmíval. Vlastně se usmíval pořád od té doby, co jí před osmi měsíci navlékl na prst snubní prstýnek a ona s tím souhlasila.
Pokračovali vedle sebe dolů po chodníku. Chloe se ohlédla a podívala se na jejich zahradu. Nebyla to rozlehlá zahrada, jakou si vždycky přála. Představovala si velkou zahradu se stromy vzadu. Místo toho se se Stevenem rozhodli dát přednost klidnému sousedství. Ale bylo jí jen dvacet sedm; měla ještě čas. Ona i Steven věděli, že toto nebude dům, ve kterém spolu zestárnou. Ale díky tomu z něho měla snad ještě větší radost. Byl to jejich první společný dům, dům, kde oba zjistí, jak to v manželství vlastně chodí – a možná si tu pořídí jedno nebo dvě děti.
Viděla odsud také na dům sousedů. Mezi jejich trávníky byl jen živý plot z keřů. Malebná terasa sousedů byla téměř stejná jako ta jejich.
„Sice jsem v tomhle městě vyrostla,“ řekla Chloe. „Ale tehdy mi to připadalo jiné. Je to jako bych byla v úplně jiném městě.“
„No, já myslím, že se tu nic moc nezměnilo,“ řekl Steven. „Akorát postavili pár nových čtvrtí, jako je tahle. Ale jinak je to pořád ten stejný Pinecrest v Marylandu. Malé město, kde vždycky narazíš na známé, bohužel i na ty, které potkat nechceš, ale aspoň je to dost velké město na to, abys nemusel cestovat někam hodinu jen kvůli nákupu potravin.“
„Chybí mi Philadelphie.“
„Mně teda ne,“ řekl Steven. „Všude ti otravní fanoušci Eagles, taky už nemusím pořád dokola poslouchat vtipy o Rockym, a o těch hrozných dopravních zácpách ani nemluvím.“
„To máš pravdu,“ souhlasila Chloe. „Ale stejně…“
„Však si zvykneš,“ řekl Steven. „Určitě se tu budeš brzo cítit jako doma.“
Chloe si přála, aby tu teď byla její babička a mohla vidět dům, který si pořídili. Chloe věděla, že by na ní byla hrdá. Určitě by taky hned chtěla vyzkoušet novou troubu v kuchyni a upéct nějaký dort na oslavu.
Ale bohužel zemřela už před dvěma lety, asi deset měsíců poté, co zemřel i dědeček Chloe při autonehodě. Byla to romantická představa, myslet si, že zemřela na zlomené srdce, ale ve skutečnosti to byl infarkt, co způsobil její smrt.
Chloe také pomyslela na Danielle. Hned po střední škole se Danielle na pár let odstěhovala do Bostonu. Tam si málem přivodila nechtěné těhotenství, jednou nebo dvakrát ji zatkli a taky si prošla řadou neúspěšných zaměstnání. Nakonec se po tom všem rozhodla před pár lety vrátit sem, do Pinecrestu.
Oproti tomu, Chloe šla do Philadelphie na vysokou, potkala tam Stevena a začala pracovat na své kariéře agentky u FBI. Ještě jí zbývalo dodělat pár předmětů, ale přechod sem probíhal bez problémů. Baltimore byl asi jen půl hodiny na západ a všechny kredity jí v pohodě převedli.
A byl to snad osud, že se Stevenovi podařilo najít práci tady v Pinecrestu. I když si Chloe často dělala legraci, že se do Pinecrestu už nechce nikdy vrátit, tak uvnitř věděla, že se sem ještě jednou vrátí, i kdyby to bylo jen na pár let. Možná to bylo hloupé, ale měla pocit, že to dluží svým prarodičům. Když vyrůstala, těšila se na to, až odsud konečně vypadne a její prarodiče si to vždy brali trochu osobně.
A pak tu objevili dům, jaký přesně chtěli a Chloe se postupně zamilovala do představy, že bude zase bydlet v menším městě. Pinecrest nebyl úplný zapadákov – žilo tu asi 35 000 obyvatel, což bylo pro Chloe tak akorát.
Taky se těšila na to, až se zase potká s Danielle.
Ale prvně se museli nastěhovat. Těch pár věcí, které ona a Steven vlastnili, bylo nacpáno v krabicích uvnitř dodávky, která stála na jejich příjezdové cestě. Už dvě hodiny ty krabice vykládali, chodili tam a zpátky mezi dodávkou a domem, až nakonec se dostali k poslední řadě krabic a kontejnerů.
Steven přinesl dovnitř poslední krabice a Chloe se pustila do jejich vybalování. Bylo to až neuvěřitelné, vidět věci z jejich dvou samostatných bytů a vybalovat je teď do jejich společného domova. Zahřálo jí to u srdce a při pohledu na prstýnek na své ruce věděla, že se rozhodla správně.
Jak vybalovala, uslyšela zaklepání na dveře – první návštěva v jejich novém domě. Chvíli na to bylo slyšet vysoký ženský hlas: „Haló?“
Chloe to překvapilo, přestala s vybalováním a šla k předním dveřím. Nevěděla, koho přesně má očekávat, ale nemyslela si, že to bude někdo, koho znala z minulosti. Ale ke svému překvapení, přesně to jí čekalo u předního vchodu.
„Chloe Fine?“ zeptala se žena.
Naposledy se viděly před osmi lety, ale Chloe hned poznala obličej Kathleen Saunders. Chodívaly spolu na střední. Bylo to zvláštní, vidět ji teď stát ve vchodových dveřích. I když nebyly zrovna nejlepší kamarádky, tak se spolu občas bavily. Ale i tak, vidět ji tam teď stát bylo tak zvláštní, až se Chloe z toho na chvilku zamotala hlava.
„Kathleen?“ zeptala se. „Co tady sakra děláš?“
„Bydlím tady,“ řekla Kathleen a usmála se. Od střední celkem přibrala, ale úsměv měla pořád stejný.
„Přímo tady?“ zeptala se Chloe. „V tomto sousedství?“
„Jo. Dva domy napravo od tebe. Šla jsem zrovna na procházku se psem a napadlo mě, že jsi to ty. Teda, buď ty nebo tvoje ségra. Tak jsem se šla podívat a ten muž vzadu u náklaďáku říkal, že mám jít do domu. To je tvůj manžel?“
„Snoubenec,“ řekla Chloe.
