páry byly stejně staré, padesátníci až šedesátníci. Oba manželé. Manželka z každého páru měla něco jako kus měkké přikrývky vtlačený do krku. Takže ano…páry byly podobné, ale nevedlo to k žádným skutečným vazbám. Zatím ne.
„Agentko DeMarco, myslíte si, že byste mohla uskutečnit jeden nebo dva telefonáty a zajistit, abychom získaly nějaké kancelářské prostory na místním policejním oddělení?“
„To už je zařízeno,“ řekla. „Jsem si docela jistá, že Duran to udělal ještě předtím, než jsme sem dorazily.“
Myslí si, že mě zná, pomyslela si Kate a byla z toho trochu podrážděná. Ale na druhou stranu se zdálo, že ji přece jen zná dobře.
Kate se znovu rozhlédla po domě, po obrazech, po krvavých stopách. Bude muset lépe poznat detaily každého páru, aby se v tomto případě někam posunula. A také bude muset získat nějaké forenzní výsledky z těch kusů látky. Vzhledem k podobnosti mezi těmito dvěma místy činu, předpokládala, že starý základní postup by mohl více než cokoliv jiného odhalit některá vodítka a stopy.
Vrátily se do auta, Kate znovu připomněla, že dnes začaly velice brzy. Když uviděla, že je těsně po desáté ráno, trochu ji to posílilo. Stále měly většinu dne před sebou. Možná, kdyby měla štěstí a případ se zlomil tak, jak to cítí, mohla by se vrátit do Richmondu do konce víkendu, aby ještě jednou viděla Michelle – kdyby to tedy Melissa dovolila.
Vidíš, když se vrátila za volant auta, promlouvala v ní její moudřejší polovička. Dokonce i uprostřed několika krvavých vražd uvažuješ o své vnučce – své rodině. Neříká ti to něco?
Předpokládala, že ano. Ale i když vstoupila do třetího čtvrtstoletí svého života, bylo pro ni ještě pořád velmi těžké přiznat si, že život je něco víc než jenom její práce. Bylo to obzvlášť těžké, když byla na stopě vraha a věděla, že kdykoli může znova zabíjet.
KAPITOLA ŠESTÁ
Pro Kate a DeMarco byla vyčleněna malá konferenční místnost v zadní části budovy policie v Roanoke. Jakmile dorazily na stanici, do místnosti je přes budovu vedla nízká žena z recepce. Když se posadily a začaly připravovat provizorní pracovní místo, někdo zaklepal na dveře.
„Vstupte,” řekla Kate.
Když se dveře otevřely, uviděly známou tvář—Palmetto ze státního policejního oddělení, poněkud odměřený muž, který se s nimi předtím setkal před domem Nashových.
„Viděl jsem, že jste se k nám vrátily, když jsem dělal na svých papírech,“ řekl Palmetto. „Jdu pryč, za pár hodin běžím zpátky do Chesterfieldu. Myslel jsem, že se zastavím, abych zjistil, jestli nemohu s něčím pomoct.“
„Ani ne,“ řekla Kate. „Věděli jste, že na prvním místě činu byl objeven ten samý kus látky, jako v krku Bethany Langley?“
„To jsem se dozvěděl asi před půl hodinou. Zřejmě jedna z vás volala do laboratoře a požádala je, aby poslali fotku.“
„Jo,“ řekla DeMarco. „A zdá se, že se shoduje s tím, který jste nám dal.“
Při zmínce o kusu tkaniny položila Kate plastovou tašku, kterou jí Palmetto dal na stůl. „Momentálně je to jediný důkaz, který máme a který nějakým konkrétním způsobem spojuje dané vraždy.“
„A forenzní nenašli nic moc,“ řekl Palmetto. „Kromě DNA paní Nashové.“
„Forenzní zpráva, kterou máme ohledně látky od Langleyové také nic nenabízí,“ řekla DeMarco.
„Přeci jenom to možná stojí za výlet do forenzní laboratoře,“ řekla Kate.
„Hodně štěstí,“ řekl Palmetto. „Když jsem s nimi mluvil o látce od Nashové, byli bezradní.“
„Byl jste vůbec na místě činu v domě u Langleyových?“ zeptala se Kate.
„Ne. Přišel jsem hned poté, co se to stalo. Viděl jsem těla a zkontroloval místo, ale nic tam nebylo. Když ale jedete na forenzní, zeptejte se na ty vlasy, které byly nalezeny na tom čistém prádle. Nezdálo se, že by patřily paní Langley, takže se chystají provést nějaké testy.“
„Než půjdete,“ řekla Kate, „chcete nabídnout nějaké své teorie?“
„Nemám žádné,“ řekl Palmetto suše. „Z průzkumu, který jsem udělal, se zdá, že neexistuje absolutně žádná spojitost mezi Nashovými a Langleyovými. Ačkoliv, je tu ta tkanina v krku… něco tak osobního a konkrétního pro vraha by je mělo nějak spojovat, viďte?“
„To si myslím i já,“ řekla Kate.
Palmetto dal dveřím hravou facku a pak ho Kate uviděla poprvé se usmát. „Jsem si jistý, že to vyřešíte. Slyšel jsem o vás, víte? Mnoho z nás na státním policejním oddělení o vás už slyšelo.“
„O tom nepochybuji,“ řekla s úšklebkem.
„Většinou to byly dobré věci. A pak jste se vrátila z důchodu, abyste před pár měsíci někoho poslala do chládku, viďte?“
„Dá se to tak říct.“
Když Palmetto viděl, že Kate nebude jen tak sedět a poslouchat chvály, pokrčil rameny. „Dejte klukům ze státního vědět, pokud budete něco potřebovat, agentko Wise.“
„Udělám tak,“ řekla Kate, když Palmetto odcházel.
Když za sebou Palmetto zavřel dveře, DeMarco hravě potřásla hlavou. „Už tě někdy unavuje, když slyšíš jiné lidi říkat o tobě chvalozpěvy?"
„Vlastně ano,“ odpověděla Kate, ale ne neslušným způsobem. Zatímco bylo povznášející, když si vzpomněla na vše, co udělala za celou svou kariéru, hluboko uvnitř věděla, že si vždycky dělala jenom svou práci. Možná, že jen dělala práci s trochu větší vášní než ostatní, ale pořád to byla jen dobře odvedená práce…práce, o níž se zdálo, že ji opouští.
Během několika málo minut a s pomocí administrátora policejního oddělení měla Kate a DeMarco přístup do jejich databáze. Pečlivě si prohlédly minulost rodin Nashových a Langleyových. Rodiny neměly žádné záznamy. Ve skutečnosti obě rodiny měly nějaké záznamy, které však jen ztěžovaly představu, že by proti nim mohl někdo mít nějakou zášť. Co se týče Langleyových, po několik let svého života byli pěstounskými rodiči, takže museli opakovaně podstoupit přísné kontroly. Nashovi byli zapojeni do aktivit jejich církve a v posledních dvaceti letech byli na několika cestách a misích, z toho nejpozoruhodnější byl Nepál a Honduras.
Kate to po chvíli vzdala a začala chodit po místnosti. Využila zasedací místnost a tabuli, aby si dělala poznámky, a doufala, že když bude všechno vidět napsané na jednom místě, mohlo by jí to
