jen proto, že pár poldů postaví piknikový stoleček?
Riley si povzdechla, když viděla, jak pár lidí ze sousedství pospíchá dál.
Uvědomila si, že si klade nesprávnou otázku.
Nejde tu o žádné “my“ - alespoň ještě ne.
Do téhle operace nebyla vůbec zahrnuta. A vypadalo to, že v ní agent Crivaro rozhodně nemá žádnou důvěru.
Odvrátila se od okna a zamířila zpět ke dveřím. Jak překročila nahrnutý koberec, zaregistrovala pod nohama podivný zvuk. Zastavila se a chvíli tam jen tak stála. Pak podpatky zaťukala o podlahu.
Na místě, kde stála, zněla podlaha podivně dutě.
Přešla k okraji koberce a odtáhla ho, aby obnažila kousek podlahy.
Nespatřila nic nezvyklého, jen obyčejnou dřevěnou podlahu.
Hádám, že se mi to jen zdálo, pomyslela si.
Vzpomněla si na to, co jeden z agentů řekl, když z této místnosti vyšel.
“Prohledali jsme to od střechy až po sklep.“
Určitě neměla šanci najít něco, čeho by si třeba agenti FBI nevšimli.
Přesto si ale byla jistá, že zaslechla něco divného. Byla by to nezaznamenala, kdyby s ní byl v místnosti ještě někdo jiný. Všimla si toho jen proto, že zde bylo ticho.
Ukročila pár kroků stranou a znovu podpatkem zaťukala do podlahy. Podlaha zase zněla bytelně. Pak se ohnula a klouby na ruce zaťukala na místo, které se jí předtím zdálo duté.
A opravdu, znělo zde dutě. Neviděla sice místo, které by se dalo otevřít, ale...
Ráda bych věděla...
Viděla, že jedno prkno bylo kratší, než ta ostatní. Na konci mělo tmavou skvrnu, která vydala jako běžný suk.
Riley prstem na skvrnu zatlačila.
Málem vyskočila z kůže, když prkno na jednom konci trochu vyskočila.
Já něco našla!, pomyslela si.
Já opravdu něco našla!
KAPITOLA ČTVRTÁ
Riley zatáhla za konec prkna, které trochu vyskočilo.
Celé prkno se uvolnilo. Položila jej stranou.
A opravdu, pod prknem se objevil prostor.
Riley se podívala zblízka. Pod prkny se objevily zastrčené balíky bankovek.
Vykřikla, “Agente Crivaro! Něco jsem našla!“
Zatímco čekala na odpověď, Riley zahlédla vedle balíků peněz ještě něco jiného. Byl to kraj plastového předmětu.
Riley se pro předmět natáhla a zvedla jej.
Byl to mobilní telefon - jednodušší model než ten, který před chvilkou obdržela ona. Uvědomila si, že to musí být jeden z těch předplacených typů, přes který nelze dohledat majitele.
Slepý telefon, pomyslela si. To musí být pro drogový obchod velmi užitečné.
Náhle od dveří zaslechla vykřiknout hlas...
“Sweeneyová! Co si sakra myslíte, že děláte?“
Riley se otočila a spatřila agenta Crivara s rozhořčeně rudou tváří. Agent McCune přispěchal hned v závěsu.
Ukázala nalezený telefon a řekl, “Něco jsem našla, agente Crivaro.“
“To vidím,“ řekl Crivaro. “A všude na tom jsou teď vaše otisky. Dejte mi tu věc.“
Riley podala telefon Crivarovi, který jej vzal zlehka palcem a ukazováčkem a vložil jej do plastového sáčku pro důkazy. Viděla, že jak on, tak agent McCune mají na rukou rukavice.
Cítila, jak se studem zarděla.
To jsem vážně zpackala.
McCune si klekl a zahleděl se do prostoru pod podlahou.
Řekl, “Hele, agente Crivaro! Podívejte se na tohle!“
Crivaro si klekl vedle McCunea, který řekl, “To jsou ty peníze, které jsme hledali po celém domě.“
“To tedy jsou,“ řekl Crivaro.
Crivaro se otočil k Riley a vyštěkl...
“Dotkla jste se těchto peněz?“
Riley zatřásla hlavou.
“Jste si jistá?“ Zeptal se Crivaro.
“Jsem si jistá,“ řekla Riley bázlivě.
“Jak jste to našla?“ Tázal se Crivaro a ukázal na otvor.
Riley pokrčila rameny a řekla, “Jen jsem tudy šla a zaslechla jsem pod nohama dutý zvuk, tak jsem odhrnula koberec a -“
Crivaro ji přerušil, “A trhla jste s tímhle prknem.“
“No, s ničím jsem vlastně netrhala. Jenom vyskočilo, když jsem se dotkla určitého místa.“
Crivaro se zamračil, “Vy jste se ho dotkla. A toho telefonu taky. Nemůžu tomu uvěřit. Na všem jsou vaše otisky prstů.“
Riley zakoktala, “Já - já se omlouvám, pane.“
“To byste sakra taky měla,“ řekl Crivaro. “Dostanu vás odtud ještě předtím, než zpackáte něco dalšího.“
Vstal z podlahy a oprášil si ruce.
Řekl, “McCune, dohlédněte na to, ať prohledávací tým pracuje dál. Až budete hotovi na tomto patře, pokračujte v podkroví. Nemyslím si, že najdeme ještě něco jiného, ale musíme být pečliví.“
“Provedu, pane,“ řekl McCune.
Crivaro vedl Riley zpět po schodech dolů a ven ke svému autu.
Jak odjížděli pryč, Riley se zeptala, “Vracíme se zpátky na ředitelství?“
“Dnes ne,“ odpověděl Crivaro. “Možná už nikdy. Kde bydlíte? Odvezu vás domů.“
Její hlas se zalykal emocemi, když mu Riley diktovala adresu.
Jak v tichosti ujížděli, Riley
