se,“ řekla. “Nechtěla jsem, aby to tak vyznělo.“
Ryan řekl tiše, “Riley, ty budeš matka, která se stará o dítě. My budeme rodiče. To je realita, se kterou se musíme oba dva vyrovnat, ať už se účastníš letní stáže nebo ne.“
Riley se nyní velmi bránila slzám. Budoucnost byla tak rozmazaná a tajemná.
Zeptala se, “Co budu dělat, když nebudu v programu? Nemůžu tady sedět v bytě jen tak, celý den.“
Ryan mírně pokrčil rameny.
“No, můžeš si třeba najít práci a pomoci s výdaji. Možná nějakou práci na dobu určitou - něco, co můžeš snadno opustit, když tě to unaví. Máš před sebou celý svůj život. Máš spoustu času na to vyřešit si, čemu se chceš skutečně věnovat. Ale zanedlouho bych mohl být dostatečně úspěšný a ty nebudeš muset pracovat, když nebudeš chtít.“
Oba se na chvíli odmlčeli.
Pak Riley řekla, “Takže si myslíš, že bych to měla vzdát?“
“Co si myslím já je jedno,“ řekl Ryan. “Je to tvoje rozhodnutí. A ať se rozhodneš jakkoli, udělám, co budu moci, abych tě podpořil.“
Po zbytek večeře už toho moc neřekli. Když dojedli, chvíli se dívali na televizi. Riley se na program nemohla soustředit. Stále myslela na to, co jí řekl agent Crivaro...
“Musíte se rozhodnout, jestli skutečně máte předpoklady pro to, abyste v tomto programu zůstala.“
Čím více o tom Riley přemýšlela, tím víc pochyb a nejistoty pociťovala.
Nakonec už nešlo jenom o ni samotnou. Byl tu Ryan, miminko a dokonce agent Crivaro.
Vzpomněla si ještě na něco jiného, co ji její mentor řekl...
“Musel jsem zatahat za mnoho provázků, abych vás do tohoto programu dostal.“
A když si ji Crivaro v programu nechá, nebude jeho život o nic snazší. Pravděpodobně bude čelit tvrdé kritice od kolegů, kteří si myslí, že tam Riley nepatří, obzvlášť když nenaplňuje jeho představy.
A dnes jeho představy určitě nenaplnila.
Ryan se šel nakonec osprchovat a odešel do postele. Riley seděla na pohovce a pokračovala ve zvažování jejích možností.
Nakonec vzala do ruky notes a začala psát výpověď Hoke Gilmerovi, vedoucímu školení. Byla překvapená, že s každou další větou se cítí líp a líp. Když byla u konce, nabyla pocit, jako by z ní někdo odstranil velké břímě.
Toto je ta správná volba, pomyslela si.
Naplánovala si, že zítra ráno vstane brzy, poví Ryanovi o svém rozhodnutí, přepíše si dopis na jeho počítači, pak jej vytiskne a zašle ho ranní poštou. Také agentovi Crivarovi zavolá, určitě se mu velmi uleví.
Nakonec si šla lehnout a měla ze všeho mnohem lepší pocit. Tu noc se jí usínalo lehce.
Riley se ocitla, jak vchází do budovy J. Edgara Hoovera.
Co tady dělám?, přemýšlela.
Pak si všimla, že v ruce drží svůj zápisník a v něm sepsanou výpověď.
Oh, ano, uvědomila si.
Přišla jsem ho doručit agentovi Gilmerovi osobně.
Výtahem sjela tři poschodí, potom zamířila do auditoria, kde se včera stážisté shromáždili.
K jejímu zděšení všichni stážisté seděli v auditoriu a sledovali každý její pohyb. Agent Gilmer stál v přední části auditoria a hleděl na ni s překříženými pažemi.
“Co chcete, Sweeneyová?“ Zeptal se Gilmer a zněl výrazně příkřeji než včera, když ke skupině hovořil.
Riley pohlédla na stážisty, kteří na ni v tichosti hleděli, s vyčítavým výrazem ve tváři.
Poté Gilmerovi řekla, “Nebudu vás okrádat o čas. Jen vám chci dát tohle.“
Předala mu žlutý zápisník.
Gilmer zvedl své brýle na čtení, aby do něj nahlédl.
“Co je to?“ zeptal se.
Riley otevřela ústa, aby vyslovila...
“To je moje výpověď z účasti na programu.“
Ale místo toho jí z úst vyšla jiná slova...
“Já, Riley Sweeneyová, slavnostně přísahám, že budu podporovat a bránit ústavu Spojených států...“
K jejímu zděšení si uvědomila...
Recituji přísahu FBI.
A zdálo se, že se nemůže zabrzdit.
“... že budu věřit a budu věrná...“
Gilmer ukázal na zápisník a znovu se zeptal...
“Co je tohle?“
Riley stále ještě chtěla vysvětlit, co to je, ale z úst jí stále vycházela jen slova přísahy...
“... přísahám ze svobodné vůle, bez jakýchkoli výhrad...“
Gilmerův obličej se transformoval do zcela jiné tváře.
Byl z něj Jake Crivaro a vypadal velmi naštvaně. Zamával jí s jejím zápisníkem před obličejem.
“Co je tohle?“ zabručel.
Riley byla překvapená, že tam není vůbec nic napsáno.
Všechny ostatní stážisty slyšela hlasitě mumlat, opakovali stejnou přísahu, ale zmatenou změtí hlasů.
Mezitím byla téměř na konci přísahy...
“... budu dobře a věrně plnit úkoly dané úřadem, do kterého se chystám vstoupit. K tomu mi dopomáhej bůh.“
Zdálo se, že Crivaro teď pění.
“Co je k čertu tohle?“ řekl a ukázal na prázdný žlutý papír.
Riley se mu to snažila vysvětlit, ale slova nepřicházela.
Riley otevřela oči, když zaslechla neznámé bzučení.
Ležela v posteli vedle Ryana.
Byl to sen, uvědomila si.
Ale
