Haven ho probodl pohledem. „Neříkej mi, co mám jak dělat, mladíku! Nejsi můj princ!“
Navzdory vyřčeným námitkám ale bylo zjevné, že starý generál je šťastný, že může bojovat po Thanovu a Justinovu boku. Společně pokračovali po kamenném schodišti vzhůru na jednu z mnoha střech. Nedalo se říct, odkud jsou kteří vojáci. Thanos viděl jen to, že obránci ostrova bojují s nesmírnou statečností a zuřivostí.
Ze svého současného stanoviště ale viděl i to, jak velká je flotila, která na ostrov útočí. Nebyla tak obrovská jako invazní síly, které napadly Delos, ale i tak byla ohromná. Táhla se po moři kolem přístavu jako obrovská inkoustová skvrna, ze které se odpoutávaly jednotlivé lodě a přivážely k haylonským břehům další a další vojáky.
Jedinou nadějí obránců byla taktika bleskového úderu a okamžitého ústupu. Vylákat útočníky do léčky, co nejvíce jich pobít a rychle se stáhnout. Haylonští válečníci vypadali, jako by tuto taktiku využívali odjakživa. Thana ale překvapilo, jak rychle si na ni zvykli i bývalí imperiální vojáci. Pravděpodobně za to mohla doba, kterou strávili skrýváním se v místních horách.
„Tudy,“ pokynul Haven a Thanos ho následoval, protože předpokládal, že bude znát ostrov mnohem lépe. Thanos by si přál, aby tu byl Akila nebo Iakos, ale Akila byl příliš těžce zraněn, než aby se mohl zúčastnit bojů, a jeho zástupce byl mrtvý.
Ulice, kterými probíhali, náhle připadaly Thanovi povědomé. Mávl na generála.
„Tady,“ vykřikl. „Do uliček.“
K jeho překvapení ho ostatní následovali. Běželi skrz úzké uličky a průchody, zahnuli za několik rohů. Někteří Justinovi muži vypadali, že by se nejraději obrátili a znovu se vrhli na nepřítele, ale Thanos je zastavil.
„Počkáme si na ně,“ prohlásil Thanos. „Na téhle straně se můžeme lépe bránit a… no, uvidíte.“
Neznali ho sice příliš dobře, ale přesto ho poslechli a zůstali na místě. Šeropelští vojáci zaútočili, a právě v tu chvíli se ostrované opřeli do zdí na obou stranách uličky a zasypali útočníky troskami.
„Iakos z poloviny města udělal past,“ vysvětloval Thanos. Těžce oddechoval a přál si, aby se alespoň na okamžik mohli zastavit a odpočinout si. V bitvě, jako byla tahle, ale nebyl na odpočinek. „Pojďte, musíme zůstat v pohybu.“
Znovu ustoupili, tentokrát za sebou nechali nástražné dráty a propadla.
„Tohle není čestný způsob boje,“ prohlásil sir Justin.
Thanos mu položil ruku na rameno. Chápal, co má mladý muž na mysli. Muži lorda Westa byli pravděpodobně zvyklí na ohromné jízdní útoky a organizované souboje. Ne na boj v těsných uličkách a úprk před nepřítelem.
„Děláme to, co musíme, abychom zvítězili,“ odpověděl. Sám vzpomínal na časy, kdy bojoval tak opatrně, aby nezabíjel své soupeře. Kdy bojoval se ctí. Připadalo mu to tak dávno. „Snažíme se chránit naše rodiny a přátele. Chráníme lid Haylonu i Impéria.“
Viděl, jak ostatní válečníci přikývli, a vzápětí už byli zase mezi domy a prchali před přívalem útočících jednotek.
A právě to Thanovi způsobovalo největší starosti. Při každém střetnutí ustupovali a přenechávali tak útočníkům stále větší území, protože prostě neměli možnost se postavit takovému množství nepřátel v přímém boji. Dokonce i když se Thanos prudce obrátil, odrazil kopí a bodl jeho majitele mečem, bylo to zase jen na okamžik, a pak už se musel stahovat na další stanoviště mezi domy. A pak na další.
Nevypadalo to jako boj, který lze vyhrát. Spíš jako oddalování nevyhnutelné porážky.
Thanos byl zrovna za barikádou hlouběji ve městě, když z blízkého průchodu vyrazil posel. Thanos po něm téměř bezmyšlenkovitě sekl mečem, ale v poslední chvíli se zarazil.
„Akila vzkazuje, že je čas, aby se všichni stáhli pryč z města. Jedna z pláží na vzdálené straně ostrova padla a potřebujeme všechny muže, aby bránili průsmyky.“
Thanos přikývl a snažil se skrýt zklamání, které v něm tato slova vyvolala. Věděl, že je to nevyhnutelné už od chvíle, kdy Šeropel strhl přístavní brány, ale pořád doufal, že se jeho síly vyčerpají. Pokud se Šeropelu podařilo zmocnit se pláží na druhé straně ostrova, bylo vše horší, než se zdálo.
„Ústup do hor!“ vykřikl Thanos. Muži kolem něj se na okamžik překvapeně zarazili, pak ale vyrazili skrz město směrem k horským průsmykům. Muži generála Havena vyrazili stejně rychle jako haylonští bojovníci. Očividně si na hory během dlouhých bojů zvykli. Muži lorda Westa je následovali o něco pomaleji a bylo vidět, že následují Thana. Ten jen doufal, že je nevede na smrt.
Dostali se ke kamenným stěnám a průsmykům za hranicí města. Čekali tam muži s ohromnými palicemi a velkými dřevěnými klíny. Thanos předpokládal, že jakmile klíny zarazí, zhroutí se okolní kamenné stěny a vznikne tak přírodní zeď. Také předpokládal, že pokud nebudou mít dobrý odhad, riskují, že zůstanou zavalení pod kamennou lavinou. Riskovali své životy, aby ostatním vykoupili čas navíc.
Thanos je nemohl nechat podstoupit takové riziko.
Chopil se jedné z palic a nevšímal si přitom šokovaného výrazu muže, kterému ji vytrhl z rukou. Sledoval vojáky procházející úžinou. Přicházeli další a další haylonští válečníci, ale za nimi už bylo vidět i šeropelské pronásledovatele.
Uvědomil si, že vzpomíná na Ceres. Doufal, že se jí na její výpravě daří lépe než jemu při obraně ostrova. Tak moc by chtěl být s ní. Pokud tu zemře, už nikdy ji neuvidí. Nemohl se ale přinutit opustit ostatní.
„Musíme to shodit,“ pronesl jeden z mužů.
Thanos zavrtěl hlavou. „Ještě ne. Ještě přicházejí další.“
„Ale pokud se šeropelští dostanou skrz…“
„Ještě ne,“ zopakoval Thanos.
Přicházeli další a další bojovníci. Thanos chtěl nechat projít tolik vlastních lidí, kolik jen bude možné. Když k němu dorazil první ze šeropelských válečníků, odrazil Thanos jeho výpad násadou palice a hlavicí pak udeřil muže do žeber. Uslyšel děsivé zapraskání a muž se zhroutil k zemi. Na Thana zaútočil další nepřítel, toho ale seknutím srazil generál Haven.
„Tady bys neměl být, princi,“ prohlásil.
„Myslel jsem, že nejsem tvůj princ,“ podotkl Thanos.
Slyšel, jak si generál povzdechl. „To nejsi, ale měl jsi pravdu. Přišel
