viděl předtím. Od podlahy po strop – kam jen jeho oko dohlédlo – stály nové, lesklé a opravdu velké stroje.
Oliver si nemohl pomoct. Nadšeně se rozběhl k prvnímu stroji. Měl pohyblivé rameno, které se otáčelo přímo Oliverovi nad hlavou. Ten se přikrčil v pravou chvíli. Rameno ho minulo a ruka na konci ramene vložila uvařené vejce do snídaňového pohárku na vajíčka. Hned vedle byly dvě mechanické ruce bez těla – a hrály na piano. Do rytmu jim tikal ohromný mosazný metronom.
Oliver byl tak zaujatý a rozradostněný vynálezy kolem, že si ani nevšiml podivného miskovitého stroje ze včera, ani muže, který na něm pracoval. Náhle zakukala mechanická kukačka v kukačkových hodinách. Oliver uskočil stranou a narazil přitom do cizího muže. V tu chvíli si uvědomil, že tam není sám.
Oliver leknutím zalapal po dechu a prudce se obrátil. Náhle si uvědomil, na koho se dívá. I když byl mnohem starší než na obrázku v knize, věděl Oliver, že hledí do očí Armanda Illstroma.
Prudce vydechl. Nemohl tomu uvěřit. Jeho hrdina byl přímo před ním, opravdu stál přímo před ním, živý a zdravý!
„Vida!“ usmál se Armando. „Čekal jsem, kdy se tu ukážeš.“
KAPITOLA PÁTÁ
Oliver ohromeně zamrkal. Na rozdíl od zaprášené a pavučinami pokryté továrny, která byla na druhé straně mechanické zdi, byla továrna na téhle straně vyhřátá a blýskala se čistotou. Všechno tu žilo.
„Není ti zima?“ zeptal se Armando. „Vypadáš, že jsi zmokl.“
Oliver sklouzl pohledem zpátky k vynálezci. Šokovalo ho, že opravdu stojí přímo před ním. Několik okamžiků se nezmohl na slovo.
Pokusil se vyslovit, „zmokl jsem,“ ale to, co z něj vyšlo, bylo jen jakési zachrochtání.
„Aha, aha,“ pronesl Armando. „Připravím ti něco horkého k pití.“
I když to byl jasně Armando z Oliverovy knihy vynálezců, měl obličej poznamenaný časem. Oliver v hlavě rychle počítal. Věděl, že Armandova továrna fungovala během druhé světové války. Že Armando byl v době rozkvětu továrny zhruba dvacetiletý mladík, což znamenalo, že teď mu muselo být přes devadesát! Teprve teď si Oliver všiml, že se Armando opírá o hůlku.
Oliver následoval Armanda po továrně. Sice byla osvětlená, ale světlo ani zdaleka nepronikalo do všech koutů, takže Oliver netušil, co jsou všechny ty výtvory kolem. Předpokládal, že jde o další Armandovy skvělé vynálezy. A že, na rozdíl od těch na druhé straně, opravdu fungují.
Prošli chodbou. Oliver stále ještě nemohl uvěřit tomu, že je to všechno skutečné. Předpokládal, že se každou chvíli musí probudit a uvědomit si, že je to jen sen, který se odehrává v jeho hlavě, zatímco je v bezvědomí.
A aby to všechno bylo ještě fantastičtější a neskutečnější, byla celá továrna vystavěná jako králičí nora – labyrint plný dveří a oblouků, schodů a chodeb a všechno se to spojovalo na hlavním podlaží. Dokonce i když předtím obešel továrnu dokola, nezdálo se mu na ní nic zvláštního. Žádné stopy po schodištích ani ničem podobném. Oliver se snažil všechno si racionálně vysvětlit. Zřejmě to bylo tím, že byla továrna tak obrovská, a proto nebylo zvenčí nic poznat. Vypadala prostě jako cihlová kostka. Nebylo možné rozpoznat uspořádání interiéru. Nikdo by navíc něco takového ani nečekal. Věděl, že Armanda považují za bláznivého, ale vnitřní prostory jeho továrny byly naprosto bizarní!
Oliver se cestou rozhlížel. Skrz sklo jedněch dveří viděl obrovský stroj, který mu připomněl raný prototyp počítače Charlese Babbage. Za jinými dveřmi byla místnost s vysokým stropem, v mezipatře byla řada obrovských teleskopů namířených k rozměrnému oknu.
Oliver následoval starého vynálezce a konečně měl pocit, že bude moct promluvit. Nakoukl do další místnosti, kolem které procházeli. Byla plná automatonů s děsivě lidskými rysy. V další byl vojenský tank vyzbrojený nejpodivněji vypadajícími zbraněmi, jaké kdy Oliver viděl.
„Horácia si nevšímej,“ pronesl náhle Armando. Oliver se s trhnutím probral z úvah.
Rozhlédl se a pátral přitom po Horáciovi. V myšlenkách už si představoval všemožné stroje, které si mohly vysloužit podobné jméno. Teprve pak si všiml smutně se tvářícího bloodhounda ležícího na pelechu.
Armando pokračoval. „Jeho artritida je ještě horší než moje. Chudáček je kvůli tomu dost mrzutý.“
Oliver si psa rychle prohlédl. Horácio začenichal, pak složil hlavu a s unaveným odfrknutím usnul.
Armando se ztuhle vbelhal do malé kuchyňky a Oliver ho následoval. V kuchyňce byl nepořádek, vlastně vypadala přesně tak, jak by člověk očekával od muže, který se posledních sedmdesát let soustředil na tvorbu bláznivých vynálezů, které nikdy nefungovaly.
Olivera oslnila blikající zářivka.
„Máš rád rajčatovou polévku?“ zeptal se Armando náhle.
„Eh…“ vydechl Oliver. Očividně měl stále problém promluvit. Vlastně mu dělal problém i fakt, že mu jeho hrdina nabízí polévku.
„Budu to brát jako ano,“ usmál se laskavě Armando.
Oliver ho sledoval, jak vzal ze skříně, jejíž dvířka jen tak tak držela na pantech, dvě plechovky polévky. Potom vyndal ze zásuvky přístroj, který připomínal otvírák na konzervy, ale byl tak velký, že k jeho používání byly potřeba obě ruce.
„Když říkají, že není nutné znovu vynalézat kolo, mají pravdu,“ pronesl Armando a uchechtl se Oliverovu udivenému pohledu.
Konečně byly konzervy otevřené a Armando se pustil do ohřívání polévky v hrnci na malém plynovém sporáku. Oliver si připadal naprosto ztuhlý. Nemohl se hnout, dokonce ani promluvit. Mohl jen zírat na starého muže na skutečnou, živoucí, dýchající verzi svého hrdiny. Několikrát se i štípl, aby se přesvědčil, že nesní. Bylo to ale skutečné. Skutečně tu byl. Skutečně byl v jedné místnosti s Armandem Illstromem.
„Posaď se, prosím,“ pronesl Armando, když na rozviklaný stůl postavil dvě misky polévky. „A jez.“
Oliver si naštěstí vzpomněl, jak se sedá. Přijal tedy nabízené místo a připadal si přitom opravdu zvláštně. Armando se pomalu usadil na druhé židli. Oliver si všiml, že má zamlžený pohled a na obličeji skvrny vybledlé kůže. Jasné příznaky vysokého věku. Když Armando položil ruce na stůl, zdálo se, že jsou všechny klouby jeho prstů nateklé a zarudlé od artritidy.
Když Oliver ucítil vůni polévky, zakručelo mu v žaludku. I když byl ze všeho v šoku a nebyl si jistý, co dál, přemohl ho hlad. Ještě,
