velitel Messenger, aby se Jake mohl vydat na cestu ještě předtím, než přistane vrtulník od televize.
Nevěděl, co ho v Hylandu čeká, ale byl rád, že unikl. Nesnášel být v obležení reportérů, kteří ho zahrnovali otázkami, na které nedokázal odpovědět. Neexistovalo moc věcí, které by si média vychutnávala víc, než šokující vraždy na odlehlých místech na venkově. Skutečnost, že obětí byla starostova žena, činila příběh ještě přitažlivějším.
Při jízdě měl stažené okýnko, aby si mohl vychutnat čerstvý venkovský vzduch. Messenger mu vyznačil cestu na mapě a Jake si užíval pomalou cestu krajinou. Zadržený, kterého jede vyslechnout, čeká v cele a nikam mu neuteče.
Je dost dobře možné, že podezřelý, který sedí ve vězení v Hylandu, nemá ani s jednou vraždou nic společného. V době druhé vraždy byl držen ve vězení.
Ne, že by to prokazovalo jeho nevinu, pomyslel si Jake.
Pořád musel počítat s možností, že pracuje ve skupině dvou či více vrahů. Někdo se také mohl snažit kopírovat vraždu Alice Gibsonové.
Žádná verze by Jakea nepřekvapila. Během své dlouhé kariéry pracoval i na podivnějších případech.
Hned, jak zajel do Hylandu, povšiml si, jak ospale malé město působí – bylo menší než Dighton, který měl něco přes tisíc obyvatel. Projel okolo cedule, podle které zde žilo jen pár stovek obyvatel.
To stačí sotva, aby se tomu vůbec dalo říkat obec, pomyslel si Jake.
Policejní stanici našel v krátké řadě obchodů mezi ostatními průčelími. Zaparkoval na kraji silnice a spatřil, jak se tlustý muž v uniformě opírá o vchod a očividně nemá nic lepšího na práci.
Jake vystoupil z auta. Cestou ke stanici si všiml, že velký policista nemůže spustit oči z člověka přes ulici. Ten člověk měl na sobě bílý lékařský plášť a stál tam se založenýma rukama. Jake měl zvláštní pocit, že tito dva už tady stojí a v tichosti na sebe zírají poměrně dlouhou dobu.
Co se to tu děje? podivil se.
Došel k uniformovanému muži ve vchodě a ukázal mu svůj odznak. Muž se představil jako šerif David Tallhamer. V puse převaloval žvýkací tabák.
Znuděným tónem pozval Jakea dovnitř: „Pojďte, představím vám našeho hosta – jmenuje se Phil Cardin.“
Jake následoval Tallhamera dovnitř a ještě se ohlédl. Zjistil, že muž v bílém plášti se nepohnul z místa.
Vevnitř v budově policejní stanice představil Talhamer Jakea svému zástupci, který seděl s nohama na stole a četl si noviny. Zástupce na Jakea kývnul hlavou a pokračoval ve čtení novin.
Ze všech koutů malé kanceláře byla cítit znuděnost. Kdyby to Jake nevěděl, nikdy by si netipnul, že tito dva otrávení policisté řeší obzvlášť nechutnou vraždu.
Tallhamer odvedl Jakea do dveří v zadní části kanceláře. Dveřmi prošel do věznice. Věznice čítala jen dvě cely umístěné naproti sobě. Mezi nimi vedla úzká chodba. Obě cely byly zrovna obsazené.
V první cele spal na lehátku muž v poněkud obnošeném obleku a nahlas chrápal. Naproti seděl hned na první pohled naštvaný muž v džínech a tričku.
Tallhamer si vyndal klíče a odemkl celu, ve které byl sedící muž a řekl: „Máš návštěvu, Phile. Říká, že je opravdovej agent FBI.“
Jake vstoupil do cely, zatímco Tallhamer zůstal stát venku a držel dveře od cely.
Phil Cardin zamžoural očima na Jakea a pronesl: „FBI jo? Možná byste mohl naučit tady zástupce Dawga dělat svou práci pořádně. Nikoho jsem nezabil, natož svou bývalou manželku. Kdybych ji zabil, okamžitě bych se tím pochlubil. Takže mě odsud koukejte pustit.“
Jake se podivil: Řekl mu někdo o té druhé vraždě?
Jake nabyl dojmu, že Cardin o ní neměl tušení. Došel k závěru, že alespoň prozatím bude lepší, aby to pro něj dál zůstalo tajemstvím.
Jake k němu promluvil: „Mám na vás pár otázek, pane Cardine. Chcete zavolat svého právníka?“
Cardin se uchechtl a ukázal na spícího muže v protější cele.
„Toho už tady mám – svým způsobem,“ odpověděl Cardin.
Vzápětí zařval na muže: „Hej, Ozzie. Nechceš už vystřízlivět? Potřebuju právní zastoupení. Dohlídni na to, aby neporušili moje práva. I když počkej, mám pocit, že tohle už jsi prošvihnul, ty ožralej neschopnej šmejde.“
Muž ve zmačkaném obleku se posadil a promnul si oči.
„Proč tu sakra tak křičíš?“ zabručel. „Nevšimnul sis, že se snažím spát? Krucinál, moje hlava. To je bolest.“
Jake zůstal zírat s pusou dokořán. Tlustý šerif se srdečně zasmál, když viděl, jak je Jake šokovaný.
Tallhamer řekl: „Agente Crivaro, dovolte mi představit vám Oswalda Hinese, jediného právníka ve městě. Čas od času ho přidělíme jako obhájce. Příhodně jsme ho před nějakou dobou zatkli za opilost a výtržnictví, takže ho máme akorát po ruce. Ne že by to bylo něco neobvyklého.“
Oswald Hines si odkašlal a zabručel: „Jo, přesně tak. Tady mám něco jako svůj druhý domov – nebo by se to dalo nazvat spíš druhou kanceláří. V těchto situacích je šikovně umístěná. V tomhle stavu by se mi nikam chodit nechtělo.“
Hines se pomalu a dlouze nadechl. Díval se na všechny kalným pohledem.
Pak pronesl k Jakeovi: „Poslouchejte, agente nevím-jak-se-jmenujete. Jako obhájce tohoto muže trvám na tom, abyste ho nechal na pokoji. Už týden mu pořád někdo klade otázky. Ve skutečnosti je tu držen bezdůvodně.“
Právník se zívnutím dodal: „Vlastně jsem doufal, že už tu touhle dobou nebude. Tak ať je pryč, než se zase probudím.“
Právník se opět pokládal na postel, když šerif řekl: „Nespi, Ozzie. Máš tu práci. Přinesu ti kafe. Mám tě pustit z cely, abys byl blíž u svého klienta?“
„Nee, odsud to stačí,“ odvětil Ozzie. „Ale pospěš si s tím kafem. Víš, jak ho mám rád.“
Šerif Tallhamer se zasmál: „Jaké chceš tentokrát?“
„V nějakém hrnku,“ odsekl Ozzie. „Jdi už.“
Tallhamer odešel zpět do kanceláře. Jake chvíli pozoroval vězně.
Nakonec Jake začal: „Pane Cardine, pokud vím, tak nemáte
