se na tváři objevil úšklebek: „Ne, ale nikdo mi ani nemůže dosvědčit opak, že ne?“
Jak tak Jake koukal na Cardinův posměšný výraz, přemítal: Je vinný a posmívá se mi?
Nebo jen nechápe závažnost své situace?
Jake se zeptal: „Jaké jste měli s bývalou manželku v době vraždy vztahy?“
Právník ostře vykřikl: „Neodpovídej na otázku, Phile.“
Cardin se podíval do druhé cely a řekl: „Drž hubu, Ozzie. Neřeknu mu nic, co už jsem neřekl asi stokrát předtím šerifovi. Nic se tím nezmění.“
Pak se podíval na Jakea a jízlivě poznamenal: „Mezi mnou a Alicí to bylo naprosto skvělé. Náš rozvod proběhl v přátelské atmosféře. Nikdy bych jí nezkřivil jediný vlásek na té její hezké hlavičce.“
Zrovna se vrátil šerif a podal právníkovi hrnek kávy.
„Ale hovno přátelský,“ řekl šerif Cardinovi. „V ten den, kdy byla zavražděná, jsi vtrhl do salónu krásy, kde pracovala, a přímo před jejími klientkami jsi na ni řval, že ti zničila život, k smrti ji nenávidíš a chceš, aby byla mrtvá. Proto jsi tady.“
Jake si strčil ruce do kapes a řekl: „Mohl byste mi laskavě říct, co to mělo znamenat?“
Cardinovi se vztekem zkřivily rty.
„Byla to všechno pravda – myslím to, že mi zničila život. Od té doby, co mě vyhodila a vzala si toho zatracenýho doktora, jde všechno od desíti k pěti. Ten den jsem zrovna dostal padáka. Dělal jsem kuchaře v bistru u Micka.“
„A to byla její vina?“ zajímal se Jake.
Cardin se zadíval Jakeovi zpříma do očí a procedil skrz zatnuté zuby: „Všechno je její vina.“
Z nenávisti, kterou slyšel v Cardinově hlase, přeběhl Jakeovi mráz po zádech.
Obviňování ostatních mu jde, napadlo ho.
Jake už měl co do činění s mnohými lidmi, kteří nedokázali přijmout odpovědnost, za to, co se v jejich životech pokazilo. A nebyli to vrazi. Byl si moc dobře vědom, že Cardinův nezkrotný vztek, může stěží považovat za důkaz jeho viny. Ale naprosto chápal, proč byl Cardin ihned zatčen.
Jake měl ale stále na paměti, že držet Cardina ve vazbě teď, když se odehrála další vražda, byla už věc jiná. Podle toho, co velitel Messenger řekl Jakeovi v Dightonu, neexistoval žádný jednoznačný důkaz, který by Cardina spojoval se spáchaným zločinem. Jediným důkazem bylo vyhrožování v minulosti a navíc nedávný výlev v salónu krásy, kde pracovala Alice. Vše se týkalo jen vedlejších okolností.
Pokud ho neusvědčí něco, co prozradí teď.
Jake řekl Cardinovi: „Chápu to tedy tak, že jakožto bývalý manžel zrovna netruchlíte.“
Cardin odsekl: „Možná bych truchlil, kdyby mě Alice tak nezničila. Celé manželství mi vštěpovala, co jsem za ubožáka – jako by si pomohla tím hnusákem, se kterým se dala dohromady. Dokud jsme se nerozvedli, tak jsem ale nebyl ubožák. Až, když jsem zůstal sám, tak se všechno začalo hroutit. Je to nefér…“
Jake poslouchal, jak si Cardin dál stěžoval na svou bývalou. Zjevně byl zahořklý – a měl zlomené srdce. Jake měl podezření, že Cardin nikdy nepřestal Alice milovat, nebo po ní alespoň toužit. Nějaká jeho část se nevzdávala liché naděje, že skončí opět spolu.
Nicméně láska, kterou k ní cítil, byla zjevně chorobná, zvrácená a vzbuzovala v něm posedlost – rozhodně to nebyla v jakémkoli smyslu zdravá podoba lásky. Jake věděl o spoustě vrahů, které poháněl přesně tenhle pocit, který oni označovali za lásku.
Cardin na okamžik přestal vykřikovat a zeptal se: „Chci se zeptat – je pravda, že byla obmotaná ostnatým drátem?“
S úsměvem zakroutil hlavou a dodal: „Pane jo, to je tak… kreativní.“
Jake se nad těmi slovy lehce otřásl.
Co tím přesně Cardin myslel?
Obdivoval snad něčí dílo?
Nebo si snad potutelně vychutnával vlastní důvtipnost?
Jake dospěl k závěru, že přišel čas zkusit z něj dostat informace ohledně druhé vraždy. Pokud měl Cardin komplice, který zavraždil Hope Nelsonovou, třeba by se Jakeovi podařilo ho přimět k přiznání. Věděl ale, že na něj musí jít opatrně.
Zeptal se: „Pane Cardine, znáte ženu z Dightonu, která se jmenuje Hope Nelsonová?“
Cardin se podrbal na hlavě a odpověděl: „Nelsonová… to jméno znám. To je starostova žena, ne? Nebo něco takovýho?“
Šerif Tallhamer, který se opíral o mříže z venku cely, zavrčel: „To je mrtvá žena.“
Jake potlačil zaúpění nad promarněnou šancí. Neměl v plánu prozradit Cardinovi celou pravdu takhle napřímo. Chtěl si dávat na čas a zkusit zjistit, jestli ví, co se stalo s Hope Nelsonovou.
Právník ve vedlejší cele vyskočil na nohy.
„Mrtvá?“ vyjekl. „O čem to sakra mluvíte?“
Tallhamer vyplivnul trochu tabáku na betonovou podlahu a řekl: „Včera v noci byla zavražděná – úplně stejným způsobem jako byla zavražděná Alice. Pověšená na plotový sloupek, omotaná ostnatým drátem.“
Ozzie, jako by okamžitě vystřízlivěl, vyštěkl: „Proč tu teda zatraceně ještě držíte mého klienta? To si snad myslíte, že zabil další ženu včera v noci, zatímco tu byl zamčený?“
Jake ztratil naději. Jeho taktika byla zkažená a věděl, že další otázky k ničemu nepovedou.
I přesto se znovu obrátil na Cardina: „Znal jste Hope Nelsonovou?“
„Jsem snad právě odpověděl, ne?“ řekl Cardin poněkud překvapeně.
Jake ale nedokázal rozlišit, jestli je Cardinovo překvapení opravdové nebo ho jen předstírá.
Ozzie popadl mříže vlastní cely a zařval: „Koukejte zatraceně mého klienta hned propustit, nebo vás poženu před soud!“
Jake potlačil povzdech.
Ozzie měl samozřejmě pravdu, i když…
A najednou se probere v ten nejlepší čas.
Jake se otočil na Tallhamera a pronesl:
