muž, podobné konstituce jakou měl Jake, mu vykročil vstříc, aby ho pozdravil.
„Graham Messenger, velitel zdejší policie v Dightonu,“ řekl a potřásl Jakeovi rukou. „V těchto končinách jsme si užili jen pár takhle ohavných případů. Pojďte se podívat na tenhle.“
Jake ho následoval k plotovému sloupu, kde, jak se dalo očekávat, visel podivný balík, který držel pohromadě lepicí páskou a ostnatým drátem. Jake zahlédl tvář a ruce, které napovídaly, že v balíku se ukrývá člověk.
Messenger řekl: „Předpokládám, že o Alice Gibsonové, předešlé oběti nalezené poblíž Hylandu, už víte. A tady se opakuje úplně stejná situace. Oběť se tentokrát jmenuje Hope Nelsonová.“
Crivaro se zeptal: „Byla pohřešovaná před tím, než se našlo tělo?“
„Ano, bohužel byla,“ odpověděl Messenger a ukázal na zjevně otřeseného muže středního věku, který stál poblíž jednoho ze služebních vozů. „Támhle stojí starosta Mason Nelson, manžel Hope Nelsonové. Včera večer pracovala v obchodě se zbožím pro farmáře, který vlastní, ale nevrátila se v očekávanou dobu domů. Volal mi uprostřed noci a zněl dost vyděšeně.“
Policejní šéf provinile pokrčil rameny.
„No, běžně tu někdo na chvíli zmizí a pak se zase objeví. Řekl jsem mu, že se na to podívám dnes, pokud se do té doby nenajde. Neměl jsem tušení…“
Messengerův hlas zeslábl. Povzdechl si, zakroutil hlavou a dodal: „Nelsonovým patří v Dightonu spousta majetku. Vždy to byli dobří, slušní lidé. Tohle si nebohá Hope nezasloužila. Ačkoli, neumím si představit, kdo by si tohle zasloužil.“
Přistoupil k nim další muž. Byl starší, měl protáhlou tvář, bílé vlasy a hustý nemoderní knírek. Velitel Messenger ho představil jako Hamishe Crosse, vrchního soudního lékaře v této oblasti. Cross se stéblem trávy v puse vypadal uvolněně a zdálo se, že ho zajímá, co se děje.
Zeptal se Jakea: „Už jste někdy něco takového viděl?“
Jake nereagoval. Samozřejmě by odpověděl, že neviděl.
Jake se vedle balíku sehnul, aby ho blíže prozkoumal.
Obrátil se na Crosse: „Předpokládám, že jste pracoval i na té předchozí vraždě?“
Cross přikývl a sklonil se k Jakeovi a zatočil stéblem trávy v puse.
„Ano, pracoval,“ řekl Cross. „A tahle je téměř totožná. Jisté je, že nezemřela tady. Byla unesená, svázaná nejprve lepicí páskou, pak ostnatým drátem a pak pomalu vykrvácela. Anebo se ještě předtím udusila. Způsob, jakým je svázaná, jí sotva umožňoval volně dýchat. Nejsou zde stopy po krvi, takže to, co jsem popsal, se odehrálo někde jinde.“
Jake koukal na její tvář a ruce. Byly bílé, skoro jako by byly z papíru. Leskly se ve svitu dopoledního slunce jako kusy porcelánu. Zdálo se mu, že spíš než jako člověk, vypadá jako nějaká zvrácená bizarní socha.
Kolem těla se shromažďovalo několik much. Neustále si sedaly, pohybovaly se kolem a pak zase odlítaly. Vypadalo, že jsou z tohoto záhadného objektu dost zmatené.
Jake se postavil na nohy a zeptal se Messengera: „Kdo našel tělo?“
Odpovědí mu byl mužský hlas, který křičel: „Co se tu sakra děje? Jak dlouho tu ještě budete?“
Jake se otočil a uviděl, jak se k nim blíží dlouhovlasý muž s neupravenými vousy. Oči se mu blýskaly vztekem a pronikavý hlas se mu třásl.
„Kdy už k čertu odvezete tuhle – tuhle věc pryč? Přiděláváte mi samé problémy. Musel jsem kvůli tomu nechat dobytek na spasené pastvině. Dneska mě čeká ještě spousta práce. Jak dlouho to ještě potrvá?“ zaječel.
Jake se obrátil na Hamishe Crosse a potichu řekl: „Teď už můžete tělo odvézt.“
Cross přikývl a rozdal svému týmu rozkazy. Pak odvedl rozčíleného muže pryč a ve snaze ho uklidnit k němu tiše promlouval.
Messenger objasnil Jakeovi situaci: „To je Guy Dafoe, vlastník tohoto pozemku. Místní hipík, který zde má organickou farmu. Neprovozuje ji příliš dlouho. Ukázalo se, že zdejší oblast je vhodná k chovu trávou krmeného organického hovězího. Organické farmy v současnosti hýbou zdejší ekonomikou.“
Velitelův telefon zazvonil. Přijal hovor a po chvíli ticha řekl Jakeovi: „To je Dave Tallhamer, šerif z Hylandu. Asi jste slyšel, že máme ve vazbě podezřelého z první vraždy – Philipa Cardina. Bývalý manžel první oběti a darebák, co neměl alibi. Tallhamer ho považoval jednoznačně za vinného. Ale řekl bych, že další vražda mění situaci, že? Dave se ptá, jestli má toho chlápka pustit.“
Jake se na okamžik zamyslel a odpověděl: „Ne, dokud s ním nepromluvím.“
Velitel Messenger zvědavě přimhouřil oči a řekl: „No, když je někdo zavřený v cele v době vraždy, tak mu to dává celkem neprůstřelně alibi, ne?“
Jake potlačil netrpělivý povzdech.
Suše zopakoval: „Chci si s ním promluvit.“
Messenger přikývl a vzal si telefon zpátky k uchu.
Jake teď neměl náladu cokoli vysvětlovat. Pravdou bylo, že o podezřelém ve vazbě nic nevěděl, včetně toho, proč je podezřelý. Jake si byl jen dobře vědom, že Philip Cardin mohl mít komplice, který spáchal tuto další vraždu, nebo…
Bůhví, co se vlastně děje.
V této fázi vyšetřování bylo vždy tisíce otázek a žádné odpovědi. Jake doufal, že nebude trvat dlouho, než se to změní.
Zatímco Messenger stále mluvil do telefonu, Jake se vydal k manželovi oběti, který se opíral o policejní vůz a zíral do prázdna.
Jake promluvil: „Upřímnou soustrast, pane Nelsone. Jsem zvláštní agent Jake Crivaro a pomůžu dostat vraha vaší ženy před soud.“
Nelson zlehka přikývl a působil jako by příliš nevnímal, co mu říká.
Jake se pevným hlasem zeptal: „Pane Nelsone, netušíte, kdo by to mohl udělat? Nebo proč by to někdo dělal?“
Nelson se na něj podíval se zmateným výrazem.
„Cože?“ řekl. Pak opakoval: „Ne, ne, ne.“
Jake věděl, že nemá cenu ptát se ho na další otázky. Alespoň ne teď. Očividně byl v šoku. Což nebylo žádné překvapení. Jeho žena byla mrtvá a navíc zemřela obzvláště bizarní
