nezačít se uprostřed věty smát. „Jak dobře znáte Taylor Jansenovou?“
„Můžete mi říkat Chianti,“ nabídla mu, aniž by měla tušení, jak těžké by to pro něj mohlo být. „Znám ji trochu. Chci říct, pracujeme ve stejné posilce. Skoro každý den spolu prohodíme pár slov. Ale kamarádkami nebo tak bych nás nenazvala. Taylor se hrozně soustředí na své klienty a s nějakým klábosením se moc nezdržuje. Proč se vlastně ptáte? Provedla snad něco?“
„Jedná se jen o rutinní otázky. Nemusíte si s tím dělat hlavu,“ ujistila ji Jessie, neboť nechtěla prozrazovat pravdu, dokud jim to nebude vyhovovat. „Co byste nám mohla říct o jejím bývalém příteli? O tom, co ji občas vozil do práce?“
„Tak to by byl Gavin. Gavin Peck.“
„Povězte nám tedy něco o Gavinovi, Chianti,“ vybídla ji Jessie konverzačním tónem.
„Dobře,“ souhlasila a její dosavadní nervozita z ní téměř okamžitě opadla. „Gavin je pořádné dílo. Je to svalovec, to každopádně. Mám dojem, že dokonce vyhrál pár soutěží ve vzpírání. A taky je – jak bych to řekla pěkně – divoký.“
„Co tím myslíte?“ chtěl vědět Ryan.
„Je prostě hrozně intenzivní. Dřív jsem cvičila v posilovně, kam chodí i on, a vždycky jsem ho tam vídala úplně nabuzeného – má v sobě strašně moc energie. Taylor má taky spoustu energie. Jenomže ta její se projevuje kontrolovanějším způsobem. Zato on má tendence k výbuchům.“
„Vybuchl někdy na Taylor?“ vyzvídala Jessie.
„Viděla jsem je spolu jen párkrát, a to se k ní tak nikdy nechoval. Myslím ale, že ten rozchod nevzal zrovna nejlíp.“
„Podle čeho tak soudíte?“ zeptal se Ryan a věnoval Chianti pohled, který měl znamenat „hltám každé vaše slovo“. Málem se před ním rozplynula slastí.
„Zaslechla jsem, že prý sem párkrát přišel a ochranka ho musela poslat pryč,“ vysvětlovala s lehkým zarděním. „Nevím, kolik je na tom pravdy. Ale na Gavina by to sedělo. Působí trochu jako stalker. Navíc má dost možná důvod k žárlivosti.“
„Kvůli čemu?“ pobízela ji Jessie.
„Nechci šířit drby, ale Taylor umí občas s klienty pořádně flirtovat.“
V tu chvíli kolem nich prošel bledý, břichatý třicátník v šedém tílku.
„Ahoj, Chianti,“ pozdravil ji nesměle.
„Nazdar, Brette, náš trénink v jedenáct pořád platí?“ ujišťovala se a blýskla po něm svým super zářivým chrupem.
„Jasně.“
„Výborně, zlato. Ať nám ty bicepsy hezky rostou, co? Za moment jsem tam.“
Sotva zmizel, úsměv se jí z obličeje vytratil a ona obrátila pozornost zpátky k Jessie.
„Kde jsme to skončili?“ otázala se.
„Právě jste říkala, jak uměla Taylor flirtovat,“ připomněla jí Jessie s kamennou tváří.
„Přesně tak.“
„Opravdu?“ dorážela na ni Jessie. „My jsme naopak slyšeli, že se chovala velice profesionálně.“
„Tady v posilovně, jasně. Já ji ale přistihla na telefonu, jak si domlouvá soukromé tréninkové lekce. Managementu se to samozřejmě nelíbí, takže se tím veřejně nikde nechlubila. Při těchto hovorech ovšem mluvila tónem, který byl podstatně míň… profesionální.“
„Myslíte, že poskytovala víc, než jen tréninkové lekce?“ nadhodila Jessie.
„To vám nepovím,“ pokrčila Chianti rameny. „Kdo ví, jestli je promiskuitní nebo jen tak provokuje. Vedení nad tím každopádně přivírá oči, protože k Taylor chodí tolik klientů, co tu utrácí velké peníze. Nechtějí riskovat, že přijdou o jejich členství, chápete? Kolikrát se klidně pár dní neukáže a nikdo jí na to neřekne ani slovo. Kdybych si něco takového dovolila já, okamžitě letím. Popravdě řečeno jsem ji tu už chvíli neviděla. Automaticky jsem usoudila, že jde zase o to samé. Teď jste mě ale znervóznili. Je v pořádku?“
Jessie se úkosem podívala po Ryanovi, aby mu naznačila, že podle ní nastal ten pravý čas. Hernandez přikývl na souhlas a přistoupil k Chinati blíž.
„Obávám se, že není,“ odvětil tiše. „Taylor je mrtvá.“
Jessie pozorně sledovala, jak Chianti na zprávu zareaguje. Trenérčin umělý úsměv rázem povadl. Hleděla na ně nevěřícnýma očima.
„Promiňte. Cože?“
„Taylor Jansenovou našli dnes ráno mrtvou v jejím bytě,“ sdělil jí Ryan bez emocí.
Zdálo se, že Chianti tu informaci zpracovává a zpětně si uvědomuje smysl všech těch otázek, na něž jim právě odpověděla. Netrvalo dlouho a šok jí v obličeji vystřídalo něco mezi obavami a zvědavostí.
„Zavraždili ji? Udělal to Gavin?“
V hlase jí nezaznívala ani špetka soucitu a Jessie měla chuť ji za to praštit. Ať už kamarádky byly nebo ne, to ta ženská nemohla aspoň na minutku předstírat trochu zármutku? Její reakce však podle Jessiiných zkušeností nevypovídala ani o vině.
Na tváři se jí zračil hlad po drbech a holá touha po dalších podrobnostech, což Jessie prozradilo, že je sama nezná. Ryan měl sice pravdu, když tvrdil, že podezřelí jsou všichni, Jessie se nicméně na základě svých profilujících znalostí přikláněla k názoru, že Chianti nebude moc velká kandidátka.
„V současné době nemáme ještě o příčině úmrtí informace,“ oznámil jí Ryan a pak neochotně dodal, „Připadalo vám někdy, že Taylor trpí depresí?“
„No páni,“ vydechla Chianti a vypoulila oči. „Tak ona se zabila sama?“
„Odpovězte prosím na otázku, slečno Rosselliniová,“ vyštěkla Jessie, které již docházela trpělivost.
Chianti se zatvářila poněkud dotčeně, po chvilce však uposlechla.
„Ne,“ přiznala, jako by ji to zklamalo. „Abych řekla pravdu, vždycky na mě působila velice vyrovnaně. Nikdy jsem ji neviděla ani moc v oblacích, ani moc na dně. Fakt by mě překvapilo, kdyby se ukázalo, že si to udělala sama.“
Jessie se pokusila skrýt své vlastní zklamání. Ze všech lidí, se kterými dosud mluvili, si ani jeden nemyslel, že by Taylor spáchala sebevraždu. A přitom zatím neměli žádné důkazy, jež by svědčily o jiné možnosti.
„Existuje kromě Gavina ještě někdo, kdo by vůči ní mohl chovat zášť – třeba některý
