maličký. Ani mě nenapadne. Kdo by poslouchal, co říká ta stařičká, zlostná, zpátečnická fosilie! Co dělat, narodil se o půl hodiny dřív než já. To je předěl generací, synáčku. Jenže kola dějin se nedají zastavit; nastupuje nové, o půl hodiny mladší pokolení – (Táhne na šachovnici.) D5. D5. Myslím, že to nepůjde tak, jak si tatínek představoval. (Bere tah zpátky.)
KORNEL: Mně ty verše neukážeš, Toni?
TONI: To bych je musel dřív vypilovat.
KORNEL (utírá si prsty do koudele): Jen to nech, jak to je. Čím víc se něco předělává, tím je to horší.
TONI (podává mu papír): Ale nesmíš se mi smát, Kornele.
PETR (nad šachovnicí): Kdepak, Kornel se nikdy nesměje. Kornel se jenom přísně podívá, není-li tam nějaká podvratná tendence, například volný verš –
TONI: To přece není ve volném verši!
PETR: Tvé štěstí, Toni. Jinak by tě Kornel vyhlásil za národního zrádce a bolševika. Nesmíš být destruktivní element, Toni. To nech na mně. Já jsem černý Petr rodiny. – Co abych hnul tady tím běžcem? (Kroutí hlavou.) Ne, to bych si odkryl hruď, a bílý by mě zasáhl rovnou do srdce. Počkat. – Ty Krásná Neznámá však přicházíš –
TONI: Nech Kornela číst!
PETR: Promiň, já myslím nahlas. To dělá ten řečnický talent.
KORNEL (odkládá papír): Hrůza!
TONI: Je to špatné?
KORNEL: Děsné! Petře, z toho kluka bude básník! Taková slušná důstojnická rodina – Co myslíš, nemáme mu nařezat?
TONI (nesmírně šťasten): Tobě se to opravdu líbí?
KORNEL (přátelsky ho zatřepe za vlasy): No, musíš se ještě hodně učit, Toni. A se smrtí si nezačínej, rozumíš? To není nic pro tebe, ty maminčin poklade! Ono se taky může básnit o životě –
TONI: Myslíš, že bych měl psát dál?
KORNEL (začíná znovu čistit pušku): Inu to víš, v naší rodině dělá každý něco jiného. Taková rodinná kletba myslím.
PETR: Víš už, že se dnes náš Jirka asi pokusí o rekord?
KORNEL (přestane čistit): Kdo to povídal?
PETR: Toni. Prý mu Jiří řekl, aby mu držel palec.
TONI: Ježíš, já jsem na to zapomněl! (Honem svírá ruce.)
KORNEL (podívá se oknem ven): Počasí má pěkné; kdyby měl trochu štěstí –
TONI: Jaký to má být rekord?
PETR: Výškový.
KORNEL: Se zatížením. (Skloní se znovu nad puškou.)
TONI: To musí být úžasný pocit… letět tak vysoko… kroužit tam, kde už je jen to modré, a zpívat si: ještě výš! ještě výš!
PETR: Hlavně na ruce to musí zábst, člověče.
KORNEL: Vsaďte se, že Jirka ten rekord jednou udělá. Jiří je po tatínkovi.
TONI: Čím?
PETR (ponořený do šachů): Bravurou.
KORNEL (nad puškou): Smyslem pro povinnost, Petře.
TONI: Vy jste aspoň tatínka znali, ale já – Byl náš Ondra taky po tatínkovi?
KORNEL: Byl. Proto šel tam dolů.
TONI: A ty?
KORNEL: Já se o to snažím, Toni. Dělám, co mohu.
TONI: A Petr?
KORNEL: Ten se zoufale snaží, aby byl po něm co nejmíň.
PETR: Já? Kamaráde, já se zoufale snažím dořešit jeho šachové úlohy.
KORNEL: Leda to, ale jinak… To by se chudák tatínek divil, člověče. Major od jízdy, a tadyhle syn mu chce převracet svět. Hotová rodinná tragédie. – Čím to je, že ty pušky po tatínkovi tak chytají rez?
PETR: Nevěř mu, synu. Tatínek byl vždycky tam, kde se šlo dopředu. To já mám po něm. (Táhne na šachovnici.) Pročež černý pěšec postupuje na f4. Bílý se brání.
KORNEL: Bílý se brání? Ukaž! (Přejde k šachovnici.)
PETR: Černý přechází v útok. Bílý ztrácí půdu.
KORNEL (nad šachovnicí): Počkej, černý Petře, to by nebylo fér. Tatínek by táhnul tím koněm na d5.
PETR: Možná, ale dnes je jiná doba. Tatínek byl kavalerista, kdežto mé srdce je na straně pěších. Pěší jde vždycky dopředu. Pěšák může padnout, ale nemůže couvnout. Pióni světa, spojte se!
KORNEL: Ale kdyby šel kůň na d5 –
PETR: Nesahat do mé hry!
KORNEL: To je tatínkova hra. Koukej, s d5 dá bílý třetím tahem mat.
PETR: Jenže to já právě nechci, bratříčku. Já chci bílého porazit. Pročež černý pión postoupí na barikádu a zažene bílého koně –
KORNEL: Safra, tak to je chyba v úloze. S tím úloha nepočítala.
PETR: Tak vidíš. Úloha připouští dvojí řešení, vaše blahorodí.
KORNEL: To první je tatínkovo.
PETR: A to druhé je revoluční. Dopředu s utlačenými pióny! Bílá věž je ohrožena. Pozor!
KORNEL: Poslechni, Petříčku, dej toho černého sedláka zpátky. Takhle bys pokazil celou hru.
PETR: Jakou hru?
KORNEL: Tatínkovu. Tati by táhl na d5.
PETR: Tati byl voják, člověče.
