Já bych chtěl vidět, jak by to dohrál tatínek.
PETR: Teď už se hraje jiná partie. To už není tatínek. To jsme my. Marně kopeš, bílý koni; nic už nezastaví černého pióna na jeho postupu. Čtvrtým tahem bude z něho všemohoucí dáma – ale my tomu říkáme jinak.
KORNEL: Jak?
PETR (najednou vážně): Nová vláda, bratříčku. Vláda černých. Však už se toho dočkáme.
KORNEL: Toho ne, Petře. Ještě zbývá jeden tah.
PETR: Který?
KORNEL: Tenhle! (Rozmetá rukou figurky na šachovnici.)
PETR: Aha. Tomu se říká cesta násilí. (Vstává.) Taky dobře. To si tedy vyřídíme jinak.
TONI (který na pohovce četl, zvedá hlavu a křičí skoro hystericky): Tak nechte už té politiky! Já to nesnesu!
KORNEL: Ale vždyť je to jen hra, ty citlivko! My si jen chceme zašermovat, viď, Petře?
TONI: To není žádná hra! Já vím, co si myslíte!
PETR: Správně, Toni. To je hrozně vážná věc. Boj starého a nového světa. Ale neboj se, já připíchnu Kornela jako brouka. In tyrannos! (Naráží na hlavu divošskou přílbu.) Ať zhyne starý podlý svět! Bububu, Kornele!
KORNEL (narazil si přílbu kavaleristy): Už jdu. (Snímá ze stěny dva kordy.) Račte si vybrat, pane nepříteli!
PETR (ohýbá jeden kord): Dobrá. Ale boj stejnými zbraněmi, lidi, to už se ani nedělá. Hrozně staromódní. (Oba se postaví do střehu.) Tak, Toni, vel!
TONI (zarývá se očima do knihy a zacpává si uši): Já nechci!
KORNEL: Pozor – teď!
(Oba se smíchem šermují.)
PETR: La! La!
KORNEL: Ala!
PETR: Pryč s tyrany a zrádci všemi! La! La!
KORNEL: La!
PETR: První zásah!
KORNEL: Rameno. Lehká rána. Boj trvá se střídavým štěstím.
PETR: A potom budem vládnout my!
KORNEL: Na to si počkáš! Touché!
PETR: Pouhé škrábnutí. La! La! Kupředu, černý pióne!
KORNEL: Oho, stojíme jako skála, pane! La! La!
PETR: Poslední bitva vzplála – Toccato!
KORNEL: Kdepak! Ale tumáš! – (Zastaví se.) Počkej, nebolelo to, Petříčku?
PETR: To nic není. En garde!
(Překocené stolky a taburety.)
PETR: La!
KORNEL: Ala!
PETR: Stop! Tohle by byla krční žíla, Kornele. Jsi mrtev.
KORNEL: Raněn, ale bojuje se dál. Do posledního dechu. Ala!
TONI (křičí): Přestaňte!
PETR: Hned to bude, Toni. Pión útočí. Ha! Ha! Starý svět se kácí –
KORNEL: Finito! Tak tohle ti šlo přímo do srdce, Petře. (Skloní kord.)
PETR (zdraví kordem): Děkuju, jsem mrtev.
KORNEL (zdraví kordem): Je mi líto.
PETR: Ale za mnou povstávají tisícové černých piónů – Hurá, kamarádi!
(Vejde Matka a stane na prahu.)
MATKA: Hoši, hoši, co tu zase děláte!
PETR: Jej, maminka. (Zavěšuje honem kord na stěnu.) Kornel mě právě zabil, mami. Ranou do srdce. (Odkládá přílbu.)
KORNEL (zavěšuje kord): Ale mně Petr probodl krk, maminko. Taky prima rána. (Odkládá přílbu.)
MATKA: Vy dvě dvojčata se musíte pořád rvát! Koukejte, vy dareby, tady to zase vypadá! Zrovna tatínkův pokoj!
PETR: My to zase dáme do pořádku, mami, jen se nestarej. Pojď, Kornele!
(Oba zběžně dělají pořádek, zvedají pokácené stolky a taburety.)
MATKA: Nechte to, já znám váš pořádek, vy mužští! Čím víc děláte pořádek, tím je to horší.
KORNEL (na všech čtyřech, narovnává koberec): Hned to bude, mami. Pusť, Petře!
PETR (rovněž na všech čtyřech, odstrkuje ho): Pusť ty! (Než se kdo naděje, popadnou se do křížku a válejí se po podlaze.) Půjdeš na lopatky!
KORNEL (supí): Zkus to!
PETR: Jen počkej! (Kutálejí se po pokoji.)
MATKA: Tak už dost! Vy to tu jednou opravdu všecko rozbijete! Že se nestydíte, takoví velcí – Co si o vás pomyslí Toni?
PETR (pouští Kornela): Pojď, Toni, já tě to taky naučím!
TONI: Já nechci!
MATKA: Toniho nechte. A už ať vás tady nevidím! Toni, proč se do sebe dostali?
TONI: Petr nechtěl táhnout na d5.
KORNEL (sbírá na zemi šachové figurky): Víš, mami, to byl tatínkův tah. Já jsem jenom hájil rodinnou tradici.
PETR: Není pravda, mami. Úloha připouštěla dvojí výklad.
KORNEL (staví figurky na šachovnici): Tak proč ji nehrát jako tatínek?
PETR: A proč ji nehrát jinak? Dnes by ji tati taky třeba hrál jako já.
MATKA:
