se, podívala se skrz plameny a uviděla svou matku, která na ni čekala až na konci, na druhé straně pole. Cítila mír, když konečně věděla, že bude v náručí své matky.
Já jsem zde, Kyro, zavolala. Pojď ke mně.
Kyra se dívala do plamenů a jen matně rozeznávala obličej své matky, byl téměř průhledný, částečně schovaný za tyčící se zdí z plamenů. Kráčela hlouběji mezi praskající plameny, až ji ze všech stran obklopovaly, nebyla schopná zastavit.
Najednou zazněl mocný výkřik, dokonce přehlušil i oheň a ona se podívala vzhůru a byla užaslá, když viděla nebe plné draků. Kroužili a pištěli a zatímco je sledovala, jeden ohromný drak zahřměl a vrhl se přímo po ní.
Kyra cítila, že pro ni jde smrt.
Jak se drak blížil, jeho pařáty se roztáhly, najednou se pod ní propadla zem a Kyra cítila, jak padá, řítí se dolů k zemi, zemi plné plamenů, místa, ze kterého nebude moci uniknout.
Kyra otevřela překvapeně oči, zhluboka dýchala. Podívala se kolem sebe, přemýšlela, kde je, cítila bolest v každičkém kousku svého těla. Cítila bolest v obličeji, její tváře byly nateklé a pulzovalo v nich, těžko se jí dýchalo, byla hlavou v blátě. Uvědomila se, že leží obličejem v blátě, zabořila do něj dlaně a pomalu se odtlačila, otřela si z obličeje bláto a přemýšlela, co se stalo.
Najednou zaznělo burácení a Kyra se podívala vzhůru a pocítila vlnu hrůzy, jak si všimla něčeho na nebi, co bylo velice skutečné. Vzduch byl plný draků všech tvarů, velikostí a barev, všichni kroužili, pištěli, plivali oheň, byli rozlícení. Zatímco je sledovala, jeden se vrhl střemhlav dolů a plivl sloupec ohně až k zemi.
Kyra se ohlédla a podívala se kolem sebe a její srdce zabušilo, když si uvědomila, kde je: v Androsu.
Najednou se rozpomněla. Letěla na Theonovi, spěchala zpět do Androsu, aby zachránila svého otce, když byli na nebi napadeni tímto hejnem draků. Objevili se zničeho nic, pokousali Theona, srazili je dolů k zemi. Kyra si uvědomila, že omdlela.
Nyní se vzbudila do vlny horka, příšerného pištění, v chaotickém hlavním městě, rozhlédla se a viděla, že je hlavní město v plamenech. Všude lidé utíkali o život, křičeli, zatímco na ně padaly vlny ohně jako bouře. Vypadalo to, jako by přišel konec světa.
Kyra slyšela namáhavé dýchání a její srdce zabolelo, když viděla blízko ležet Theona, byl na boku, zraněný, z jeho šupin tekla krev. Oči měl zavřené, jazyk mu visel z tlamy ven a vypadal, že je na pokraji smrti. Uvědomila si, že jediný důvod, proč byli stále naživu, bylo, že ona a Theon byli pod horou suti. Museli padnout na budovu, která se na ně zřítila. Alespoň jim poskytla úkryt mimo pohled draků vysoko nahoře.
Kyra věděla, že musí ona i Theon odtud okamžitě pryč. Neměli moc času, než si jich všimnou.
“Theone!” pobízela ho.
Otočila se a nadzvedla se, tlačená sutí, konečně se jí podařilo odtlačit ohromný kus suti ze zad, čímž se osvobodila. Potom přispěchala k Theonovi a divoce odhazovala kupu suti z něj. Podařilo se jí odtlačit většinu kamení a přesto jak zatlačila na ohromný balvan na jeho zádech, který jej tlačil k zemi, nepodařilo se jí to. Znovu a znovu se s ním snažila hnout, ale ať se snažila jakkoli, nepohnul se.
Kyra přeběhla k Theonově tváři a chtěla ho probudit. Hladila ho po šupinách a on pomalu otevřel oči. Ale pak je zase znovu zavřel, tvrdě s ním zatřásla.
“Vzbuď se!” dožadovala se Kyra. “Potřebuji tě!”
Theon znovu otevřel trochu oči, potom se otočil a podíval se na ni. Když ji poznal, uviděla v jeho očích bolest a zuřivost. Snažil se pohnout, vstát, ale byl příliš slabý; balvan na něj příliš tlačil.
Kyra na balvan zuřivě tlačila, ale pak začala plakat, když si uvědomovala, že s ním nemůže pohnout. Theon byl uvězněn. Zemře zde. A ona také.
Kyra zaslechla zahřmění, podívala se vzhůru a uviděla masivního draka se špičatými zelenými šupinami, který si jich všiml. Divoce zahřměl a potom se vrhl střemhlav přímo na ně.
Nech mě tu.
Zaslechla Kyra hlas, který se ozýval hluboko v jejím nitru. Byl to Theonův hlas.
Schovej se. Jdi daleko odtud. Dokud je ještě čas.
“Ne!” vykřikla, třásla se a odmítala ho opustit.
Jdi, ponoukal ji. Nebo tady oba zemřeme.
“Tak tu oba zemřeme!” vykřikla odhodlaně. Neopustí svého přítele. Nikdy.
Nebe potemnělo a Kyra se podívala nahoru a uviděla, jak se ohromný drak přiblížil s roztaženými drápy. Otevřel tlamu, vycenil řadu ostrých zubů a ona věděla, že to nepřežije. Ale bylo jí to jedno. Neopustí Theona. Smrt si ji vezme. Ale ne zbabělost. Nebojí se smrti.
Jen toho, že by nežila správně.
KAPITOLA ČTVRTÁ
Duncan s ostatními utíkal ulicemi Androsu, belhal se, snažil se udržet tempo s Aidanem, Motleym a mladou dívkou, Cassandrou, zatímco Aidanův pes, Bílý, ho kousal do pat, aby ho pobídl k rychlejšímu tempu. Za paži ho táhl starý a důvěryhodný vůdce, Anvin, jeho nové páže Septin po jeho boku, které se snažilo ho udržet v běhu, ale sám s tím měl hodně práce. Duncan viděl, jak je jeho přítel zraněný a dotklo se ho, že je v takovém stavu, že riskoval svůj život a cestoval tak daleko, aby ho osvobodil.
Ubohá skupina sprintovala po válkou zničených ulicích Androsu, všude kolem nich panoval chaos, všechno bylo proti jejich přežití. Na jedné straně Duncan cítil úlevu, že je svobodný, byl tak šťastný, že znovu spatřil svého syna, tak vděčný, že je s nimi. A přesto, když si prohlížel nebe, také cítil, že opustil celu žaláře jen proto, aby byl předhozen jisté smrti. Nebe bylo plné kroužících draků, vrhali se dolů, oháněli se po budovách, ničili město, zatímco plivali ohromné sloupy plamenů. Všechny ulice byly plné ohně, blokovaly skupinu v každé zatáčce. Jak byla jedna ulice za druhou ztracena, útěk z hlavního města se zdál být stále méně pravděpodobný.
Bylo jasné, že Motley zná tyto temné uličky dobře, vedl je obratně, zatáčel do jedné uličky za druhou, všude nacházel zkratky, podařilo se mu vyhnout se potulným skupinám pandesianských vojáků, kteří byli největší hrozbou jejich úniku. A přesto Motley, i přes svou vynalézavost, se nemohl vyhnout drakům a jak zatočil do další uličky, ta byla náhle také v plamenech. Všichni se zastavili, obličeje je z toho horka pálili a pak prchali pryč.
Duncan byl upocený, zatímco utíkal zpět, podíval se na Motleyho a nenašel tentokrát žádnou útěchu, Motley se otáčel všemi směry a v jeho obličeji se zobrazila panika.
“Tudy!” řekl konečně Motley.
