Všichni se dívali bez hlesu na zem, tak jak měli. Nakonec měli štěstí, protože byli v přítomnosti boha, jakým byl on sám.
Ra si odkašlal.
“Přiveďte mi okamžitě deset nejkrásnějších žen, které zbyly v zemi Escalonu,” přikázal, jeho hluboký hlas se rozduněl sálem.
Jeden z jeho služebných se uklonil, až se hlavou dotkl mramorové podlahy.
“Ano, můj pane!” řekl, když se otočil a utíkal pryč.
A jak služebný došel ke dveřím, ty se rozletěly, protože jiný služebný zběsile vběhl do sálu, utíkal přímo k trůnu Ra. Všichni ostatní v místnosti zalapali po dechu, zhrozeni tou urážkou. Nikdo si nedovolil do místnosti ani vstoupit, natož přiblížit se k Ra bez oficiálního pozvání. Udělat to znamenalo jistou smrt.
Služebný se vrhl obličejem na zem a Ra se na něj znechuceně podíval.
“Zabijte ho,” nařídil.
Několik jeho vojáků okamžitě přispěchalo a muže uchopilo. Táhli ho pryč, on se oháněl a křičel: “Počkejte můj úžasný Lode! Přinesl jsem urgentní zprávy – zprávy, které musíte okamžitě slyšet!”
Ra nechal toho muže, ať je odtažen pryč, nezáleželo mu na zprávách. Muž se celou cestu oháněl až konečně, když došli k východu a dveře se chystaly zavřít, zakřičel:
“Duncan utekl!”
Ra pocítil šok, najednou pozvedl svou pravou dlaň. Jeho muži se zastavili a drželi zvěsta u dveří.
Mračící se Ra pomalu zpracoval tu zprávu. Postavil se a zhluboka se nadechl. Sešel po slonovinových schodech, jeden po druhém, jeho zlaté boty duněly, zatímco přešel celý sál. Místnost byla potichu, plná napětí, až se konečně zastavil přímo před poslem. S každým krokem, který udělal, Ra cítil, jak v něm stoupá zlost.
“Řekni mi to znovu,” nařídil Ra temným a hrozivým hlasem.
Posel se zatřásl.
“Je mi to moc líto, můj velký a svatý Nejvyšší Lorde,” řekl třesoucím se hlasem, “ale Duncan uprchl. Někdo ho dostal ven z žaláře. Naši muži ho pronásledují hlavním městem, zatímco spolu hovoříme!”
Ra cítil, jak zrudl, cítil, jak v něm hoří oheň. Zaťal pěsti. To nedovolí. Nedovolí, aby byl okraden o svou poslední příležitost k uspokojení.
“Děkuji ti, že jsi mi přinesl tyto zprávy,” řekl Ra.
Ra se usmál a na okamžik posel vypadal uvolněně a dokonce se také začal usmívat a naparovat se pýchou.
Ra ho odměnil. Přistoupil blíže a pomalu mu dal ruce kolem krku a potom mačkal a mačkal. Muži se vypoulily oči v hlavě, pak se natáhl a chytil Ra za zápěstí – ale nebyl schopen jeho ruce odtáhnout. Ra věděl, že se mu to nepodaří. Nakonec to byl pouhý člověk a Ra byl velký a svatý Ra, Muž, Který Byl Bohem.
Muž zkolaboval na podlahu a byl mrtev. A přesto Ra necítil o nic víc uspokojení.
“Muži!” zahřměl Ra.
Jeho vůdci byli na pozoru a hleděli na něj ve strachu.
“Zablokujte každý východ z města! Vyšlete každého vojáka, kterého máte, aby našel toho Duncana. A zatímco v tom budete, zabijte do posledního všechny muže, ženy a děti v městě Escalonu. BĚŽTE!”
“Ano, Nejvyšší Lorde!” odpověděli muži jako jeden.
Všichni se hnali ven z místnosti, zakovávali jeden přes druhého, všichni spěchali, aby splnili přání svého vůdce dříve, než ti druzí.
Ra se otočil, zuřil, zhluboka se nadechl, zatímco přešel nyní prázdný sál. Vyšel na široký balkón, který vyhlížel na město.
Ra vyšel ven a pocítil čerstvý vzduch, zatímco si prohlížel chaotické město pod sebou. Jeho vojáci, k jeho příjemnému překvapení, zabírali většinu města. Přemýšlel, kde by Duncan mohl být. Obdivoval ho, to musel přiznat; možná v něm dokonce viděl i něco ze sebe. Duncan ale uvidí, co znamená nazlobit mocného Ra. Naučí se vděčně přijmout smrt. Naučí se podrobit se, stejně jako zbytek světa.
Rozezněly se výkřiky a Ra pohlédl dolů a viděl, jak jeho muži pozvedli meče a kopí a bodali nic nečekající muže a ženy a děti do zad. Podle jeho příkazu, ulicemi začala téci krev. Ra si povzdechl, do jisté míry v tom nacházel uspokojení. Všichni Escalonité se poučí. Bylo to stejné všude kam šel, v každé zemi, kterou dobyl. Zaplatí za hříchy svého vůdce.
Zazněl náhlý hluk, který přehlušil ostatní výkřiky tam dole a vyrušil Ra z jeho zasnění se. Nerozuměl tomu, co to je, nebo proč ho to tak vyrušilo. Bylo to hluboké zahřmění, něco jako hrom.
A jak přemýšlel, jestli to skutečně zaslechl, ozvalo se to znovu, tentokrát hlasitěji, a on si uvědomil, že to nepochází ze země – ale z nebe.
Ra pohlédl zmateně vzhůru, díval se mezi mračna a přemýšlel. Ten zvuk zazněl znovu a znovu a on věděl, že to není hrom. Bylo to něco hrozivějšího.
Jak si prohlédl valící se šedá mračna, Ra najednou spatřil něco, co nikdy nezapomene. Zamrkal, nebyl si jistý, jestli se mu to zdá. Ale i když několikrát odvrátil pohled, bylo to tam stále.
Draci. Celé hejno.
Snesli se na Escalon s roztaženými drápy a křídly a plivali oheň. A letěli přímo na něj.
Ještě předtím, než mu to došlo, stovky jeho vojáků pod ním začaly hořet ohněm z dračího dechu, křičeli, byli chyceni ve sloupech ohně. Stovky dalších naříkaly, jak je draci roztrhali na kousky.
Jak tam stál, otupělý panikou a nevěřící, zaměřil se na něj ohromný drak. Zamířil na jeho balkón, roztáhl drápy a vrhl se střemhlav.
Za okamžik rozsekl kámen vejpůl a jen tak tak ho minul, protože se skrčil. Ra zpanikařil, pocítil, jak se mu kámen uvolnil pod nohama.
Za okamžik cítil, jak padá, oháněl se, křičel a padal k zemi. Myslel si, že je nedotknutelný a že znamená víc, než všichni ostatní.
A přesto si ho smrt našla
KAPITOLA ŠESTÁ
Kyle se ohnal holí vší svou silou, vrávoral vyčerpáním, zatímco zasáhl oba pandesianské vojáky a skřítky, kteří se k němu blížili ze všech stran. Skolil muže a skřítky nalevo i napravo, zatímco se jejich meče a halapartny odrazily od jeho hole, všude létaly jiskry. Přestože nad nimi vítězil, cítil hluboko v ramenou bolest. Bojoval s nimi už celé hodiny a nyní byl obklopen ze všech stran
