vysvětloval Merek. „Ale brzo přijdou.“
Thor se cítil hrozně. Merek se zahanbeně odvrátil a Thor udělal to samé. Bylo lepší v tomhle tématu nepokračovat.
Thor si složil hlavu do dlaní a snažil se přemýšlet. Hlava ho pořád ještě děsivě bolela. To co se odehrálo za posledních několik dní bylo jako učiněné tornádo oproti jeho předchozímu životu. Bylo toho příliš mnoho a seběhlo se to příliš rychle. Na jednu stranu cítil uspokojení z úspěchů, kterých dosáhl. Podařilo se mu nahlédnout do budoucnosti, předpověděl pokus o MacGilovo otrávení a zachránil jej před ním. Možná, že nakonec přece jenom lze změnit daný osud – nebo možná, že osud lze alespoň ohnout a změnit tak tok událostí příznivějším směrem. Thor na sebe byl pyšný, zachránil přece krále.
Na druhou stranu seděl teď tady, v podzemních kobkách vězení, neschopen očistit své jméno. Všechny jeho naděje a sny se rozpadly na kusy a možnost služby v Legii se zdála ztracená navždy. Teď si bude moct pokládat za štěstí i to, že tady dole nestráví zbytek svého života. Bolelo jej pomyšlení, že právě MacGil, který přijal Thora jako svého vlastního, a který se jako jediný v jeho životě aspoň na chvíli choval jako skutečný otec, si zároveň myslel, že by se jej Thor chtěl pokusit zabít. Bolelo ho, že Reece, jeho nejlepší kamarád, možná také uvěřil, že se Thor pokusil otrávit jeho otce. A co bylo ještě horší – Gwendolyn. Vzpomněl si na jejich poslední setkání, když si myslela, že Thor potají navštěvuje nevěstince, a on se cítil, jakoby všechno dobré, co jeho život obsahoval, odpolouvalo pryč s její zlobou. Ptal se sám sebe, proč se mu tohle všechno muselo stát. Všechno, o co usiloval, bylo přece jen vždy a pouze dobré.
Thor nevěděl, co se s ním teď stane. A z části mu to bylo jedno. Na čem mu však záleželo nesmírně, bylo očištění vlastního jména. Přál si, aby lidé nakonec poznali, že to nebyl on, kdo se pokusil otrávit krále, že má nadpřirozené síly a že opravdu viděl budoucnost, podle které potom jednal. Nevěděl co se s ním stane v budoucnu, ale jedno věděl jistě. Musí se odsud dostat. Nějaký způsob prostě musí být.
Než mohl Thor tyto úvahy nějakým způsobem zakončit, rozlehly se chodbou kroky těžkých okovaných bot, následované chřestěním svazku klíčů. O chvíli později uviděl postavu žalářníka, byl to ten stejný, který sem Thora přivlekl a poté jej praštil do tváře. Při pohledu na něj Thora znovu rozbolela tvář. Celý se napřímil odporem a očekáváním, co přijde teď.
„Ale podívejme, jestli tohle není to pískle, co se pokusilo otrávit našeho pana krále,“ zamračil se muž a poté otočil velkým klíčem v zámku na dveřích do cely. Po několika hlučných cvaknutích přitáhl dveře k sobě, otevřel je směrem do chodby a vstoupil do cely. V jedné ruce nesl železná pouta a u pasu se mu houpala malá ocelová sekerka.
„Dostaneš co zasloužíš,“ ušklíbl se směrem k Thorovi, ale potom se otočil na Mereka. „Ale nejdřív je řada na tobě, ty malej zlodějíčku. Třetí krádež,“ řekl s krutým úsměvem, „žádné výjimky.“
Potom sáhl po Merekovi, hrubě chytil chlapcovo zápěstí, zkroutil jej a s cvaknutím na něj připevnil želízka. Ta pak přicvakl druhým koncem k železnému kruhu na zdi. Merek vykřikl a začal divoce trhat s řetězem, ve snaze dostat se z toho ven. Jeho snaha ale vyšla vniveč. Žalářník se mezitím postavil za něj, chytil jej do medvědího objetí, popadl Merekovu volnou ruku a přitisknul ji na kamennou římsu.
„Však já tě naučím, že krást se nemá,“ zavrčel.
Potom od pasu odepjal sekeru a volnou rukou ji zvedl vysoko nad hlavu. Jeho ústa se otevřela a odkryla špinavé zuby.
„NE!“ zakřičel Merek.
Vyděšený Thor seděl jako přikovaný. Když žalářník seknul zbraní směrem dolů přímo proti Merekově zápěstí, bylo mu jasné, že během zlomku okamžiku přijde ten chudý chlapec o ruku. A to bez skutečně oprávněného důvodu. Jenom za nicotné krádeže jídla, aby nasytil svou hladovějící rodinu. Nespravedlnost celé situace propalovala Thorovo srdce a on věděl, že to takhle prostě nemůže nechat. Takhle by se věci neměly dít.
Thor pocítil vlnu horka, která se rozhořela někde uvnitř jeho těla a proudila od choditel až k dlaním na rukách. Čas jakoby se skoro zastavil, mužova sekera se pomaloučku pohybovala prostorem, zatímco Thorovy pohyby a reakce byly výrazně zrychlené. Potom pocítil na konečcích prstů pravé ruky vznikající energetickou kouli, která stále nabývala, rostla a těžkla. Vzápětí ji vrhnul po žalářníkovi.
S údivem potom sledoval, že z jeho dlaně skutečně vyšlehla nažloutlá koule, osvítila celu a udeřila strážného rovnou do tváře. Jakmile trefila jeho hlavu, on upustil sekeru a byl mocně odvržel napříč celou místností, kde těžce narazil zády do kamenné zdi, pod kterou se vzápětí zhroutil. Thor zachránil Mereka jenom zlomek vteřiny předtím, než by ostří sekery rozťalo jeho zápěstí ve dví.
Merek na Thora zíral nevěřícným pohledem.
Žalářník zaklepal hlavou a začal se drápat znovu na nohy, aby se vrhnul na Thora. Jenže ten stále cítil, jak jeho tělem korzuje ona síla a když se ten muž konečně dostal na nohy, Thor se neuvěřitelnou rychlostí rozběhl směrem k němu a s výskokem jej mocně kopl přímo doprostřed hrudi. V ten rozhodný okamžik Thor pocítil svou sílu tak, jako ještě nikdy předtím a všechnu ji vložil do toho úderu. Ozvalo se zapraštění a ten obrovský muž byl vržen proti kamenné zdi znovu. Znovu do ní tvrdě narazil a zhroutil se do sena pod ní. Tentokrát už se ani nepohnul.
Merek na všechno šokovaně zíral a Thor věděl moc dobře, co teď musí udělat. Popadl sekeru, pospíšil si k Merekovi, podržel jeho okov proti zdi a rozťal jej ve dví. Místností se rozlehlo hlasité břinknutí. Řetěz byl náhle volný. Merek sebou trhl, potom se podíval na zeď, ze které visel druhý konec řetězu a uvědomil si, že je zase volný.
Znovu se podíval, s pusou široce dokořán, na Thora.
“Nevím jak bych ti jenom poděkoval,“ řekl Merek. „Nemám tušení, jak jsi to dokázal, ale cokoliv to bylo, kdokoliv jsi zač – nebo cokoliv jsi zač – zachránil jsi mi život. Budu ti to dlužit. A to je něco, co neberu na lehkou váhu.“
„Nic mi nedlužíš,“ řekl Thor.
„To teda ne,“ řekl Merek, přátelsky poplácal Thora po paži. „Odteď jsi můj bratr. Splatím ti svůj dluh. Nějak. Jednou.“
Na to se Merek otočil a pospíchal otevřít dveře od cely. Potom se rozběhl do chodby a za výkřiků ostatních vězňů v ní zmizel.
Thor se rozhlédl kolem, podíval se na omráčeného žalářníka, otevřené dveře od cely a uvědomil si, že musí také okamžitě jednat. Křik spoluvězňů stále sílil.
Thor opatrně vykročil ven, rozhlédl se do obou stran a potom se rozběhl opačným směrem než Merek. Koneckonců, oba je chytit snad nemohou.
KAPITOLA TŘETÍ
Thor
