mě to!“ zařval pirát. „Ten pitomej meč mě uhryznul prst. Podívejte!“
Zvedl zkrvavenou ruku, na které chyběl ukazovák. Thor se pozorně zadíval na jílec meče a spatřil, že jedna z vyřezávaných tváří má teď pusu plnou ostrých zubů a především také krve.
Piráti se na to dívali jako na zjevení.
„To je meč z pekla!“ vykřikl někdo.
„Já na to teda nesáhnu!“ vykřikl jiný.
„To je jedno,“ řekl další a odvrátil se od nebezpečné zbraně. „Je tady spousta dalších pěkných kousků na výběr.“
Piráti se rozchechtali a ignorujíce zraněného druha se začali probírat ostatními zbraněmi, což opět vyústilo v několik menších potyček.
Thor se znovu zaměřil na svůj meč. Díval se na něj, jak tam tak leží, jenom pár metrů od mříží na druhé straně. Znovu se vší silou svalů i magie pokusil dostat ze svých pout, ale ta se ani nepohnula. Ten, kdo jej svazoval, se ve svém řemesle vyznal skutečně dobře.
„Kdybychom se tak jenom mohli dostat ke zbraním,“ zasyčela Indra. „Nemůžu se dívat jak po nich chmatají.“
„Možná, že můžu pomoci,“ řekla Angela.
Všichni jí věnovali pochybovačný pohled.
„Nesvázali mě tak, jako vás,“ vysvětlovala. „Myslím, že se báli mojí nemoci. Svázali mi ruce, ale potom se na to raději vykašlali. Podívejte se.“
Angela vstala, otočila se, aby jim ukázala ruce svázané za zády, avšak potom udělala několik volných kroků kolem.
„To nám moc nepomůže,“ řekla Indra. „Tak jako tak jsi pořád zamčená tady s námi.“
Angela zakroutila hlavou.
„To si jenom myslíš,“ odpověděla. „Jsem mnohem menší než vy. Myslím, že se mezi těmi mřížemi protáhnu. Můžu zkusit přinést Thorův meč.“
Oslovený se na ni obdivně podíval.
„Jsi nebojácná,“ řekl. „To ti musím nechat. Jenže tím se vystavíš velkému nebezpečí. Pokud tě spatří a chytí, určitě tě zabijí.“
„Anebo něco horšího,“ dodala Selese.
Angela se na ně nebojácně podívala.
„Umřu tak jako tak, Thorgrine,“ odpověděla. „S tím jsem se smířila už dávno. Život mě naučil. Moje nemoc nepřipouští omyl a nedává mnoho času. Smrt mě nezajímá, předtím ale chci žít. A žít znamená být volná.“
Thor neměl, co by takové odpovědi vytknul. Ta dívka už teď věděla o životě více, než mnozí dospělí, které kdy v životě potkal.
Přikývl na souhlas. Uvědomil si, že to děvče skutečně má chrabrého ducha a to nebylo něco, co by chtěl v člověku potlačovat.
„Tak to zkus,“ odpověděl. „Buď ale rychlá a tichá. Pokud uvidíš jakoukoliv známku nebezpečí, okamžitě se vrať. Na tobě záleží víc jak na meči.“
Angela spokojeně přikývla, rychle se otočila a vydala se temným podpalubím k mřížím. Několikrát se po cestě zapotácela, když se loď nečekaně zhoupla o něco více. Když došla k mřížím, poklekla u nich a nejistě se rozhlédla.
Když zjistila, že je situace příhodná, strčila rychle hlavu mezi mříže. Zabralo trochu úsilí ji tam natlačit, ale podařilo se. Potom prostrčila jedno rameno a nakonec i druhé. S rukama svázanýma za zády to nebyla snadná práce, ale nakonec prošla na druhou stranu.
Potom už Thor sledoval, jak se ocitla na otevřené palubě a s tlukoucím srdcem se modlil za její bezpečí. Doufal, že se jí podaří dostat se k meči a zpátky, než si jí někdo všimne.
Angela se přikrčila a rychle přeběhla k meči. Bosou nohou se potom dotkla jeho jílce a posunula jej po palubě směrem k mříži.
Těžká zbraň na dřevě hlasitě zarachotila, ale dostala se téměř na dosah od mříže. Tu však ticho prořízl výkřik.
„Ta malá mrcha!“
Piráti se odvrátili od zbraní a vydali se k Angele.
Ta se rozběhla zpátky k mříži, ale záhy byla polapena. Chytili ji a hrubě zvedli do vzduchu, aby se nemohla bránit. Potom se okamžitě vydali k boku lodi, jako kdyby ji chtěli hodit do moře.
Dívce se podařilo kopnout patou tvrdě za sebe a trefit se přesně do rozkroku muže, který ji držel. Ten zavyl bolestí a upustil ji zpátky na palubu. Angela ani vteřinku neváhala, rozběhla se zpátky k meči a vší silou jej kopla proti mříži.
Thor s hrůzou sledoval, jak se zbraň s břinknutím otřela o mříže, proletěla dovnitř a pokračovala po podlaze přímo k němu. Zastavila se jenom pár centimetrů od něj.
Zvenčí se ozýval křik. Jeden z pirátů právě Angele vrazil pořádnou facku. Ostatní ji opět chytili a odnášeli k zábradlí, aby ji hodili do vln.
Thor měl pocit, jako kdyby se to všechno dělo jemu a ne jí. Podíval se na svůj meč a okamžitě pocítil intenzivní pouto. Bylo silnější, než jaké cítil dříve. Dokonce ani nemusel používat svoje magické schopnosti, aby dokázal cítit magii meče. Zbraň byla spíše něco jako přítel, ke kterému mohl promlouvat, a který jej i poslouchal.
„Pojď ke mně, příteli. Propusť mě z těch pout. Budeme zase spolu.“
Meč jeho volání slyšel. Najednou se sám od sebe vznesl do vzduchu, pomaloučku proletěl za Thorova záda a jedním tahem přeřízl jeho pouta.
Thor se bleskurychle otočil, chytil meč rovnou ze vzduchu a sekl jím po provazech poutajících jeho kotníky. Vypadalo to, jako kdyby chtěl seknout sám sebe, ale jeho muška byla naprosto přesná.
Potom hbitě vyskočil na nohy a jal se rychle přeřezávat pouta ostatních.
Jakmile bylo hotovo, vyrazil proti mřížím. Botou se rovnou z běhu opřel proti nim a prorazil skrz. Pln spravedlivého hněvu se vrhnul na palubu, odhodlán Angelu vysvobodit.
Rozběhl se k mužům, kteří jí odnášeli. Ze všech sil se snažila z jejich sevření vymanit. Opak by znamenal pád zpátky do ledové vody.
„Pusťte ji!“ rozkřikl se.
Začal sekat do pirátů, kteří se na něj rázem ze všech stran vrhnuli. Likvidoval je s lehkostí ještě předtím, než se vůbec stačili napřáhnout k vlastní ráně.
