chvíli si uvědomila, že se skutečně pohybují směrem vzhůru. Temné vody se prosvětlily a za chvíli už viděla sluneční paprsky, které se lámaly o hladinu.
No tak! Pomyslela si. Už jenom kousek!
Už teď byla vyčerpaná, ale nedovolila si ochabnout, i když její plíce hořely a svaly dostávaly křeče – jedním posledním mocným záběrem nohou se vynořila.
Sípavě lapala po dechu, nepřestávala kopat nohama a zároveň ze všech sil táhla Thorgrina rukama nad hladinu. Nakonec se jí podařilo dostat tam alespoň jeho hlavu. Stále se zdál být v bezvědomí. Angela se zhrozila, že její zákrok přišel pozdě a on už se mezitím stačil utopit.
„Thorgrine!“ křičela. „Vzbuď se!“
Chytila jej zezadu, objala jej kolem pasu, chytila se za vlastní zápěstí a začala mu trhavými pohyby stlačovat břicho k sobě. Dělala přesně to, co viděla dělat své přátele, když se kdysi někdo topil. Její malé ruce se od té námahy okamžitě roztřásly.
„Prosím, Thorgrine,“ plakala. „Prosím, žij! Žij pro mě!“
Vtom se konečně rozkašlal, otevřel oči a začal se v jejím náručí zmítat. S ulehčením si uvědomila, že je zase zpět. Jeho kašel nebral konce, když dávil spousty vdechnuté vody. Angela byl neskutečně šťastná.
Navíc to vypadalo, že Thor znovu nabral plného vědomí. Celý ten hrůzostrašný incident jej konečně probral z jeho hluboké paralýzy. Možná, doufala, že bude dokonce dostatečně silný, aby se těm mužům postavil a pomohl jim utéci.
Ani pořádně nedokončila myšlenku, když tu najednou do vody kolem nich dopadla smyčka na konci dlouhého lana a okamžitě se kolem ní i Thora těsně utáhla.
Pohlédla vzhůru a spatřila postavy těch hrdlořezů, jak stojí u bočnice lodi a začínají je na laně vytahovat nahoru, jako kdyby rybařili. Angela sebou začala zmítat a doufala, že se k ní Thor přidá, ale ten, poté co vykašlal všechnu vodu, znovu ochabl a zdálo se, že rozhodně nemá dostatek sil na jakýkoliv odpor.
Pomaloučku byli vytahováni zpátky k palubě, kapala z nich spousta vody a piráti na ně hněvivě pokřikovali.
„NE!“ křičela Angela a zmítala sebou jako šílená.
Když byli vytaženi nad úroveň paluby, přitáhl je jeden z těch hrdlořezů hákem na dlouhé tyči a druhý potom přeřízl jejich provaz. Stále k sobě vzájemně připoutáni, dopadli tvrdě na dřevěnou palubu. Angela nepřestávala zuřivě bojovat s provazem a snažila se osvobodit.
Ale bylo to zcela k ničemu. Během chvilky k nim přiskočilo několik pirátů, přišpendlilo je oba k zemi a otočilo na břicho. Angela pocítila hrubé ruce, které jí překřížily paže za zády a následně je pevně svázaly dalším lanem. Potom byla vytažena na nohy. Pokusila se vzdorovat i teď, ale nedokázala už se ani pohnout.
S obavou se podívala na Thorgrina a viděla, že i on je podobným způsobem svazován. Byl stále více v říši snů než při vědomí. Potom byli oba hrubě a příliš rychle vedeni přes palubu. Angela měla co dělat, aby přitom neupadla. Thor šel jako ve snách.
„Tohle vás naučí pokoušet se o útěk,“ zavrčel na ně jeden z pirátů.
Spatřila, že se před nimi otevírají dřevěná vrata, vedoucí do podpalubí. Zadívala se do temnoty vládnoucí tam dole a potom už tam byli s Thorem oba hrubě postrčeni dovnitř.
Bez možnosti alespoň vztáhnout ruce před sebou na ochranu hlavy proletěli temnotou a tvrdě přistáli ve špinavém podpalubí. Thor dopadl jenom těsně vedle ní. Stačilo málo a byl by ji vahou svého těla rozdrtil. Kolem se rozhostila tma.
Vrata se za nimi okamžitě zabouchla a sebrala jim i poslední zbytky denního světla. Nahoře se ozvalo chřestění řetězu, jak piráti dveře zajišťovali. Angela se překulila na záda, přerývavě oddychovala a rozhlížela se, kam je to piráti hodili.
Ve stropě se však najednou objevil další zdroj světla, když piráti otevřeli okenici zamřížovaného okénka. Okamžitě se v něm objevilo několik zarostlých tváří. Některé na ně začaly plivat. Potom odešli. Když znovu zavřeli i tento poslední přívod světla, Angela najednou v temnotě uslyšela hlas.
„Klid. Nejste tu sami.“
Vyděšeně sebou trhla, ale potom si uvědomila, že ten hlas zná a že to rozhodně neznamená další ohrožení. V temnotě s nimi seděli, s rukama svázanýma za zády, Thorovi přátelé Reece, Selese, Elden, Indra, O’Connor a Matus. Všichni byli naživu. Angela si přitom byla zcela jistá, že byli na moři zabiti a tak se jí teď ohromně ulevilo.
Zároveň se jí však zmocnilo velmi neblahé tušení, protože, pokud byli všichni tito skvělí bojovníci odzbrojeni a zajati, jaké potom mohou mít šance se odsud dostat živí?
KAPITOLA TŘETÍ
Erec seděl na palubě své lodi opřen zády o stěžeň a s rukama složenýma v klíně se se starostí ve tváři díval před sebe. Jeho zbývající lodě byly teď rozptýlené na potemnělé noční hladině kolem té jeho, avšak zároveň všechny obklopeny ohromnou flotilou imperiálních lodí. Byli obklíčeni ze všech stran a svit obou měsíců nedával naději, že by se mohli skrýt v temnotách. Na stěžních Erecových lodí stále ještě hrdě vlály vlajky Jižních ostrovů, zatímco nepřítel dával na odiv své černé a zlaté imperiální prapory. Byl to skličující pohled. Vzdal se, aby ušetřil životy svých lidí, ale teď byli díky tomu vydáni imperiánům na milost a nemilost jako obyčejní vězni a nebyla žádná cesta, jak se z toho dostat.
Na palubě každé z lodí, stejně jako na té jeho, teď byla přítomna nevelká imperiální posádka. Bylo to pokaždé asi tucet mužů, stojících porůznu na palubě a znuděně zírajících do noci. Členové jeho vlastní posádky byli na palubách také, seděli povětšinou na zádi a ruce měli svázané řemeny. Na každé lodi bylo desetkrát více zajatců než stráží, ale ty si z toho očividně nic nedělaly. Díky tomu, že byli všichni svázaní, vlastně ani nebylo třeba aby někdo zajatce hlídal. Erecova armáda se vzdala a i kdyby se pokusili znovu získat vládu nad svými loděmi, stejně by nedokázali obležení imperiální flotily prolomit.
Nemohl si pomoci, aby se kvůli tomu necítil špatně. Kapitulace byla rozumným činem, ale on se ještě nikdy v životě nikomu nevzdal a teď jej to nekonečně pálilo. Neustále si musel připomínat, že je teď vládcem nad životy mnohých a ne jenom bojovníkem, nasazujícím pouze svůj vlastní život. Měl teď mnohem větší zodpovědnost. Nechtěl, aby všichni zemřeli v boji s tak velikou přesilou. Kvůli Krovovi padli do léčky a pokusit se ji řešit bojem by bylo zcela marné. Jeho otec jej učil, že prvním a vůbec nejdůležitějším pravidlem dobrého vládce je umět rozpoznat, kdy je vhodné bojovat a kdy raději ustoupit a vrátit se do boje později a za lepších podmínek. Chrabrost a pýcha byly pro rytíře důležité, ale v
