si chtěla udělat vlastní obrázek o situaci. Erec viděl, že její oči mění barvu. Začínaly stále jasněji modře zářit a nakonec osvětlovaly noční palubu jako dvě pochodně.
Její pouta se najednou uvolnila. Erec uslyšel, jak se ty provazy trhají a viděl, jak o chvíli později zvedla obě ruce před sebe. Z dlaní jí vyzařovalo intenzivní světlo.
O vteřinu později pocítil, že i jeho pouta se mu na rukou rozvibrovala. Ten provaz najednou pálil, jako kdyby hořel plamenem a potom začal povolovat. Cítil, jak praská vlákno za vláknem a nakonec jich zbylo tak málo, že je dokázal vlastními silami roztrhnout.
Nevěřícně se podíval na vlastní volné ruce. Byl volný. Byl doopravdy volný.
Uslyšel další zapraštění provazu a věděl, že i Strom už byl zbaven pout. Stejné zvuky se začaly ozývat ze všech koutů lodi, když se další a další muži vyprošťovali ze svých pout.
Všichni vrhali po Erecovi tázavé pohledy. Ten si jenom nenápadně podržel před ústy ukazováček, aby je udržel ještě chvíli v klidu. Ujistil se, že si strážní ničeho nevšimli. Všichni stáli podél zábradlí, zády k zajatcům a nikdo z nich se necítil natolik ohrožený, aby hlídal své okolí.
Naznačil Stromovi i ostatním, aby se k němu přidali, neslyšně se zvedl a přikrčený se začal krást ke strážím.
„Teď!“ vykřikl, když už byl dostatečně blízko.
Sám se jako první vrhnul do akce, těsně následován svými druhy. Během vteřinky byli u strážných. Několik z nich uslyšelo praskání dřeva pod jejich nohama a stačilo se s tasenými meči otočit.
Jenže posádka Erecovy lodi byla složena z toho nejlepšího, co Jižní ostrovy světu daly. Všichni byli navíc zoufalí z obav o vlastní budoucnost a v temné noci se pohybovali velmi rychle. Strom se vrhnul na jednoho ze strážných. Chytil jej za zápěstí ještě předtím, než mohl mečem udeřit. Erec se vrhnul na stejného muže, vytrhl z jeho opasku dýku a bleskurychle mu podřízl krk. Strom z náhle ochablé ruky pohodlně převzal imperiální meč. Navzdory všem svým rozdílům a neshodám pracovali oba bratři v boji společně jako dobře promazaný, skvěle se doplňující bojový mechanismus.
Ostatní se rychle zmocnili dalších zbraní a zabíjeli s nimi jejich původní majitele. Jiní jednoduše příliš pomalu a ospale reagující strážné přehodili přes zábradlí. Řvoucí imperiáni se zřítili do vln a zmizeli pod lodí.
Erec se rozhlédl po ostatních lodích a viděl, že se bitky začínají rozpoutávat na všech ostatních palubách.
„Plachty naplno!“ poručil.
Všude kolem na palubách ostatních lodí vypuklo to, co by se na první pohled zdálo být chaosem, ale ve skutečnosti šlo o velmi dobře secvičenou souhru všech členů posádky. Plachty se napjaly a natočily tak, aby naplno zachytily vítr. Konečně byli volní.
Rozezněly se imperiální rohy, bojový pokřik a bubny. Na nepřátelských lodích si rychle povšimli té změny. Celá flotila se rozzářila množstvím pochodní, ale Erecovo malé loďstvo již stačilo nabrat rychlost i správný směr. Jeho velitel se díval na blokádu lodí, obklopujících je ze všech stran a věděl, že je nakonec stejně čeká boj o holé životy.
Ale už mu to nevadilo. Jeho muži byli naživu a byli volní. Navíc měli větší rychlost než trochu zaspavší nepřítel. Už jenom to jim dávalo šanci.
Buď prorazí, anebo se nakonec přece jenom dostanou do hrdinských písní, jak o tom mluvil Strom.
KAPITOLA ČTVRTÁ
Dariovu tvář zkropila sprška krve. Otočil se, aby spatřil, že na tucet jeho mužů byl právě zabit jediným imperiálním jezdcem na obrovském černém hřebci. Voják třímal v ruce ten největší a nejdelší meč, jaký Darius kdy viděl. Tím teď právě naráz utnul hlavy dvanácti mužům.
Všude kolem vypukla vřava. Otáčel se do všech stran, aby viděl, že jsou jeho lidé všude kolem rychle pobíjeni. Bylo to ohavné. Imperiáni sekali mocnými údery jako bojová mašina a jeho lidé padali k zemi po desítkách, potom stovkách a nakonec po tisících.
Najednou zjistil, že stojí na vysokém piedestalu a kam až oko dohlédlo se rozprostírala těla padlých. Všichni jeho lidé leželi v krvi a bez pohybu na zemi uvnitř Volusijského opevnění. Nezůstal ani jediný. Ani jeden člověk.
Darius se zoufale rozkřičel, když tu jej najednou zezadu popadly ruce v těžkých okovaných rukavicích a strhly dozadu. S řevem zmizel v temnotě.
Probudil se s tímtéž výkřikem, ohnal se rukama kolem sebe a netrefil nic než vzduch. Rozhlédl se kolem, ztěžka oddychoval a v první chvíli nevěděl, jestli to všechno byla pravda nebo jenom pouhý sen. Uslyšel řinčení řetězu. Chvíli mu trvalo, než se znovu upamatoval, odkud ten zvuk pochází. Podíval se k vlastním nohám a uvědomil si, že má kotníky svázané nakrátko železným řetězem, aby nemohl dělat delší kroky. V tom okamžiku si konečně uvědomil modřiny a rány, pokrývající celé jeho tělo. Podíval se na svoje ruce a spatřil, že jsou zcela pokryté zaschlou krví. Každý další pohyb už bolel tak hrozně, jako kdyby byl nedávno ztlučen snad tisícovkou mužů. Jeho levé oko bylo tak oteklé, že jej téměř nedokázal otevřít.
Pomaloučku se otočil, aby prozkoumal svoje okolí. Na jednu stranu se mu ulevilo, že tamto byl jenom pouhý sen – ale zároveň si pomaloučku vzpomínal, proč je tak potlučený. To, co viděl ve spánku, sice byl opravdu sen, ale zároveň na něm bylo leccos pravdivého. Jeden po druhém se mu začaly vracet útržky vzpomínek na bitvu před branami Volusie. Vzpomněl si na to přepadení, zavírající se brány a imperiální jednotky, které je potom obklopily. I na tu řezničinu, která nastala potom. Byla to zrada.
Ze všech sil se snažil vzpomenout si na další detaily a nakonec si vybavil svoji poslední vzpomínku. Poté, co ve vzteku zabil několik nepřátel, obdržel ránu naplocho do hlavy a ztratil vědomí.
Sáhnul si ke spánku a nahmatal velikou podlitinu, začínající někde v oblasti spánku a táhnoucí se až k jeho levému oku. Nebyl to sen. Byla to pravda.
Potom už si vzpomněl na všechno. Zaplavil jej vztek, smíchaný s lítostí. Jeho muži, všichni ti lidé, které měl tak rád, byli teď mrtví. A jenom kvůli němu.
Začal se zoufale rozhlížet do tmy ve snaze spatřit kohokoliv, kdo to mohl přežít. Třeba přežili mnozí a jenom teď byli zajatci stejně jako Darius.
„Pohni se!“ ozval se hrubý hlas odněkud ze tmy.
Záhy poté Darius ucítil čísi silné ruce, které jej nevybíravě popadly v podpaží a vytáhly na nohy. Potom dostal kopanec do ledvin.
Zavrčel bolestí, zapotácel se kupředu a díky krátkému řetězu mezi kotníky se znovu poroučel k zemi. Dopadl na záda nějakého dalšího člověka, který byl v cele s ním. Spoluvězeň sebou okamžitě zazmítal a udeřil Daria
