jsi řekla, byli moji a zklamali mne,“ pronesl král Akar Ainým prostřednictvím. „Měli ti zabránit v tom, aby ses toulala kolem. Měli ti ukázat trosky Zapomenutého města a postarat se, že nic neukradneš.“
„Ty jsi mi ani nechtěl ukázat skutečné Zapomenuté město, že?“ obořila se na něj Sophia.
„Nevím, jestli vůbec tuší, kde to město je,“ upozornila ji Aia. „Nebyl to tenhle král, který nám sebral základní kámen. Možná to byl jeden z jeho předků. Hodlal ti ukázat místo, kde stávalo obchodní městečko před jednou z našich starých bran. Nejspíš by tvrdil, že to je ono.“
„Co ty víš o Zapomenutém městě našeho království?“ obořil se na ni král Akar.
Na to odpověděla Sophia. „Aia a ostatní z něj pocházejí. Z místa, kde se ukrývali moji rodiče. Pokoušel ses mě zastavit na každém kroku, králi Akare. Pokoušel ses zapírat, pokoušel ses mě svést na scestí, špehoval jsi mě. Byla jsem ochotná ti to odpustit, protože jsem si myslela, že ti opravdu záleží na tvém království. Ale tohle?“
Obrátila svoji pozornost zpátky k mrtvým. Nedokázala si představit, jaký vládce tohle mohl udělat svým poddaným a to, že to vše udělal přímo v trůnním sále, že si to zřejmě užíval, bylo ještě horší. Opravdu ho Sophia odhadla tak špatně?
Král Akar řekl něco, co způsobilo, že se Aia odmlčela. „Já jsem tu král. Nikdo není výš než já. Nikdo nerozhoduje o životě a smrti tak jako já. Dosadili mě bohové! Kdo jsi, abys mě soudila?“
Sophia chvíli mlčela a chtěla diplomaticky vyjednávat. Tohle byla cizí země s jinými obyčeji.
„Já jsem královna svého království,“ řekla. „Nechci, aby mezi našimi zeměmi panovalo něco jiného než přátelství. Můžeme si toho vzájemně hodně nabídnout.“
„Možná,“ odvětil král Akar.
Nebylo to moc, ale alespoň nějaký začátek.
„Ráda bych, abys s tímhle přestal. Udělej přátelské gesto,“ dodala Sophia a čekala, až to Aia přeloží. „Tvoji lidé tě nezklamali. Se sourozenci jsme jim utekli. Není lehké nás zastavit.“
„Slyšel jsem, co jste cestou udělali,“ přikývl král Akar. „Připadá mi to směšné. Tvrdíš, že jste našli Zapomenuté město?“
„Skutečné Zapomenuté město,“ pronesla Sophia a pamatovala na to, co jí řekla Aia.
„A našla jsi svoje rodiče?“ zeptal se Ainým prostřednictvím.
Při těch slovech ucítila Sophia bolest. Všechno to bylo příliš čerstvé. Zemřeli teprve nedávno. Sophia si přála, aby s nimi mohla zůstat déle, aby je mohla uctivě pohřbít.
Uctíš je tím, co tu děláš, poslala jí Aia myšlenku.
„Moji rodiče zemřeli, když jsem byla ve městě,“ odpověděla Sophia.
„To mě mrzí,“ prohlásil král Akar. Sophia pochybovala, že to myslí upřímně.
„Ještě předtím nám ale dali úkol,“ pokračovala Sophia. „Řekli nám, že se blíží velké zlo a abychom se před ním uchránili, musíme získat pět kamenů ze sídla jejich prvků. Zapomenuté město kdysi ukrývalo základní kámen ohně, ale ten je prý teď ve tvých rukách.“
Конец ознакомительного фрагмента.
Текст предоставлен ООО «ЛитРес».
Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.
Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.
