uhýbal a uskakoval, otáčel se a posílal jim do obličejů vrány. Sekal je svým soubojovým mečem. Muži byli všude kolem něj, ale zdálo se, že on vždy přesně ví, kam se podívat a kterým směrem uhnout. Ještě horší byla smrt, která se téměř hmatatelně vznášela ve vzduchu. Jeho síla byla děsivá. Do cesty se mu postavil další muž a Pán vran ho širokým sekem přeťal napůl. Dalšího odkopnul a zlámal mu přitom žebra.
Pak se objevil Vincent a pán vran se přikrčil právě včas, aby kule z Vincentovy muškety zasáhla vojáka za ním. Vincentova dlouhá čepel nebyla tak mrštná jako rapír Pána vran, ale Vincentovi se přesto dařilo uskakovat a udržovat si odstup. Asha se zatvářila, jako by se mu chtěla rozběhnout na pomoc, ale pak si Sebastian všiml, že se zaměřila na kamenný kruh.
„Pokud se k němu dostaneme, dostanu nás pryč. “
„Asho,“ ozvala se Emeline. „Tohle nevyjde. Kouzlo, které seslal Endi—“
„Nehodlám se do toho kruhu postavit,“ řekla. „Musíme získat základní kámen, který je v jeho středu. Pomozte mi! Nechci, aby Vincent zemřel zbytečně.“
Vyběhla ze stavení a mířila přímo ke kamennému kruhu. Cestou zabíjela nepřátele. Emeline se rozběhla za ní a Sebastian jen tiše zaklel.
„Pojďme,“ ohlédl se na Coru. „Jestli zná Asha cestu ven, musíme ji použít.“
Rozběhli se za Ashou a Emeline směrem ke kruhu. Jakmile se dostali zpod střechy, začaly vrány hlasitě krákat. Sebastian se podíval směrem k Pánovi vran a okamžitě věděl, že si jich všiml. Chvilková nepozornost stála generála Nové armády zásah Vincentovou čepelí, ale rána se téměř okamžitě zavřela. Pán vran byl skutečně mocný. Souboj mezi jím a Vincentem stále ještě probíhal, ale jak dlouho mohl trvat, když se ze všech stran blížili vojáci Nové armády?
Odpověď byla, že jen několik okamžiků. Pán vran udělal chybu v obraně, Vincent znovu zaútočil, ale jeho těžší čepel uvízla v protivníkově mase. Pán vran se krutě usmál a pak se vrhl do útoku. Znovu a znovu bodal jak svým mečem, tak dlouhou dýkou.
„Utíkej ke kruhu!“ vykřikl Sebastian na Coru a ona ho naštěstí poslechla. Sám se zastavil a pozvedl meč. Čekal, až k němu přijde Pán vran. Ten vyrazil kupředu. Jeho plášť pleskal ve větru jako černá křídla jeho vran. Čepele vystrčené kupředu jako havraní spáry. Sebastian věděl, že proti něčemu takovému má šanci jen na několik sekund. Dokonce i sekundy by ale mohly pomoct uniknout jeho dítěti.
Pán vran se přiblížil, Sebastian se připravil k útoku… a pak se snesla hustá mlha.
Zahalila Kamenov mléčným příkrovem. Sebastian nedokázal odhadnout, který směr je který. Nebylo možné určit, kterým směrem je nepřítel a kterým bezpečí. Udělal krok stranou, aby se vyhnul prvnímu náporu Pána vran a pak už byli oba ztracení. Oba zmizeli v mlze.
Sebastian do ní slepě vyrazil. Nebyl si jistý, jestli hledá nepřítele, svoji dceru nebo něco jiného. Měl pocit, že v mlze zahlédl stín, ale nikdo se k němu nepřiblížil. V mlze se nikomu nedařilo najít cestu.
Někdo ho chytil za paži a Sebastian se otočil, byl připravený zabíjet.
„To jsem já,“ ozvala se Emeline. „To jsem já, Sebastiane. Tudy!“
Provedla ho mlhou na místo, kde seděla Cora s Ashou na koních. Cora držela Violet a Asha svírala něco v pěsti. Něco zářivého. Na okamžik otevřela dlaň a odhalila tak dokonale kulatý kámen posetý rytinami různých znamení. Všechna zářila.
„Tohle nezvládne,“ vydechla Emeline. V hlase se jí mísil strach s ohromením. „Nedokáže udržet mlžnou bariéru, když proti ní stojí Pán vran. Navíc ani nemá k dispozici kruh.“
„Jen… se… dívej…“ procedila Asha skrz zaťaté zuby. „Kameny tu jsou jen pro zlepšení soustředění… tohle… nic není!“
Sebastianovi to tak rozhodně nepřipadalo. Zdálo se, že Ashu její úsilí pomalu spaluje, požírá ji zevnitř.
„Pojedu s Corou a zabráním jim, aby nás sledovali podle myšlenek,“ prohlásila Emeline. „Sebastiane, budeš muset jet s Ashou.“
„Rychle…“ vydechla Asha se zavřenýma očima. Snažila se soustředit. „Nesmíme… ztrácet čas.“
Sebastian přikývl a naskočil na koně. Z mlhy stále přicházely výkřiky a zvuky bitvy, ale zdály se být někde daleko. Jako z jiného světa.
„Provedu nás mezi nimi,“ upozornila je Emeline. „Jeďte, kam vám řeknu. A nezastavujte!“
Sebastian nepotřeboval, aby ho na tohle někdo upozorňoval. Věděl, že v mlze nemá šanci najít cestu. Sám by určitě narazil na nepřátele. Emeline ale cestu najít mohla. Mohla je provést mezi vojáky a ochránit je před spáry Pána vran.
Společně vyrazili do mlhy – tak rychle a tiše, jak jim to jen jejich koně dovolili.
KAPITOLA ŠESTÁ
Sebastian vedl koně mlhou, snažil se co nejpečlivěji sledovat Emeline s Corou a Violet. Každý krok, který kůň udělal, se nesl do ticha. Ještě před několika okamžiky ho děsily zvuky bitvy, ale teď se ho snažil zmocnit jiný strach – strach z neznáma.
Nevěděl, kde jsou jeho nepřátelé. Nevěděl, kolik se jich právě teď může blížit. Vedla je Emeline, využívala svoji moc, aby se vyhnula mužům Nové armády, ale Sebastian si nebyl jistý, jestli se jim podaří vyhnout se všem nepřátelům. Jestli se na ně vzápětí někdo nevrhne.
„Věř jí,“ zamumlala Asha zezadu. „Emeline nás provede skrz.“
Sebastian v jejím hlase slyšel vyčerpání. Když se ohlédl, viděl, že se jí na čele perlí pot a že v ruce stále pevně svírá základní kámen z kruhu.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí Sebastian. Nebyl si jistý, co by se mohlo stát, kdyby se Asha přestala soustředit a mlha kolem se rozplynula. Kdyby si jich teď všiml Pán vran…
„Vydržím to,“ slíbila mu Asha. Sebastianovi teď ani nevadilo, že mu přečetla myšlenky. „Udržím ji v bezpečí, vydržím to.“
Ji – Violet, jeho dceru. Tu u sebe měla Cora. Violet byla tiše, něco si broukala, ale neplakala, ani nijak jinak nereagovala na násilí kolem. Sebastian by udělal cokoli, hlavně aby ji udržel v bezpečí, ale musel uznat, že ho trochu překvapuje, že je něčeho podobného schopná i Asha.
„S tím, jaký ji čeká osud?“ zeptala se Asha. „Udělala bych cokoli, abych ji ochránila. Zemřela bych, jen aby ona byla v bezpečí.“
Sebastiana ničila myšlenka, že všichni předpokládali, že jeho dceru čeká
