jed máme, pořád nás postupně zabíjí. Dokonce i krátký okamžik spojení s vnějším světem, to otevření dveří, jeho postup zrychlilo. Kéž by… ráda bych udělala tolik věcí, ale není na ně čas. Váš otec i já… umíráme.“
KAPITOLA TŘETÍ
Sebastian se během rozhovoru s Ashou a Vincentem snažil skrýt frustraci. Samozřejmě, že když mu oba mohli číst myšlenky, nebylo snadné před nimi cokoli skrýt.
„Uprchlíci nemůžou zůstat ve stanech napořád,“ řekl.
„Není to napořád,“ ujistil ho Vincent. „Jde jen o nezbytnou dobu, než armáda, která nás ohrožuje, odtáhne pryč. “
„Pokud se jim to nelíbí,“ navázala Asha, „můžou jít ven a postavit se jí. Uprchlíci štít kolem Kamenova neudržují. Oni útočníky nezabíjejí. Měli by být vděční.“
Vděční za to, že trčí ve stanech. Vděční za to, že přišli o své domovy a své milované. Vděční za to, že museli žádat o pomoc.
„Tak jsem to nemyslela,“ řekla Asha a znovu tím dala najevo, jak hluboko v jeho myšlenkách se toulá.
Sebastian se zadíval na místo, kde seděla Emeline s Corou. Cora měla v náručí jeho dceru, Violet a zdálo se, že je spokojená. Sebastian za to byl vděčný. Věděl, jak moc se jí dotkla Aidanova smrt.
„Emeline, můžeš mi pomoct?“ zeptal se. „Asha se mi dívá do myšlenek.“
Emeline došla ke skupince a střelila po spoluvůdkyni Kamenova nepřátelským pohledem. Sebastian měl pocit, že se jeho mysl zahaluje do nějakého pláště a předpokládal, že tak Emeline Ashu zablokovala.
„Touhle clonou bych prošla jako nic,“ řekla Asha.
Emeline se kysele usmála. „Ne, neprošla. A kdybys byla trochu vychovaná, nebyla by potřeba.“
„Proč chtějí lidé skrývat své myšlenky, když nemyslí na nic špatného?“ opáčila Asha, ale znělo to tak, že svému argumentu sama nevěří.
„Snažíme se pro všechny lidi najít to nejlepší místo,“ řekl Vincent. „Ty jsi náš král, Sebastiane.“
Asha se na něj překvapeně podívala a Sebastian měl pocit, že mezi nimi probíhá tichá komunikace. Emeline mu jejich výměnu názorů přetlumočila.
„Asha tvrdí, že Sophia možná je jejich královna, ale ty jsi vdovin syn a ona tě nemůže poslouchat. Tvrdí, že oba dobře ví, že jejich skutečnou královnou je Violet.“
Emeline se ušklíbla, když si všimla, jak se Asha tváří.
„Za tohle se nestydím,“ řekla Asha. „Princezna Violet je jednou z nás. Patří sem a bude z ní dokonalá královna.“
„Jednoho dne,“ souhlasil Sebastian. Nelíbilo se mu ale, jakým způsobem to Asha řekla. V jejím podání to znělo tak, že na něm a Sophii nijak nezáleží. Jako kdyby existovali jen proto, aby přivedli na svět Violet.
„Sebastian je náš král,“ pronesl Vincent. „Sophia je naše královna a Kamenov korunu podporuje. Vybudují svět, ve kterém budeme moct žít, Asho.“
„Vždyť nemají ani svět, ve kterým by mohli žít oni sami,“ pronesla Asha a ukázala na stany. „Zachránili jsme je, ale oni si stěžují, že mají jen stany. A že mají málo jídla. A že jim můžeme číst myšlenky. My jsme vyčerpaní z toho, jak je chráníme a oni si říkají, že je zabijeme ve spánku.“
„Chce to čas, Asho,“ pronesla Emeline. „Chce to jen—“
Sebastian viděl, jak náhle ztuhla a její pohled se rozostřil. Okamžitě věděl, co to znamená: viděla něco, co bylo daleko za hranicemi městečka, ve kterém se skrývali.
„Co se děje?“ zeptal se Sebastian, když Emeline zamrkala a probrala se z transu. „Co jsi viděla, Emeline?“
„Není tu bezpečno,“ řekla. „Viděla jsem… viděla jsem, jak štít povoluje a Nová armáda se hrne do Kamenova.“
„To není možné,“ zavrtěl hlavou Vincent. „Štít je neproniknutelný. Posledně jsme nepřítele odrazili bez větší námahy.“
„Viděla jsem to,“ trvala na svém Emeline. Pak se zadívala na Sebastiana a ten viděl, že to myslí vážně. „Musíme dostat Violet do bezpečí.“
Sebastian překvapeně zamrkal, ale musel s ní souhlasit. Pokud se měl Pán vran dostat do Kamenova, museli Violet dostat pryč. Všichni se museli dostat pryč.
„Violet ale odvést nemůžeš,“ řekla Asha. „Je jednou z nás!“
Sebastian se k ní obrátil, překvapil ho její ochranitelský tón. „Violet je moje dcera,“ řekl. „A nehodlám ji ohrozit.“
Viděl, jak Asha vrtí hlavou. „Nic jí nehrozí. Vincent má pravdu. Do Kamenova se nikdo nedostane.“
„Viděla jsem, že se to stane!“ odporovala Emeline.
„Kam bychom ji mohli vzít?“ zeptal se Sebastian. Kdyby se dostali na pobřeží, mohli by vyrazit do Ishjemme, ale to by znamenalo, že opustí království, které právě získal. Ztratili by ho dřív, než se Sophia stihne vrátit.
„Těžko někde najdeš lepší ochranu než tady,“ upozornil ho Vincent. „Jediné místo, které by mohlo být silnější, bylo možná Monthys v době, kdy ještě mělo svoji obranu, ale Monthys padlo.“
„Což znamená, že nepřítel tam teď není,“ podotkla Emeline.
„Přesto nemá dobrou ochranu,“ řekl Vincent. „V době před občanskými válkami ho chránily vrstvy magie a kamene, ale teď…“
Sebastian slyšel, jaké to tam bylo teď. Poškozené a v troskách. Ulf s Frigou se to tam pokusili obnovit, ale ti teď byli po smrti. Zabil je Pán vran. Nová armáda skrz Monthys asi jen prošla, ale považovat to tam za bezpečné by bylo šílenství.
„Monthys přitáhne lidi,“ řekla Emeline. „A pozůstatky magických ochran jsou určitě ještě na místě. Bude možné je znovu aktivovat.“
„Magickou obranu máme tady,“ nedala se Asha. „Violet je jediný důvod, proč jsme vám dovolili sem přijít.“
„Není jediný důvod,“ upozornil ji Vincent.
Asha po něm střelila tvrdým pohledem a Sebastian měl zase pocit, že se o něčem dohadují. Přesto ho ale zaujalo, co
