vyštěkl ostře. „Nebo si mám zatím pustit Zápisník jedné lásky, abyste si mohli všichni ještě chvíli vylívat srdíčka?“
„Je prima být zpátky, kapitáne,“ vydechla.
Decker zamířil dovnitř a mávnutím ruky ji vyzval, aby ho následovala. Jessie se poklusem vydala za ním, přičemž ignorovala bolest v noze i zádech. Sotva ho dohonila, už na ni chrlil, jaké pro ni má plány.
„S prací v terénu nějakou dobu rozhodně nepočítejte,“ oznámil jí nevrle. „O tom, že budete sedět za stolem, jsem ani trochu nežertoval. Vyšla jste ze cviku a taky moc dobře vidím, jak se ze všech sil snažíte nekulhat na tu pravou nohu. Dokud nebudu mít dojem, že jste zas ve formě, radši si zvykněte na jasné světlo zářivek na stanici.“
„Nemyslíte, že bych se do toho dostala rychleji, kdybych začala rovnou naostro?“ namítla Jessie a dávala si pozor, aby to neznělo příliš prosebně. Rázoval chodbou takovým tempem, že musela na každý jeho krok udělat dva, aby mu stačila.
„To je zajímavé, váš kamarád Hernandez měl skoro úplně stejnou připomínku, když před týdnem nastoupil zpátky. Taky jsem ho posadil za stůl. A víte co? Pořád tam je.“
„Nevěděla jsem, že se Hernandez vrátil,“ prohodila.
„Já myslel, že vy dva jste nerozluční kámoši,“ poznamenal a zabočil za roh.
Jessie po něm vrhla kradmý pohled ve snaze odhadnout, zda tím její šéf naznačuje něco víc. Zdálo se však, že to mínil v dobrém.
„Jsme kamarádi,“ přisvědčila. „Jenže jsem měla dojem, že chtěl kvůli svým zraněním a rozvodu trochu času sám pro sebe.“
„Opravdu?“ opáčil Decker. „Že jsem si ani nevšiml.“
Jessie nevěděla, jak si tuto poznámku přebrat, zeptat se ho už ale nestihla, neboť v tu chvíli dorazili do hlavní části stanice, velké místnosti plné chaoticky posrážených psacích stolů, u kterých seděl nespočet detektivů z různých divizí LAPD. Na opačném konci uviděla spolu s detektivy ze speciální sekce vražd i Ryana Hernandeze.
Na člověka, jehož před pouhými dvěma měsíci dvakrát bodl její otec (měla dojem, že všichni její známí, kteří v poslední době utrpěli nějaká zranění, k nim přišli rukou jejího otce), vypadal Hernandez celkem dobře.
Levé předloktí už ani neměl obvázané. Druhou ránu utržil do levé části břicha. Nicméně soudě podle toho, jak tam teď bez problémů stál a smál se, už ho asi taky moc netrápila.
Decker ji vedl jeho směrem a Jessie v duchu přemítala, proč ji tolik podráždilo vidět Hernandeze takhle vtipkovat. Měla by přece být ráda, že se potom, co se mu rozpadlo manželství a málem ho zabili, někde neutápí v depresi. Jenže jestli se má tak dobře, proč se jí za posledních pár měsíců ozval jen dvakrát, a to ještě krátce?
Sama vynaložila mnohem větší úsilí se s ním spojit, ačkoli odpovědi se jí dostalo jen výjimečně. Usoudila proto, že se stále vypořádává se svými problémy, a nechala mu prostor, aby se dal dohromady. Teď se však zdálo, že je s ním vše v nejlepším pořádku.
„Rád vidím, že je naše speciální sekce vražd tohoto krásného rána v tak dobré náladě,“ zahřměl Decker, čímž vyplašil všech pět mužů a jednu ženu, kteří k jednotce patřili. Detektiv Alan Trembley, jenž vypadal stejně roztržitě jako obvykle, dokonce upustil svou bulku.
Speciální sekce vražd měla na starosti případy s vysokým profilem, zejména ty, které budily mimořádnou pozornost u médií. To znamenalo spousty vražd s větším počtem obětí a sériovými vrahy. Jednalo se o prestižní povolání a Hernandez v něm byl považován za elitu.
„Podívejme, kdo se nám to vrátil,“ zaradoval se detektiv Callum Reid. „Nevěděl jsem, že dnes nastupujete zpátky do služby. Teď bude mít tenhle lapák konečně zase nějakou úroveň.“
„Víte,“ odvětila Jessie, která se rozhodla pokračovat ve stejném duchu, v jakém se skupinka bavila doposud, „vy byste mohl mít taky úroveň, Reide, kdybyste si každých deset vteřin neupšoukl. To není moc vysoká laťka.“
Všichni se hlasitě rozesmáli.
„To je o to vtipnější, že je to pravda,“ prohlásil Trembley vesele a neučesané blonďaté kadeře mu přitom na hlavě nadskakovaly smíchem. Postrčil si brýle, jež mu na nose neustále klouzaly dolů.
„Jak se cítíš, Jessie?“ zeptal se Hernandez, když se všechen ten povyk utišil.
„Zvládám to,“ odpověděla a snažila se, aby to nevyznělo příliš chladně. „Ty taky vypadáš, že se lepšíš.“
„Pracuju na tom,“ přitakal. „Pořád mám ještě pár škrábanců a bolístek. Jak ale neustále vykládám tady kapitánovi, kdyby mě pustil zpátky do akce, určitě bych dokázal pořádně zaskórovat. Už mě nebaví trčet na střídačce, trenére.“
„To se nikdy neohraje, Hernandezi,“ utrousil Decker nevrle, očividně podrážděný jeho týmovou analogií. „Huntová, dám vám pár minut, abyste se tu znovu zabydlela. Pak si projdeme vaše případy. Mám tu hezkých pár nevyřešených vražd, kterým by prospělo, kdyby se na ně někdo podíval čerstvýma očima. Možná že nám perspektiva profilistky odhalí něco nového. Vás ostatní čekám za pět minut ve své kanceláři s aktuálním hlášením o vašich případech. Mám dojem, že máte moc volného času.“
S bručením se sám vydal ke své pracovně. Zbytek týmu začal sbírat své spisy a Hernandez sebou plácl na židli naproti Jessie.
„Copak ty nemáš co hlásit?“ chtěla vědět.
„Zatím nemám žádné vlastní případy. Jenom se vším pomáhám ostatním. Jenže teď jsi zpátky i ty, tak bychom mohli společnými silami zahnat Deckera do kouta a přinutit ho, aby nás taky někam poslal. Když se dáme dohromady, tak tvoříme jednoho skoro úplně zdravého člověka.“
„Jsem ráda, že jsi v tak dobrém rozpoložení,“ poznamenala Jessie a zoufale se pokoušela se zarazit, než dodá něco dalšího. Ovšem bez úspěchu. „Škoda, žes mi nedal vědět dřív, že jsi v pořádku. Takhle jsem tě nechávala být, protože jsem si myslela, že se potýkáš s vlastními problémy.“
Hernandezův úsměv při jejích slovech rychle pohasl. Zdálo se, že zvažuje, jak na ně zareagovat. Zatímco čekala na jeho odpověď, musela si Jessie navzdory svému podráždění přiznat, že se o sebe i při uzdravování z vážných úrazů a vzpamatovávání z rozvodu očividně dobře stará.
Vypadal, že má věci pod kontrolou. Ani jediný pramínek jeho krátkých černých vlasů mu netrčel špatným směrem. V hnědých očích měl bystrý a soustředěný výraz. A i přes jeho zranění se mu nějakým způsobem podařilo zůstat ve formě. Jeho obvykle stoosmdesáticentimetrová, devadesátikilogramová
