oblohy a oni se opět ocitli v pokojných vodách jezera.
Jakmile se tak stalo, hlasy z Thorovy mysli zmizely a on se začal cítit zase jako dříve. Svět byl opět jasně srozumitelný a jeho tělo jej poslouchalo. Díval se na Reece a měl pocit, že i jemu krvácí srdce. Ten koho bodnul nebyl nepřítel, nýbrž naopak ten nejvěrnější druh ze všech. Thor jej bodnul, když byl v moci něčeho většího než byl on sám. Zmocnilo se ho jakési šílenství, které nedokázal kontrolovat a které z něj učinilo loutku.
„NE!” vykřikl ochraptěle.
Vytáhl Meč mrtvých z Reecovy hrudi. Jeho přítel zalapal po dechu a začal padat k zemi. Thor zahodil ten zpropadený meč stranou, padl na kolena a zachytil Reece do náručí. Musel najít nějaký způsob jak jej zachránit.
„Reeci!” křičel zoufale.
Začal mu dlaní tlačit proti ráně ve snaze zastavit krvácení. Horká krev ale proudila mezi jeho prsty dál a Reecovo tělo sláblo.
Elden, Matus, Indra a Angela byli rovněž osvobozeni ze spárů šílenství a teď se vrhli k Thorovi. Ten zavřel oči a začal se usilovně modlit za nějaký zázrak, který by situaci ještě zvrátil a vrátil jeho přítele zpátky do života.
Tu za sebou uslyšel kroky. Spatřil Selese, která spěchala k nim a byla bílá jako smrt. Její oči zároveň nadpřirozeně zářily. Padla na kolena vedle Reece a vztáhla po něm ruce. Thor jej pustil a díval se na světlo, které se začalo šířit z jejího těla. Málem by zapomněl, že Selese je léčitelka.
Podívala se na něj žhnoucím pohledem.
„Jenom ty sám ho můžeš zachránit,” řekla naléhavě. „Polož mu znovu ruku na ránu.”
Thor poslechl co mu poručila a přiložil ruku. Selese položila tu svoji přes jeho. Okamžitě pocítil ohromnou vlnu hřejivé síly, proudící z její dlaně přes jeho ruku do Reecova těla.
Zavřela oči a začala si pro sebe cosi mumlat. Thor cítil, že se teplo ještě zvyšuje. Modlil se, aby nějak její snahu podpořil. Modlil se, aby se Reece uzdravil a odpustil mu, že se nechal ovládnout tou mocí. Ať už to bylo cokoliv.
A potom najednou s ulehčením sledoval jak Reece pomaloučku otevírá oči. Několikrát zamrkal a potom se dokonce pomaloučku posadil.
Thor užasle sledoval, jak se Reece podíval na ránu ve své hrudi, která se přímo před jejich očima rychle zacelovala. Selesiny schopnosti byly dechberoucí.
„Bratře!” vykřikl Thorgrin.
Nahnul se k Reecovi a objal jej. Ten se trochu nechápavě rozhlédl po ostatních a potom Thora váhavě objal též. Thor mu pomohl zpět na nohy.
„Ty žiješ!” vydechl, jako by tomu ani sám nemohl uvěřit. Po všech těch bitvách a dobrodružstvích, kterými spolu prošli, bylo zcela nepředstavitelné, že by měl Reece ztratit.
„Proč bych neměl?” zeptal se Reece nechápavě. Rozhlédl se po tvářích ostatních a očividně nevěděl, která bije. Všichni mu věnovali ulehčené objetí.
Thor se však najednou zarazil. Uvědomil si, že jim chybí ještě někdo další. O'Connor.
Vrhnul se k zábradlí a začal očima prohledávat vodu. Vzpomněl si, že O'Connor přece v záchvatu šílenství skočil přes palubu.
„O’Connore!” rozkřičel se.
Ostatní se také vzpamatovali, doběhli k zábradlí a začali pohledem prohledávat hladinu. Thor si mohl krk ukroutit, když hledal v krvavých vodách kolem lodi i zpátky v soutěsce. A tu najednou O'Connora spatřil. Zmítal se v proudech přímo na okraji Úžin.
Thor nemeškal. Veden instinkty se přehoupl přes zábradlí a nohama napřed skočil do krvavých vod.
Vysoká teplota i mazlavost tohoto podivného moře jej zaskočila. Bylo to spíše jako plavat v rozehřátém blátě než ve vodě.
Sebralo mu spoustu sil jenom se prodrat tím hnusem zpátky na povrch, aby se mohl nadechnout. Podíval se k O'Connorovi a viděl, že se jeho přítel začíná topit. V panice kolem sebe plácal rukama. Proud jej však již vynesl mimo soutěsku a tak i v jeho mysli šílenství již určitě polevilo.
Teď se však topil a Thor věděl, že jestli se k němu co nejrychleji nedostane, zmizí pod hladinou a už jej nikdy nikdo nenajde.
Thor zabral a vší silou se začal prodírat tou břečkou. Jenom pár temp stačilo, aby jej ramena rozbolela tak, jako kdyby celý den trénoval údery. Přesto se však k topícímu se O'Connorovi blížil.
Adrenalin jej hnal kupředu a dával mu medvědí sílu. Věděl, že je to teď nebo nikdy. Nadechl se, ponořil se celý pod hladinu a potom se mocně odrazil kupředu. Pokusil se otevřít oči v naději, že pod vodou něco spatří, ale rudá tekutina byla zcela neprůhledná. Navíc jej oči okamžitě začaly nesnesitelně štípat.
Musel se tedy spolehnout jenom na svůj instinkt. Namířil svoje zvláštní schopnosti tak, aby alespoň částečně dokázal vidět i bez očí.
Dalším mohutným odražením se posunul kupředu a nahmatal rukáv.
S nadějí O'Connora chytil a začal jej tahat k hladině. Kvůli hustotě vody byl hrozně těžký.
Thor se ze všech sil odrážel nohama a pomalu mířil zpátky k hladině. Jeho plíce řvaly po kyslíku, každičký sval v těle pálil, ale on věděl, že nesmí polevit. V té husté kapalině byl mnohem větší tlak než v obyčejné vodě. Cítil, že mu to snad rozdrtí plíce. S každým záběrem ruky měl pocit, jako kdyby se snažil hýbat celým světem.
Když už si myslel, že to nezvládne a bude O'Connorem stažen zpátky do hlubiny, kde je oba potká ošklivá smrt, tu se najednou hladina nad ním rozevřela a on se vynořil. Byli nedaleko vstupu do Úžin šílenství. O'Connor vyplaval opodál, rozkašlal se a Thor si mohl konečně dokonale oddechnout.
Díval se, jak šílenství v očích jeho přítele mizí a pomaloučku se do nich opět navrací příčetnost.
O'Connor vykašlal chuchvalec krvavé vody, zmateně se rozhlédl kolem sebe a potom se podíval na Thora.
„Co tady děláme?” zeptal se zmateně. „Kde to jsme?”
„Thorgrine!“ ozval se hlas.
Oslovený uslyšel, jak za ním něco dopadlo do vody, otočil se a spatřil lano hozené z paluby jejich lodi. U zábradlí stála Angela s ostatními, kteří mezitím otočili plavidlo, aby jim mohli pomoci.
Thor pevně uchopil lano, O’Connora si podepřel druhou rukou a dal znamení Eldenovi, který už byl připravený začít je oba svou ohromnou silou vytahovat nahoru. Ostatní členové družiny se přidali, a tak se oba brzy šťastně dostali na palubu. Dopadli na ni jako umáčené, odporně zapáchající krvavé smotky.
Oba dva leželi zcela vyčerpaní na palubě, kašlali krvavou vodu a dívali se jeden na druhého. Thor spatřil
