style="font-size:15px;"> – Co to znamená, «pojď se mnou»? – štěnice byla rozhořčená. – Dovolte mi zavolat svému šéfovi? Postaví vaše mozky…
– Zavoláte, zavoláte tam, v mé kanceláři a na začátku vás vyzkouším na pátrání, možná jste čečenský terorista nebo jste unikli rodičům. No tak, jdeme. sluha nadával a jednoduše ho strčil: buď zadkem, nebo barelem, byl mu Ottil pověřen útočnou puškou ve službě strážce železnice vlakové nádraží. Ancephalopath ho následoval a dokonce chtěl s jeho Ottilou vystřelit, jak se zdálo Klopovi, okamžitě zmizel za sloupem a předstíral, že Klopa nezná.
– Harutun, zavolej Isolde, ať mu přinese dokumenty! – vykřikl Klop.
«A rychlejší,» dodal seržant, «jinak zůstane s námi dlouho.»
– A kdy bude vydán? zeptal se Harutun.
– Jak založit osobu…
– Tři dny? – starý muž se usmál.
– Nebo možná tři roky. – odpověděl obsluha. – pokud nebude odolávat úřadům. – a zabouchl dveře zevnitř.
Incephalopath prsty jeho levé ruky objal tenkou bradu a, mající pod nosem, se rozhodl provést úkol, který mu vyhovoval i jeho šéfovi. Rychle vyšel ze stanice do ulice a okamžitě se zastavil.
– Kam jdu? Zeptal se Harutun.
– K Isolde, ty hlupáku. – odpověděl sarkasticky vnitřní hlas.
– Takže nejsou peníze? Na co půjdu?
– A vy, kvůli svému milovanému, ukradněte tam, od toho tlustého tváře, který seděl v černém džípu.
– Její, porazí její tvář. A nemělo by to být pent?
A zatímco se Harutun radil se svým vnitřním hlasem, Klop, když dal své údaje, skromně ustoupil, zatímco seděl v opici.
– Hej, zlato, dobrý prd! – Křičel na obsluhu. Ottila sebou trhla a otevřela vyduté oči. Umyl si ústa a pocítil v ústech rozbřesk, pokusil se sbírat sliny jazykem, ale v ústech nebyl dostatek vlhkosti a požádal, aby šel na záchod.
– kolego, můžu použít záchod?
«Je to možné,» odpověděli starší dobromyslně, «ale pokud to umyješ.»
– Proč? – Ottila byla rozhořčená, – jsem zadržená, ale ve vašem stavu máte uklízečku a musí si umýt podlahu.
– Měl, ale neměl by být povinen umýt dolnyak po tak páchnoucích bezdomovcích. Tak jak?
– Nebudu umýt bod! – Obecně řečeno Bedbug kategoricky.
– Dobře, pak do prdele. A pokud něco dopadne na podlahu, pak celý prostor vymažete.
– Je to v rozporu se zákonem, musíte mi poskytnout toaletu a telefon.
– A co ještě dlužím? Ahh? – seržant dorazil.
Ottila neřekla nic. A když cítil, že se chystá vyrůst, souhlasil. Navíc to nikdo nevidí.
– Dobře, souhlasím.
– Dobře. seržant se radoval a vedl Klopa na záchod. – hadr, prášek tam, pod dřezem. A pro technické věci dostanu. Krize, hahaha.
– A kde je kbelík a toaletní papír?
– Opláchněte hadr v dřezu a otřete prdel prstem. – seržant se mýlil.
– Jak je to? – překvapilo Klopa.
– Jak se naučíte, v zásadě mám brusný papír, mohu nabídnout, a tak u obyčejného papíru máme hodně stresu. Krize v zemi. Navíc jsme státní zaměstnanci.
Ottila se zakysal na tváři a vzal navrhovaný papír a vylezl na záchod. Ozvalo se hlasité mrholení, Pent se otočil a vyšel ven a zavřel sloup. A Ottila se uvolnila, rozhlédla se mezi nohama a zvrásnila jeho tvář. Nebol to jen zápach kyselých očí, ale všechny kalhoty zvnějšku byly protkány malými, ošklivými barvami a páchnoucí suchou srstí. Nebylo pochyb o záchodu. Na zdi blikaly i kapky průjmu.
Incephalopath stál u sloupu a viděl seržanta, který opustil post, rychle k němu běžel.
– Ahoj! apchi, «polichotil.
– Co čekáte na vnuka? Zeptal se Penth sarkasticky.
– Jaký vnuk? Apchi, – hloupá Arutun Karapetovič.
– Co mi tady stavíte grimasy? Nebo je to váš komplic? Co plánujete, hostující pracovníci?
– Kdo? Apchi, «Harutun se vyděsil.
– Co buduješ hlupáka? Vaše přátelství je žádoucí federální. Jsi s ním
– Ah? apchi, – potřásl mu tvářemi Incephalopathem. – ne. Neznám ho vůbec. Poprvé, co vidím.
– A co mu tedy vaříte? Stab, strýčku. – Náhle seržant štěkal. Harutun se stáhl. – Využil pro vás, jako pro sebe, a vy?
– Apchi, znám ho, ale je to velmi špatné, a to jen díky jeho manželce.
– Co? – Pent se usmál.
– Spím se svou ženou! – potvrdilo Harutun. Seržant se zašklebil a šel střílet dokumenty na pivo.
– A kdy bude vydán? – ozvěna do haly.
– Jak je toaleta doma a odpověď přijde. Takže na tři dny ho mám právo šukat.
– Můžu mu pomoci? – navrhl Harutunovi celou halu.
– Umýt toaletu?
– Ano, být propuštěn rychleji.
– Ne, neměl.
Harutun smutně sklonil hlavu: Mdaa… dostal se tam a nejsou peníze a Klop byl sklopen.
– Máte peníze? – někdo zašeptal rovnou do ušního boltce do těla. Otřásl se celým tělem a otočil se. Za ním stál tlustý praporčík v policejní uniformě a žvýkal tvrdý hamburger.
– Nnnet.
– Proč? Om yum yum.
– A peníze, apchi, – Harutun byl zmatený v myšlenkách a natáhl ukazováček, hledal žáky a ukázal na dveře policejního stanoviště. – A peníze od mého, apchi, šéfkuchaře, tam, v opičím klipu od Klopa.
– Jaká chyba? Je to přezdívka?
– Ne,
