Vypadni z toho parchanta!!!! – ramena, ramena, ramena, ramena, ramena atd., dokud nevyčerpají kameny na okraji květin.
– Aaaaaaaaaaaa!!!!!!!!! – pes zařval bolestí a zakňučel. Dokonce i sousedé slyšeli lícní kosti. Ottila spokojeně seděla a vydechla kyslík z plic. Recenze ho dále viděla za plotem a vlevo – vchod do obytné části chaty.
– Ottila, přišli k tobě! – vykřikl z prahu Isolde. Chyba se otočila. Žena stála v pozoru přede dveřmi. Z pod sukní se náhle objevila roztomilá tvář Izi. Bylo mu už sedmnáct. A sladce se usmála kavkazskými očima.
– Co tam děláš? – zeptal se přemoženého otce – biologického nevlastního otce.
– No, vypadni zpod sukně! – Pleskla ruku na hlavu a strčila hlavu do sebe. Baska zmizela.
– Zavolejte jim sem. Ottila odpověděl a vzal hřebík do levé ruky a začal ho narovnat kladivem.
Z dálky v chatě bylo děsivé, nudné buchnutí. Brzy se objevil Incephalopath a zločince táhl za krk. Natáhl ji na verandu a hodil ji do středu dvorku. Zločinec se valil jako míč do středu.
– Kdo je to? – zeptal se, zabitý sluncem Ottila.
– Tady, kazeta. Oooh! Zachytil, apchi, v činu. Oooh. Oooh.
– Co udělal? – neochotně se zeptal okrsku.
– On, on, apchi, v rubovém konopném rubu, apchi, rozumím.
– Jak ter? – Bug zvedl oči k chlapovi a mechanicky udeřil palcem kladivem. – Ah, kurva!
– Leží. – Zadržený idot zakňučel jménem Kolomiyytso, syna Pankrata, atamana místních kozáků a ochrany přírody.
– Ty, Idote, nebuď, pole bylo orané. Čiňte pokání, stačí zasáhnout. Štěkl Klop.
– Ano, nemám! – vzlykal Idot. – «Kick od mého otce bude.» – létal v hlavě a přemýšlel.
– No, co budeme nazývat otcem? Apchi, – zeptal se dechového Intsephalopatha.
– Přitáhli jste ho ze sousední oblasti? Zeptal se Bedbug a udeřil kladivem do roviny hřebíku.
«Ne, apchi,» potil se Arutun Karapetovič hlavou. – je tady, na skládce odpadu.
– No, tak co budeme dělat? Ah, Idot?? – Bug zaťal zuby a znovu najel kladivem na stejný prst. -… Vstávej!!! Když s tebou mluvím. Nestavíš ze sebe červ, hmyz, co, jdeš podle svých plánů?
– Ne. – Idot přestal plakat, ale stále se bál.
– Co jsi tam udělal? Zeptal se Ottila sarkasticky, natáhl víčka přes jeho oční patice a zúžil je jako Číňan. – Šukat? – vytáhl úsměv Klop. – odpověď! – okamžitě znovu vykřikl Ottila.
– Já myslím… sračky. – Idot připustil a podíval se na Arutuna a čekal na příkaz k provedení. A tohle, «přikývl hlavou,» byl jsem u zátylku na krku, takže jsem si ošuntěl kalhoty, neměl jsem čas si otřít zadek, tak jsem narazil do kalhot s bashem v kalhotách a otřel jsem žáby. Teď hoří.
Ottila polkla.
– Co jsi mu přinesl? Stále je od něj kilometr.
– Takže, apchi, šetřím, tře …!? – odpověděl Intsephalopath. – Podívejte se na dlaně, apchi, jsou potřísněné hashem.
– a hovno. – přidáno Idot. – Nebral jsem si s sebou papír a otřel si zadek mými dlaněmi.
– Která ruka? Zeptal se Klop sarkasticky.
– Obojí. – Asi patnáctileté dítě, chlupaté ve stylu punk nebo schmuck, prozkoumalo jeho ruce a vybralo si špinavější. – to je tohle.
– No tak, Harutun, cítit to. – zeptal se Ottila.
– Co? apchi. – zeptal se desátníka.
– Vůně vaší ruky a vytvoření hygienického a epidemiologického závěru o složení látky nanesené na kůži. Rozumíš?
Incephalopath souhlasně mávl hlavou, neochotně kráčel k dítěti a mžouravě zvedl ruku k nosu. Čichal jsem výpary, které se odpařovaly z dlaně, a potřásl špičkou nosu, pak nosem nosu, pak setrvačností vlna prošla k krkům, čele a rtům a bylo jasné, jak to všechno spolkl. Klobouk a prsty Idotovy dlaně ostře zaťal, sevřel Arutunův velmi dlouhý nos a přitáhl se k němu.
Harutun sevřel pěstí oběma rukama, pokrčil obličej a pokusil se ho odtrhnout z nosu, ale dítě předtím uvolnilo prsty a náhle ho odstranilo. Incephalopath škubl hlavou do zadku a téměř spadl na zadek. Vzpamatoval se a dal facku Idotovi. Ten, kdo přijal takovou věc více než jednou, se vyhnul a Harutun zmeškal, následoval setrvačnost rukou a spadl do květinového záhonu.
– No, smrdí to? zeptal se Klop a podal svou malou ruku kolegovi, aby mohl vstát.
– Mdaa, apchi. – Arutun se postavil a odmítl Klopovy nabídky.
– Co je to «Mdaa»?
– Neudělal jsem to, Apchi, – koktal a držel se za nos, Harutun prošel.
– Zkontrolovali jste jeho dokumenty?
– Ano, tohle je návštěvník, Apchi, z Kazachstánu, kde je chuyka.
– Jaká vůně?
– No, apchi, údolí Chuiskaya, roste tam konopí.
– A co sem přišlo? – zeptal se Idota Klop.
– A co jsi sem přišel? – odpověděl Idot.
– Jste chrt? Narodil jsem se tady.
– Nevypadá to, že sem přišel? – Ukazoval prstem na Intsephalopath Patzan.
– A na čele? apchi. – potřásl nosem a rozstříkl slony v kavkazském Harutunu.
– Zeptal jsem se, co sem přišlo?
– Rodaki se pohnul. Také jsem tam nežil špatně. – znuděný teenager.
– A co, nemůžete zapomenout na Anashu? Spěcháte?
– Nechápu, co tím myslíš? Říkám, do prdele a otřel jsem mu zadek dlaní…
– A co jsi tak vulgární? Ne Kents, to samé s vámi, a termín… Deset svítí.. Che se směje?
– Alespoň apchi. – přidal Harutun. – Plus – odolnost vůči úřadům.
Dítě se začervenalo.
– A co
