nutné zajistit dohled nad přezdívkou a chytit všechny drogově závislé.
– Jen, apchi, strávíme komunitní pracovní den ve vesnici.
– Přesně! A maršál pokryje všechny naše výdaje. A popsat a zničit všechny drogy…
– A pak zničíme tento nickle.
– Je to legální? Apchi
– Co?
– No, o kanci, apchi.
– Ty urazí, to vše bude zahrnuto do zprávy, jako bonus oficiálnímu psovi Polkanovi za zachycení Idota a ropucha.
– Ale já, apchi, jsem je chytil?
– Ty, ale stále mi dlužíš, pamatuješ?
– Ano, apchi, pamatoval si… Nechť je Polkan.
– … A pošleme zprávu přes internet Marshallovi.
– Už jste někdy viděli maršála, apchi. – Arutun zpomalil lžíci.
– Ne. I když jsem jednou pracoval jako jeho pobočník.
– Takže, kdo podepsal dokumenty? – Arutun sáhl po sledě a rukáv se dotkl mastné vrstvy boršče. Ve dveřích je okno, jako v pokladně: existují tajné papíry a grub, které vám říkám tajemstvím, neplivl jsem víc než jednou.
– A nevěděl to? apchi.
– Kdyby to nepoznal, nebyl bych tady.
– Nechápu, žil jsi tam jako sýr v másle, proč jsi musel plivat?
– V této zemi je plivání urážkou a v mé vlasti je to znamení pozdravu a lásky jako polibek. Koneckonců, když se líbáte, sáte partnerovi slintání. A to je polibek v dálce… Nikdo neviděl jeho tvář. Dobře, dobře, snězte se a jděte na desetník.
– A ty? apchi.
– A já budu myslet. Pokud co?! – Klop zívl. Jsem pod zhinkou.
– V ložnici?
– Na záchodě, berane, samozřejmě. Raději je zavřete v garáži. Odtamtud se nedostanou ven až do rána.
– A auto? apchi.
– Jaké auto?
– No, od garáže, apchi, pak je tu auto?
– Byl jednou, přesněji, motocykl. Izya se zlomila, nyní jen zmačkaný kus kovu, ležící kolem…
– No, šel jsem, šéfe? apchi.
Ráno přišla stará ropucha a po obdržení pokynů šla vyčistit stodolu. Ve stodole na dlouhou dobu nebyla pána pána aplikována a všechno, co tam bylo zakryté hovno. Ottila se jako obvykle posadila, aby vyrovnala nehty. Chci poznamenat, že všichni detektivové mají zálibu, která je vede k přemýšlení: Holmes má housle, Poirot důvěřuje svým šedým buňkám bez rušení, agent Kay má koláč a Klop narovnal nehty. A když skončili, odvedl je a roztrhal je, aby je znovu narovnal a zároveň cítil bzučení.
Balík, balík, balík, balík. A tak hodinu za hodinu, den co den, rok co rok, a… Najednou se ze stodoly objevila ošklivá tvář ropucha a zírala s úsměvem na policistu.
– Co chcete, smradlavci? Zeptala se Ottila.
– Mohu kouřit, šéfe? zeptal se starý muž nejistě.
– Co to smrdí?
– Není to správné slovo. Vy, výlet, jste se otočil kolem shnilé mrtvoly dinosaura?
– Ne, jen jsem to švihl a nechal malou holčičku vytáhnout, což samo okysličuje.
– Dobře, kouř.
Starý muž vyšel a vytáhl cigaretu.
– Počkej!
– Co, šéfe?
– Prostě nechej svůj zadek ve stodole.
– Hehe, vtip pochopil. – V podřepu ve stodole a chtěli zapálit cigaretu…
– … Cant, nebo co? – Bug bug.
– Ne, šéfe, jen Belomor.
– Pojď sem.
Starý muž natáhl cigaretu. Ottila to vzala a zapálila. Cigareta byla čistá, bez přísad.
– Zap, kouř. – Dala Ottil cigaretové ropucha.
– A ty na nás dlouho?
– Byl jsem tu šest let a přemýšlel jsem navždy. Smířil jsem se. Plivl na svou kariéru. Vyměnil se za tento nádherný svět, ze kterého nese trus a hovno… Sakra. Zkrátka, co už jsem unavený?
– Ne, když jsem zde bydlel až do poslední doby, kdy jsem sloužil, okresní policisté se změnili jako rukavice.
– A proč?
– Důvody byly různé: pili příliš mnoho, pak se odhodlaně ukradli.
– No, neohrožuje mě to. Jsem uveden mezi svými nadřízenými jako nepiják a prodávající. Řekněte mi něco, mohu dokončit stavbu stodoly před podzimem?
Starý muž prozkoumal budovu, která byla napůl vyrobena z cihel. Sbalené mezery ve zdech byly vyleptány: buď shnilá překližka, pak střešní krytina, pak pytle.
– Můžeš. To vše je třeba vyměnit. Ano, a vaše zdi jsou zastaralé.
– A jak jsou staré?
– Ohhh! Šéfe, ano, pokud si pamatuji, tato budova stála. Tady býval nádvoří nějakého obchodníka. V revoluci říkají, že chytili útěk z červeného peří a tam skončili s celou rodinou.
– Kde?
– Co, kde?
– No, hotovo.
– Ah, tak tady ve stodole. A pak to byl sklad, a po válce – tvrz.
– Zábava. Můžeš to udělat? Samozřejmě se nerozebírejte až do konce. Mlýny jsou stále silné, jsou také kamenné. Stačí je dokončit.
– Pro jemné hodinky nebude fungovat. Navíc potřebujete asistenta a nikoho, alespoň dva. A samozřejmě záloha, pak bude existovat pobídka.
– No, v předstihu budou pěkné hodiny, ale uvidíme. Ale zaplatím, pokud to stojí za to. Jako – dám chervonety, ale ne – soudce dá chervonety. Takže
