ním s tím nesouhlasil. A musel si spláchnout roční nečistoty.
Harutun byl unavený čekáním na něj na stanici na týden, bylo to dobré léto. Kontaktoval místního gopota a bezdomovce. Jeho oblečení se změnilo na podlahu hadr. Jeho oteklá tvář z «ledu» – čisticí prostředek na etanolové brýle opilý bezdomovci a podobně – zčervenala jako šimpanzova prdel. Oči měl plné slz, nejen ze zármutku, ale také z hrozného kocoviny. Seděl v průchodu moskevské stanice metra. Klobouk byl vzhůru nohama a ležel na podlaze. Bylo v něm vidět desetník: jedna, pět a deset mincí. Seděl na kolenou a mírně vzlykal. Prsty stěží chyběly slzy.
– Harutun? Ottila zavolala: «Co se s tebou děje?»
– Ah? Apchi, – desátník pozvedl oči pomalu.
– Vstávej, sedíš tady? – Chyba přišla a zvedla klobouk.
– Nedotýkejte se, apchi. – Harutun hystericky zařval a popadl klobouk. Něco malého vyskočilo na mramorovou podlahu a zazvonilo. Zvonění slyšeli lidé bez domova stojící poblíž. Vypadali slušně a mladší.
– Hej chlapče, no, vypadni z toho úbohého. – vykřikl jeden z nich
– Neobtěžujte ho, aby si vydělal chléb, schmuck. – vystrašilo druhé.
– Vali, Vali. – podpořili třetí, – zatímco byli naživu.
– Říkáš mladým lidem? – místní detektiv generál Klop překvapeně otevřel oči.
– Ach? Ano, tohle vůbec není dítě.
– Je to trpaslík?!
– Ano, a černoši. Heh. – A začali se blížit k štěnice.
«Kazeta,» zakňučel Harutun a klekl. – utéct, šéfe. Odložím je. Přesto mě už porazili a donutili mě prosit.
– Není to ssy, vysvětlím jim v Sarakabalatanayaksoyodbski, že nemůžete urazit starší lidi. Ottila sebevědomě odpověděl a stáhl si rukávy.
– Ach, Zyoma, rozhodl se do nás narazit, – pro toho parchanta, nejzdravějšího a plešatého.
– Grey, přetáhněte ji do kbelíku. – podporuje tenké a tetování směřující na urnu.
– Říkám hned, uklidněte mladé lidi, varuji vás naposledy. – laskavě se zeptal Klop a podíval se do očí zdravých. Vzal si ho obrovským štětcem za límec a zvedl ho a přivázal ho k očím. Usmál se ehidno a ostře zalapal po dechu. Otevřel oči, jako by měl zácpu, a rozšířil ústa, jako by chtěl vložit Ilyichovu žárovku do úst. Goon pustil štětec a sklonil se, chytil ho za slabiny oběma rukama.
– Ahhhhh!!!! – utopil všechny kolem.
Ottila přistál na nohou a krčící se dal druhou ránu do koulí, ale pěstí.
Chvíli bouchl pěstí do pěsti tak rychle, že bylo obtížné rozlišit mezi jeho rukama a nakonec zasáhnout patou do Adamova jablka skokem na patě. Redneck pomalu padal dopředu a padl na čelo mramorovou podlahou a rozdrtil všechno, co mu trčelo. Ottila se odrazila na jednu stranu a chyběla mu pád. Jeho spojenci jsou foukáni větrem. A obecně byl přechod očištěn od všech druhů bezplatných nakladačů – opilců.
Ancephalopath vstal a opřel se o rameno šéfkuchaře.
– Děkuji, apchi, patron. Myslel jsem, apchi, umřu tady.
– Jak ses k tomu dostal? Zavřeli mě na týden? A už jste to potopili.
«A sám?» Pomyslel si Harutun, ale neřekl nic. Ottila se znovu podíval na desátníka a zalapal po dechu.
– Ach, kočičko Yoshkin, co udělali s tvým hrnek?
– Ano, dobře, apchi, – Harutun mávl rukou a odvrátil znetvořenou tvář: zlomený nos, dva prsty pod pravým okem a tři pod levým a ne jeden přední zub. Krutý svět bezdomovců a milosrdný v jedné osobě. Pro staré je velmi těžké přežít v tomto světě na dně.
– Mdaa… ale nezeptal jsi se jich na nos?
– Ne, ani na to nepomyslel … – Harutun se pomalu tkal za šéfa a žvýkal jazyk jako obvykle – i když, přestaňte! – zvolal, – ano, slyšel jsem, že byl postaven na mědi k nejbližší recepci, a ty – zemřeli v obchodě se starožitnostmi.
– Kdo, ty? – Ottila se zastavila.
– No, z místa přijetí předali starožitnictví.
– A v kterém?
– A ve střední, za kazašskou katedrálou.
– Pojďme. A pak to najednou prodali?
Stále vycházeli z Mos. Bana na Nevsky Prospect. Dvizhuha. Ottila šla na tetu stojící na chodníku a zeptala se:
– A kde kurva. Kazaňská katedrála?
– Ne?
– To je: lokalizováno.
– Nejsi Rus? host nebo hostující pracovník?
– Ne. Jsem okrsek.
– Vidím. Procházka po Nevském, směrem k Palácovému náměstí a na levé straně uvidíte katedrálu.
– Děkuji. Zdraví pro vás a vaše děti … – Než štěnice štěně děkovala a šla s Incephalopathem po chodníku.
Případ byl úspěšně dokončen. Pomník byl vrácen na své místo a postaven pod poplach a video dohled.
Bedbug a Incephalopath dostali od Marshallové vděčnost ve formě ceny a připravenosti očekávat nové podnikání.
Bedbug seděl ve své kanceláři a po rozhovoru s Incefalapatem, jeho manželkou a dětmi hovořil o dobrodružstvích a vynechával podrobnosti o ponížení, ke kterému došlo během vyšetřování. Smutné věci byly samozřejmě vynechány a nahrazeny hrdinskými fiktivními činy… zkrátka se smáli ranou…
PŘÍPAD №2
CELÝ OBJEKT
APULAZ 1
Uplynulo pět let nudného kolektivního života na farmě a Ottila se začal opíjet Intsefalapatomem, přesněji pil Clop úmyslně, aby se zmocnil své manželky. A Bug v mysli, to se hodilo. Ano, a Marshall nezavolal.
– Ano, zavolám si. – házel hřebík na jeho levou ruku a kladivo na jeho kovadlinu, kde byly nehty vyrovnány, pravou rukou k recyklaci. Byl šokován zvonkem a zaskočil … – Ale jestli mě pošle? – Ottila prozkoumal dvůr svého domu, kde byl před ním: brána před ním, koupelna vpravo
