kůň hovno.
– Co? – explodoval Intsephalopath. – Je zajímavé, co kůň udělal na skládce odpadu, vytrhanou trávu, která tam neroste? Nebo výstroj? A konopí jí, život se naparuje, majitel – schmuck, takže se rozhodl zapomenout. A pak to netrpělivé.
– Ne, vzpomněl jsem si. Kolem projel nějaký pastýř. Zvedl tašku nebo si ji promnul a odešel. A co? Je to populární, bez zabezpečení, ale na peníze nejsou žádné peníze. A tak chci zapomenout. Takže pastýř vjel.
– Do prdele, říkáš? – Bug vylezl na židli. – Ráno není těžké se na klinice zkontrolovat.
«Kdo posloucháš, šéfe, apchi,» zašklebil se Harutun. – Bylo to takto: babička Klava je nahá, všechny rozmazané vazelínou, ty, protože ji nemohla rozmazat zády? Běžel jsem kolem koše a ztratil jsem se na konopných keřích.
– Běží? – šklebil se na starého muže.
– Na začátku jsi jí ukázal, ale jsi páchnoucí, a ona je pořád žena, byť stará. A v křoví jsi to kurva neudělala, a vydrhla jsi blažený prach, který uvízl nožem z jejího těla, a strčil ho do koule. A vyhodili jste tam nůž a ráno ho najdeme a vaše otisky prstů na něm a na bodnutí nožem – rvačka, to znamená, omáčka.
Starý muž tiše ležel a překvapeně vypadal. Koneckonců, všechno bylo tak, jak navrhuje verze Harutun?!
– A jak stále ještě nepíchala nohu, starý hlupáka. Koneckonců, všechny sračky z vesnice pocházely z doby sovy.
– Vo řekl! – Bedbug byl pyšný na své podřízené. – a odkud jste to spočítali, kolego?
– Viděl jsem to sám, chtěl jsem to sundat z mobilu, ale baterie byla vybitá.
– Promiň. – Klop si povzdechl.
– Co přesně? Apchi. zeptal se Klop.
– Je škoda, že baterie je vybitá. – Vyhodil jsem z křesla slzy a obešel místnost. – Nemusím hýbat mozky.
– Ano, všechno tohle nesmysly, šéfe. Do prdele je tažený koňem, a pokud ne, nejsem chycen na rudou rukou a všechno tady je jen předběh pro čtvrtletní zprávu o udělení ceny. – uzavřel starého muže a začal vstávat.
– Posaď se, apchi, parchante! – strčil Harutuna starého muže. – co máme dělat, patrone?
– Toto je zneužití autority! – starý muž byl rozhořčený.
– A ty mlčíš! Vyštěkl Ottila. – Ukáže se kontaminace. Jste vinni, a pokud chcete jít do zóny, budete sedět až do rána, kdy dorazí odborná laboratoř. Nebo vám přidělím sto hodin práce v domácnosti. pevnost nádvoří.
– Tady je to? – zeptal se starého muže v šortkách ležící na podlaze v kuchyni.
– Vstávej a setřást, zadržen. Harutun vám na cestě všechno vysvětlí. Ano, Harutunu, skoro jsem zapomněl: vezměte si od něj čistě upřímné přiznání pro případ, že byste se neobjevili pro práci, našli nůž, jen se jej nedotýkejte rukama, zabalte ho do tašky. A ty, starý, budeš-li skvěle cvičit, budeš stát jen cent kance.
– Ještě? – starý muž byl rozhořčený. – Kde to dostanu?
– Drž hubu, apchi, když šéf vydá rozsudek.
– Uh, mimochodem, můžeš to snížit. Jděte, zítra v šest hodin začíná těžba. Ano, vezměte si s sebou zubní kartáček a najdu vám misku. Podívej, zase budeš jíst se psem. Pokud to Polkan dovolí. Budeš spát v lázeňském domě.
– A může být poslední slovo? zeptal se dědeček.
– Do toho!
– A kdo bude velet?
– Jen já. Pokračujte. A nezapomeňte na kance…
Ancephalopath vedl starého muže k východu z pevnosti a rychle šel k šéfovi.
– Co budeme? apchi!
– Co? Jste kolega, drogově závislý?
– Ne, co jsi? Ale myslel jsem si, že, apchi, je nutné provést vyšetření? A okamžitě.. A pak … – Harutun zaváhal.
– A co potom? Kyselé? – zkoumal bash ze všech stran, zeptal se Ottil.
– Ne. Ale odbornost. Koneckonců, rozsudek již byl schválen?!
– Kdo? Soudce?
– Ne, apchi, vy a máte právo na rozsudek v předsoudním řízení, který se týká zejména drobných trestných činů, zejména před spaním…
– No, no tak, ale jen kvůli pracovnímu závěru.
Porazili cigaretu a posadili se, aby kouřili.
Ráno se blížilo a seděli u stolu a uvažovali jako Holmes a Watson, o to víc, protože Holmes kouřil opium a to ho nezabránilo v deduktivních závěrech. Ale Watson jen vypil whisky, třešně, bušil kratší, jako Lestrade, a proto byli tupí a byli řezáni pod Sherlockem. Alkohol otupuje mysl, takže vláda světa povoluje, chlastá a zakazuje klíčení na Zemi. Ale hlupák nemusí vůbec nic jíst. Je to proto, že je blázen a nezná žádnou míru. Oba však byli disidenti a takto to odůvodnili.
– Kampaň tady ve vesnici, někdo zasadil Chuy konopí a blat vesnici. – Začal štěnice.
– Ale kdo? apchi, idot nebo starý muž? – pokračoval v Harutunu.
– Nebo možná třetí strana? A to mohou být jen svědci toho, co se stalo, a rozhodli se to pokročit, když to zkoušeli.
– Ropucha, apchi.
– Co, ropucha?
– Jméno starého muže, apchi, – ropucha.
– Ropucha? Heh. Nechť je ropucha… bílá ropucha na počest bílé labutě.
– Co? apchi.
– Ne, nic. No, co?!.. Ale ne. Počkej… No tak, pojď to spolu?
Harutun otevřel oči a překvapeně vystrčil jazyk.
– NE proti? zeptal se a zlomyslně zamžoural očima na Ottil. – Nejedli jste celý den a noc podle plánů, kdy závislí jedli?
– Ano, apchi, přesně. Harutun tleskl rukama a náhle vyskočil a posadil se na další židli.
– Co se posadilo? – Ottila jel.
– Co, co.. já a co jsem? – Desátník se rozcuchal
