Šílený detektiv. Legrační detektiv. StaVl Zosimov Premudroslovsky
Чтение книги онлайн.
Читать онлайн книгу Šílený detektiv. Legrační detektiv - StaVl Zosimov Premudroslovsky страница 11
– A tak málo a tři? – zeptal se syn Izya, který tiše odposlouchával. – vyzkoušet.
– No, skočil do domu, blbec. Nevidíš, že vyslýchám?
– Nechte ho poslouchat, je to legální a poučné – přerušila ji matka, která jí také zahřála ucho. – co bude dál?
– No, zkrátka jdu, bzučí mouchy a zakrývalo mě to, ale neotřel jsem to, jen jsem čichal vzduch. A já se podívám, partner jede vpředu a on vyskočí z traktoru a rozběhne se na stranu, a traktor stále jede. Dívám se do zrcadla a v něm se policista UAZ a lékař přibližují ke změně směny. Nejsem na místě. A z UAZ, pauza vyběhla poté, co utečený pomocník dohnal.
– A proč tak řídil, vyčítáš? – chyba Klop.
– Uzený, morone, před sečením. A bzučení větru obecně roztrhalo věže chudých lidí a zdálo se mu, že podle mého názoru sekal mouchy na plány pro plánované – kurýry na drogy. A pak, podle typu, pálily. Je na vině.
– Ahoj hoh hoh huh huh. – Klop se chichotal a Harutun se vznášel někde na Kavkaze … – a co vás chytilo?
– Ano, za hodinu. A traktor odletěl do kanálu.
– Zábava, apchi, tam. – Arutun nasál v uzlu.
– Jo, zábava. – podporované Idot. – No, šel jsem!
– Hehehehe … – Štěnice se pomalu přestala smát. – Jdi a zítra v poledne přijdeš. Pořád si to utřete a my vás zase chytíme, vezmeme vás pryč a určitě vás zasadíme.
– Za co? – Idot byl překvapený a vzlykal.
– Harutunu, získejte jeho předplatné o neopuštění. – Bug vstal a klenul se zády.
– Nebo možná budeme souhlasit? – navrhl Idota, který okamžitě přestal plakat. – Zítra přijdeš s prasatem, uvidíme. Všichni jdou ven. Jsem unavený. Pracovní den je u konce.
– No tak, apchi, idiote. – navrhl Harutun a šel k východu.
– Idot. – následoval tělesného chlapce.
– … A s prasetem mě přivedeš berana. Rozumíš? – Arutun se zastavil a přeskočil Idota před sebou. Když se Idot dostal do vedení, Harutun ho nakopal do zadku a strčil ho do zad, hlasitě se zasmál…
Brzy odešli a Ottila šel do domu na večeři…
APULAZ 2
Ottila otevřel zúžené oči a nevysvětlitelně si prohlédl kuchyň. Tam byl vyvrženec a on strašně chtěl jíst, ale stůl byl prázdný.
– Co to bylo? pomyslel si. – Je zakrytá!
Roztopil jsem slzy z křesla a chtěl jsem začít sbírat jídlo na stole, když ho střežil tichý a blažený sténání přicházející z ložnic obytné části chaty.
– Sarah? – zamrkal v hlavě. – Ale ona je …?!
Sarah byla první dcerou Ottily a Isoldy, ale měla vrozenou vadu, to znamená, že byla hluchá v obou uších od narození, slepá v obou očích a hloupá, jinými slovy slepá hloupost, a proto již dříve nemusel být zastoupena. Ale teď nadešel čas, zvláště od té doby, co jí sténání z hloubi chýše patřilo. Mimochodem, Bůh jí dal krásnou postavu a hezkou tvář.
Byl však v rozpacích další zprávou předanou lékařem z Petrohradu, den po vyšetření, když Sarah onemocněla a její otec o ní vážně přemýšlel.
– Ona, otče, je těhotná, a proto je nemocná. – doktor rychle uzavřel.
– A kdo je otec? Koneckonců, k ní nikdo nepřijde?! – překvapilo Klopa. – Kromě domácností.
– Neznámý. Testování DNA může být provedeno, ale tento zásah může narušit vývoj dítěte. Až se narodíte, uvidíte: otec je černoch nebo Číňan. – odpověděl doktor a rychle odešel. Izzy ho následoval.
– Doktore, děkuji, že jste mě nevzdal.
– Za prvé, děkuji, že se nezbavíte…
– Oh, promiň, doktore. – a Izya vytáhla z kapsy šekovou knížku a odtrhla šek číslem uvedeným výše a podala ho lékaři.
– Ale vím, doktor natáhl ruku ke kontrole. – míchání krve, to je nebezpečná věc. V osmdesáti devíti případech se plod může zdát velmi špatný.
– Jak je to?
– Může se narodit zrůda.
– Kdo??? – štěkl na druhé straně štěnice a vyběhl k účastníkům.
Co se stalo? Ukázalo se, že Izzy a Sarah se staly zároveň dospělými. Ale život je život.
Ottila se s tím dal další den, protože on sám je synem kanibalu. Tak co?
…Najednou zazněl ostrý třesk dveří základní kanceláře a Ottila sebou trhla.
– Opět nezablokoval dveře v podpěře. – Štěnice byla rozhořčená.
V té polovině kasáren byly zvuky Arutunu, který někoho násilně táhl, rozeznatelné.
– Harutun někoho znovu vtáhne. zamumlal Klop pro sebe a podíval se na hodinky. – Oh, yo-mayo! Už tři noci?
Harutun se objevil ve dveřích kuchyně a zvolal:
– In! Mám to! – a hodil do středu starého muže, který strávil třicet osm let v zónách. To bylo zřejmé z tetování na celém těle. Jeho tetování se zahřívalo jako košile, a tak chodil jen ve spodních kalhotkách, a to i v zimě. Starý muž ztuhl v očekávání rytmu.
– Co je to? zeptal se Klop.
– Wooh, apchi, tenhle shnir stejný konopí se promnul do koše a dokonce podepsal klíč babičky. – Arutun se opřel o loket loktem.
– Jo? – překvapilo